Když to vezmeme ze široka - další z blýsknutí na lepší časy pro česká koncertní pódia, předrkm konce února, festivalu Sperm, další možnost dát zabrat teniskám, teplákovkám, foťákům, další možnost užít si vcelku aktuální muziku naživo. Když se teda přenesete přes to, že debutovou desku, jejíž repertoár Datarock hrají live, vydala kapela už před třemi roky. Pohádky o jejich rodném městě - Bergenu, které platí za matku hned několika výborných projektů, si zkuste najít někde jinde. Je to zajímavý čtení.

Před samotným koncertem měl vystupovat warm-up DJ, nicméně pokud se tak dělo, vypadalo to spíš, jako že se nic neděje, takže většinu návštěvníků jste mohli potkat v předsálí nebo u baru. Vzduchem se nesly zvěsti o vystoupení Datarock na slovenské Pohodě, kde to nad odpoledním hořákem rozpálili ve velkém stylu. Byla by lež tvrdit, že jsem nebyl zvědavý, i když svoje Datarock období u mě proběhlo už před několika měsíci a nějak jsem nenašel důvod k návratu. Ani před koncertem. Silné skladby jsem si pamatoval a nečekal jsem, že by se objevila nějaká, co by stála za to a mně v hlavě nezůstala.

Bicí, saxofon (parádní!), kytara, basa, klávesy a něco naprosto brutálně vzdáleného zpěvu, což bylo koneckonců zábavné a jenom utvrzující v životním moudru o "nepotřebě dobrých vokálních výkonů v moderní pop music". Datarock a jejich fanouškům je jasné, že na pódiu to není o ničem jiném než o absolutním vydání se, naprostém utopení ve vlastním potu, protože o nějaké instrumentální a dechberoucí kompozice to kluci zkrátka neopřou. V červených teplákovkách značky Datarock, krutých brýlích, nejvděčnější položce pokoncertního prodeje a neoddiskutovatelně nejlepším merchandisingovým nápadem, co Norové dostali, nastoupili kolem deváté a spustili.

A tady byl problém, protože minimálně půl koncertu jsem měl pocit, že Datarock ne a ne naskočit ten pověstný řetěz. Dokonce i taková "Computer Camp Love" vyzněla tak nějak naprázdno. Koukal jsem kolem sebe, lidi se bavili, ale vzhledem k tomu, jak křepčili v momentě, kdy se na pódiu hrdinové večera objevili, jsem pořád čekal víc. Basák chodil dopředu, král heavymetalové pózy s krkem kytary proklatě vysoko, klávesák a saxofonista tomu společně s hlavním vokalistou/kytaristou dávali nejvíc a oběma se nakonec povedlo stroj nahodit - skokem mezi lidi. Definitivním potvrzením nastartování se pak stala propálená hitovka "Fa-Fa-Fa".

Z ní nakonec byl i jasný vrchol večera, po němž si sice koncert držel laťku vcelku vysoko, oproti začátku to bylo jako by na stadion nastoupila jiná liga, ale skandované "Fa-Fa-Fa" už Datarock nepřekonali. Když si je potom lidé vytleskali k přídavku, přepadl mě pocit, že kdyby se už nevraceli, možná by to bylo lepší. Koncert v Akropoli by se dal popsat tvarem Gaussovy křivky. S polocoververzí "Time Of My Life" z "Dirty Dancing" se trefili do vkusu minimálně tří čtvrtin návštěvníků, někteří z nich dokonce rozpohybovali své ztuhlé kostry až právě v tenhle moment! Došlo k vytahování lidí na pódium, pózování fotografům. Spousta to třeba bude mít jako zážitek a nic proti tomu, pro mě byl koncert Datarock bohužel jako deska. Pár hitů a nevím, jestli bych šel znova.

Datarock, Ungdomskulen, Palác Akropolis, Praha, 12.2.2008

Fotogalerie: