Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Tentokrát se v ní objeví Isis, Shakespear's Sister, Mya, Sluníčko a Phil Collins.

---

Radek Hendrych: Isis - Panopticon (2004)

Isis nejsou kapelou, o níž lze nemluvit v superlativech. Recenze na jejich album "Panopticon" z roku 2004 by nutně vypadala jako reklamní text. Byla to láska na první poslech, já & Isis. "Panopticon" oplývá zdrcujícím nástupem, obsahuje několik instrumentálních skladeb, i poměrně delší vokalizované kompozice využívají hlas (mimo jiné působící v několika různých polohách rozličné drásavosti) uměřeně, vrcholně vkusně. Isis hrají hudbu, která obtěžkává, zatěžuje smysly, ponořuje do hloubky, výsledkem (vždy nutně odevzdaného) poslechu je ztěžklý dech, ne-volnost, schlíplá křídla. Ta analogie je správná: jako byste chtěli uletět pryč a někdo vás silou držel za nohu, to jsou Isis. Plus vrcholně existenciální texty. S albem "Panopticon" nemám jediný problém, první až poslední nota dotaženy na výbornou. Oproti dalšímu "In The Absence Of Truth" více metalu, tvrdosti, vše ale ne pro exhibici, nýbrž vrcholně pro účel. S Isis není úniku od fascinace. Nic pro slabý nátury.
Nejlepší skladba: Zbytečné hodnotit... účel je jeden.

---

Dan Hájek: Shakespear's Sister - Best Of (2004)

Tři alba, kompilace největších hitů a následná exkurze do světa b-stran singlů a remixů, tak by se dal stručně charakterizovat život Shakespear's Sister, které se pojmenovaly podle stejnojmenného songu The Smiths (jen vypadlo jedno "e", když vznikalo logo). Siobhan Fahey (ex Bananarama) a Marcella Detroit se daly dohromady v roce 1992 a natočily spolu velmi vydařené album "Hormonally Yours", z něhož vzešel asi i jejich největší hit "Stay". Na překrásné písničce "Hello (Turn Your Radio On)" se podílel dnes již bývalý manžel Siobhan Dave Stewart (Eurythmics) pod nickem Manu Guiot. Desky "Sacred Heart" a "#3" (ta vyšla v roce 2003, byla však nahrávána v letech 95-97) jsou brány spíše jako sólovky Siobhan Fahey, s Marcellou se ve zlém rozešly, když singl "My 16th Apology" propadl. Siobhan je velmi specifická osoba, její vampírská image (viz. video "Stay") často mátla. "Best Of" přináší jejich singly, bonus "Waiting" (ze soundtracku k filmu "Shopping") a remix skladby "Whitte Rabit", hlavně ale oceníte přiložené DVD se skoro všemi klipy a koncertními záznamy.
Nejlepší skladby: "Waiting", "Hello (Turn Your Radio On)", "I Can Drive"

---

Pavel Novák: Mya - Moodring (2003)

Z dlouho očekávané novinky "Liberation", jejíž původní vydání bylo naplánováno už na rok 2006, se pomalu stává druhá "Chinese Democracy", ale na rozdíl od ní vyšla před půl rokem alespoň digitálně v Japonsku, a tak se začala alespoň šířit po internetu. Poslední oficiálně vydanou deskou, kterou má zpěvačka Mya na kontě, je tak téměř pět let stará "Moodring". A nutno říct, že pokud "Liberation" jednou vyjde v takové podobě, v jaké vyšla ke stažení v Japonsku, zůstane o pořádný krok za svým předchůdcem. "Moodring" ukazuje, jaký obrovský potenciál v sobě Mya má a to nejen jako r'n'b zpěvačka. Ochrannou ruku nad ní drží celá řada známých producentů, mimo jiné i Missy Elliott a Timbaland. Sama zpěvačka je pak spoluautorkou většiny skladeb. Jednou z výjimek je "Take A Picture", kterou pro ni napsala její kolegyně z hitu "Lady Marmalade" Pink. Škoda, že jediným výraznějším hitem se stala jen skladba "My Love Is Like... Wo. "Moodring" je jednoznačně skvělou deskou, která by si zasloužila více pozornosti.
Nejlepší skladby: "Take A Picture", "You", "Fallen", "My Love Is Like... Wo"

---

Honza Průša: Sluníčko - Sluníčko (1994)

Sluníčko patří ke kapelám, na které opravdu rád vzpomínám. Jejich koncerty jsem si v polovině devadesátých let hojně užíval. Alkohol tekl proudem, kapela se bavila, lidé se bavili. Výhra v soutěži Marlboro Rock In přišla roku 1994 vskutku zaslouženě. Sluníčko - to byla v té době jedna osobnost vedle druhé (Lenka Dusilová, Pancho, Marek Zelený, Frederik Janáček a Marcel Pindel). Možná i to bylo důvodem jeho rozpadu - do tak malé kapely se prostě všichni nevešli. Po odchodu obou zpěváků už kapela jen pomalu vyhasínala. K jedinému albu, co po ní zůstalo, se často vracím. Tady je ještě vše v pořádku, Sluníčko září silou svého tropického bratra. Deska je nadupané energií, říznými riffy proplouvá až do grungeových vod. A i když jsem měl vždycky radši tu dravější podobu Sluníčka, ani Panchovy ploužáky mě neobtěžují (jen jsem nikdy nepochopil, proč si pro klip vybrali zrovna "Růženku") a bezejmennou desku dodnes poslouchám jedním dechem. V hlavě mi stále zůstává obraz dlouhovlasé Dusilky v černých šatech, zpívající zlatý hřeb koncertů - dvojpíseň "Akiba / Zmrzlá husa". Vytvořil se mohutný kotel a propocení lidé skandovali: "Je mi zima, zima, zima, zima, zima, zima-aaa!" A i když mě i následující Lenčiny počiny většinou také baví, tolik energie už ze sebe nikdy nevydala.
Nejlepší skladby: "Holou", "Houževnatý", "Úměrná", "Akiba", "Zmrzlá husa"

---

Tomáš Parkan: Phil Collins - ...But Seriously (1989)

I hudební redaktoři mají své hudební srdeční záležitosti a v mém případě je jednou z nich Phil Collins. Do roku 1997 jsem ho pouze s radostí poslouchal, ale během svého prvního pražského koncertu si mě zřejmě získal navždy. Deskou "...But Seriously", kterou chci tentokrát připomenout, završil Collins své nejhitovější období, jež načal předchozí sólovkou "No Jacket Required". Přes jedenáct miliónů prodaných desek, šest megahitů a následující veleúspěšné turné nepotřebuje dalších komentářů. Je pozoruhodné, jakým způsobem se mu povedlo spojit politicky orientované texty s melodiemi, které se hrají dodnes a vypadá to, že vůbec nestárnou. "...But Seriously" je přitom velmi pestré; vedle sebe jsou tu například velmi energická "Something Happened On The Way To Heaven" a naopak dokonalá, gospelem lehce opepřená balada s kytarou Erica Claptona "I Wish It Would Rain Down". Ovšem to, co je na Collinsově hudbě a tedy i na této desce nejzajímavější, je jeho styl - takřka krystalicky čistý pop, z velké části opřený o dechovou sekci s nezaměnitelným způsobem bubnování a některými prvky z Genesis. Ten dělá z Collinsovy muziky něco, co už zřejmě nikdo nezopakuje a "...But Seriously" je jeho zářnou ukázkou.
Nejlepší skladby: "Hang In Long Enough", "I Wish It Would Rain Down"