Pasáže jsou v originále, protože v češtině to prostě nikdy tak dobře nevyzní.

"Just because people do horrible things doesn't mean they're horrible people." / Dr. Izzie Stevens

Lékařské prostředí je, společně s policejní a právnickou oblastí, pro filmaře snad až nesmrtelně lákavé. V posledních letech se na českých obrazovkách protočilo hned několik seriálů, které čerpaly ze sterilních operačních sálů, zdánlivě beznadějných diagnóz a strojově přesných zákroků. Americké klasiky žánru - "ER" & "Chicago Hope" - získaly v posledních letech těžké konkurenty stejné váhové kategorie. "House M.D." postavený na nenahraditelném charakteru hlavního diagnostika Gregoryho sází (kromě výborného hereckého obsazení a schopných lidí na pozicích off the camera) na prezentaci těžce řešitelných lékařských kauz s mírným naťuknutím mezilidských vztahů v nemocnici, "Grey's Anatomy" zase využívá samotného prostředí jako kulis k rozehrání pravého kolotoče lidských emocí. Medicína versus lidé, kdybychom chtěli být hodně struční. Seriály jsou v posledních letech snad stejně trendy jako boty Chucka Taylora, účes Alexe Kapranose a lepicí páska Chrise Cornera. Při hrubém odhadu se člověk může dobrat až ďábelských čísel, vypovídajících většinou o něčem v tom smyslu, že s určitou virtuální partou z LCD monitoru ve finále tráví až srovnatelně času, co se svými skutečnými kamarády. Srovnatelně, když budeme hodně optimističtí.

Teoretici z oblasti masové komunikace by tomu snad ani neříkali "vztyčený varovný prst", spíš by to brali jako pořádnou facku nebo dvojitou čáru na podtržení myšlenek o izolaci televizí. Nejhorší (anebo nejlepší, záleží na pohledu) na "Grey's Anatomy" jsou jeho pečlivě sepsané postavy hlavních hrdinů. Scenáristé si dali opravdu záležet na tom, aby se člověk mohl alespoň v každém dílu najít, s někým se ztotožnit. Nemocnice má pro každého něco. House je populární, protože je to satan - doktor, na kterého nevyzbyl bílý plášť. Seattle Grace (nemocnice "Grey's Anatomy") sází na hrdiny hozené přímo do vody. Absolventy škol, internisty a budoucí rezidenty. Nemocnice má pro každého něco, a ani není důležité, v jakém životním cyklu se zrovna nacházíte.

"Every time I look at you... I feel better. It shocks me. It knocks my wind out, but it's true. I don't have to have sex with you, I'd be happy just look at you from across the room. And even that, anything, any piece of you. And, hopefully, all of you... that'd be the best thing. Because I love you." / Dr. Derek Shepherd

Jedna z věcí, kterou čeští seriáloví tvůrci ještě pořádně nepochopili, je práce s hudbou. Jak "House M.D.", tak "Grey‘s Anatomy" si zakládají na pečlivém výběru podkresu jednotlivých scén a nutno podotknout, že takové prostřihy mezi jednotlivými postavami seriálu v kritických okamžicích jejich společných osudů patří mezi ty nejlépe fungující, které se za posledních pár let objevily. Nejsou sice tak naléhavé jako závěry "Cold Case", ovšem tam už to občas zavánělo patosem. Hudba dělá nejméně padesát procent emocionality scén v "Grey‘s Anatomy" a z toho vyplývá, s jakým soundtrackem máte tu čest. Jsou tu sice "Young Folks", ale jinak to není dvakrát naladěné na pozitivní vlnu vnímání.

Když už jsem nakousnul teoretiky masové komunikace, cituji...

Od příchodu fonografu se lidské chování vůči hudbě změnilo. Narostlo množství posluchačů, narostlo množství interpretů a kleslo množství tvůrců. Nějaké to století už to bude, ale finálním dopadem onoho vynálezu je situace, kdy každý žijeme svůj vlastní muzikál, s jednotlivými skladbami spojenými s určitými peripetiemi, zážitky a situacemi. Výběr skladeb třetí série je takové demo, protože v každém čtyřicetiminutovém dílu jich zazní hned několik a díky všemocnému Googlu se můžete dostat i k několikagigabajtovým sbírkám opravdových fanoušků seriálu. Přesto si na něm spolehlivě najdete několik "asociačních" kousků, i když tu chybí obraz - ten druhý rozměr.

"But the thing is, it's hard to let go of that fairy tale entirely, because almost everyone has the smallest bit of faith and hope that one day they would open their eyes and it would all come true. At the end of the day, faith is a funny thing. It turns up when you don't really expect it. It's like one day you realize that the fairy tale is slightly different than your dream. The castle, well it may not be a castle. And it's not so important that it's happily ever after - just that it's happy right now. See, once in a while, once in a blue moon, people will surprise you. And once in a while, people may even take your breath away." / Dr. Meredith Grey