Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle padne zmínka o soundtracku k "Across The Universe", Carle Bruni, Pearl Jam, Shakiře a Meat Puppets.

---

Kateřina Červenková: Různí - Soundtrack Across The Universe (2007)

Z toho mohl být buďto naprostý průšvih, nebo naopak úžasná podívaná. Nejenže se režisérka Julia Taymor ve svém teatrálním muzikálu "Across The Universe" odvážně navrací k vzrušujícím šedesátým létům, ale celý svůj romantický příběh drze poskládala z písniček Beatles. Ty pak dokonce nechala zazpívat takřka neznámé herce. A výsledek? Ve filmu zazní asi třicet skladeb Brouků, na soundtracku jich najdete šestnáct a troufám si říct, že vás svojí neotřelou image zaujmou. Většina skladeb dostala úplně nový, doslova uchvacující rozměr. Jsou nápadité i líbivé, svěží i ucourané, někdy jemnější a sentimentálnější, jindy ostřejší a dráždivější. Herci překvapili skvělými pěveckými výkony a nebojácným přístupem. Samozřejmě že nad ostatní ční suverénní výstup "bezdomovce" Joe Cockera v songu "Come Together", který dokáže dát beatlesáckým písničkám neuvěřitelné grády. A co teprve Bono stylizovaný do role drogového boha a jeho psychedelicky syrová "I Am The Walrus" i snová a opojná "Lucy In The Sky". Působivé jsou však i výstupy ostatních. Filmová Sadie, jinak zpěvačka a herečka Dana Fuchs je strašně sexy a stejně dobře zpívá. "Helter Skelter" v jejím energickém a důrazném podání získalo až joplinovsky naléhavý a podmanivý nádech. Joe Anderson je sladký rebel, na plátně i u mikrofonu. Naopak Jim Sturgess, představitel hlavního hrdiny Judea, má nenápadnější a procítěnější projev. Evan Rachel Wood, hrdinka Lucy, má poměrně všední a hodně jemný hlas, umí to ale řádně a nečekaně rozbalit. Velice zajímavě zpívá T.V.Carpio s asijskými kořeny. Její pronikavá a úpěnlivá "I Wanna Hold Your Hand" vás prostě dostane do kolen. Nechybí ani typicky americký gospelový patos. Chytlavý, místy mrazivý poslech. Stejně, ne-li ještě víc vzrušující je pak samotný film.
Nejlepší skladby: "I Wanna Hold Your Hand", "Helter Skelter"

---

Tomáš Parkan: Carla Bruni - Quelqu'un m'a dit (2003)

Věřte mi to nebo ne, ale francouzsko-italskou zpěvačku Carlu Bruni jsem poznal dávno předtím, než ji "proslavil" vztah s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Pravdou ale je, že si už nemohu vzpomenout, jak se ke mně před čtyřmi lety její debutová deska "Quelqu'un m'a dit" vlastně dostala. Vím jediné - okamžitě mě uhranula svým sametově nakřáplým hlasem a spojením francouzského popu, silně čerpajícího z šansonu, s jistou formou písničkářství. Sama Carla Bruni hraje na téhle desce na akustickou kytaru a navíc si k nahrávání pozvala ještě vynikajícího francouzského kytaristu Louise Bertignaca, který desku i produkoval. Výsledkem je kytarový zvuk šansonu s jemným italským nádechem. Ovšem ve chvíli, kdy začne Carla zpívat, přestáváte doprovod sledovat - její barva hlasu má grády, ačkoli máte pocit, že při zpěvu v podstatě jen šeptá. To má za následek velmi intimní, silně vtahující atmosféru podtrženou faktem, že je tato deska na rozdíl od té druhé nazpívaná francouzsky a především, že si ji celou složila a napsala Carly Bruni sama. Jestliže si myslíte, že je nyní Carla Bruni protěžována jen díky vztahu se Sarkozym, pak je její debut "Quelqu'un m'a dit" z doby, kdy nikdo o Sarkozym nevěděl, pádným argumentem proti této domněnce.
Nejlepší skladba: "Quelqu'un m'a dit"

---

Honza Průša: Pearl Jam - Tour Rarities 2000 (2000)

Mám rád nezkrácené koncertní nahrávky a bootlegy vůbec a jsem jejich velkým sběratelem. Baví mě poslouchat stále ty stejné skladby oblíbené kapely a vychutnávat si rozdíly od studiových verzí, improvizace, reakce publika nebo milé chyby. Klidně poslouchám i desetiminutový potlesk, ladění nebo více či méně vtipné promluvy k publiku. Možná je to lehce obsedantní chování, ale mě to prostě baví. Pearl Jam na fenomén bootlegů reagovali po svém a začali si své koncerty jeden po druhém vydávat. Skvělý nápad, určitě dost lidí si rádo připomene právě ten koncert, který navštívili, navíc je zaručená i ucházející kvalita zvuku, nejčastější problém pokoutně pořízených nahrávek. V obrovském množství dostupných koncertů ale není možné se orientovat (nebo se snad najde někdo, kdo by všechny alespoň jednou poslechl?). A tak jsem uvítal pirátské vydání těch největších rarit z turné roku 2000. V té době ještě nevydané coververze ("Crown Of Thorns" od Mother Love Bone, intro Bowieho "Ziggy Stardust", "Don't Be Shy" Cat Stewense a další) a rozličné jamy sice normálního posluchače nemají čím oslovit, já si je ale užívám snad více než výtečná, ale bohužel už oposlouchaná řadová alba.
Nejlepší skladby: "I Got You", "Paralyzed Jam", "Can't Help Falling In Love", "It's OK"

---

Pavel Novák: Shakira - Pies Descalzos (1996)

Byl to film "Láska za časů cholery", kde zazněly dvě nové skladby Shakiry, a navíc "Pienso En Ti" z této desky, co mě přimělo se k tomuhle jedinečnému dílu vrátit a s odstupem času a dostatečnou znalostí španělštiny si ho poslechnout znovu. Právě s "Pies Descalzos" Shakira prorazila a přestala být brána jako dětská hvězdička, ale skutečná umělkyně, navzdory tomu, že při nahrávání alba jí bylo teprve osmnáct. Zároveň je to první album, kde se autorsky a producentsky dala dohromady s Luisem F. Ochoou, který je její pravou rukou dodnes. Pro spoustu lidí je to její nejlepší deska a já se jim vůbec nedivím. Už v té době byl znát její jedinečný textařský talent, stejně tak vynikl nezaměnitelný pěvecký projev. Ostatně několik skladeb z této desky hrává dodnes na svých koncertech. Tím způsobila menší šok svým "novodobým" fanouškům, když při loňském koncertě v Sazka Areně zahájila skladbou "Estoy Aquí" právě z této desky. Nejeden posluchač si říkal: "Co to sakra je za písničku?" Pro lidi jako já je ale tohle ta pravá Shakira, kterou jsme začali poslouchat ještě předtím, než jako blondýna dobyla mimohispánský svět.
Nejlepší skladba: "Antología"

---

Zuzka Macháčková: Meat Puppets - Meat Puppets II (1984)

Meat Puppets mají dvě tváře - punkrockové cvokárny charakterizované skřeky místo zpěvu a countryový punk, který je proslavil. Osobně preferuji spíše to druhé. Bavíme se o albu, na kterém najdete všechny tři písně, které hráli Meat Puppets spolu s Nirvanou na slavném unplugged koncertě. Díky tomuto setkání teď máme možnost slyšet dvojí provedení od Kurta a Curta. Kurt Cobain je zazpíval s docela precizní intonací (nezvykle pro něj) a unplugged koncert ukázal sílu těchto skladeb. Curt Kirwood zpívá o dost ležérněji, ale nějakými záhadnými manévry vždycky vybruslí z toho, aby se písně zvrhly a dává jim takový zvláštní nádech beckovského "lúzrovství" (což je v tomto případě pozitivum). Obě verze mají něco do sebe a občas u mě převládá pocit, že nedám dopustit na indie nádech Meat Puppets. Kromě trojice známých věcí jsou tu velmi působivé instrumentálky, třeba "Aurora Borealis" nebo "I'm A Mindless Idiot", občas se semele i nějaká ta řežba. Druhé album MP teď točím ve svém přehrávači dost často a bude to nejspíš tím, že Meat Puppets mají neskutečný talent napsat opravdu dobrou píseň. A je mi srdečně jedno, jestli mě bude někdo považovat za country šílence.
Nejlepší skladby: "Plateau", "Oh Me", "Lake Of Fire"

---