Smashing Pumpkins se v devadesátých letech stali modlou. Nebylo k tomu zapotřebí prostřelené lebky, na to se měl Billy Corgan vždycky až moc rád. Tahle banda se objevila ve správný čas na správném místě. Když se pak po dvanácti letech rozhodli pověsit hudební kariéru na hřebík, zaslzelo nejedno oko. Teď, po neslavně slavném comebacku (co se personální stránky týče) a kritikou nepříliš dobře přijaté desce "Zeitgeist" vyrazily dýně na velké turné, aby světu dokázaly, že je odepsal předčasně. Ve středu 30. ledna skupina přijela i do Prahy.

Před sparťanskou hokejovou halou je poměrně rušno. Mezi hloučky fanoušků pobíhají překupníci s lístky a snaží se za šest stovek udat, co před chvílí za tři stovky odkoupili. Přicházím včas: jednak začíná pršet, jednak slyším první tóny předskakujících Tata Bojs. Klidně bych si na místě předkapely dokázal představit někoho hudebně bližšího, nicméně v případě Tatáčů jde o sázku na jistotu. Jejich živá vystoupení patří u nás k nejlepším, což kluci z Hanspaulky dokazují i tentokrát. Během vyhrazeného času zazní sedm skladeb z posledních čtyř desek, mezi nimi "Toreádorská otázka", "Attention aux hommes", "Elišce" a z novinky "Skovka" a "Trilobeat". Po půl hodině se Tata Bojs loučí a i podle nadšeného ohlasu publika nelze souhlasit s výrokem Marďoši: "Víme, že předkapela je vždycky nutné zlo."

Něco před devátou hodinou se hala ponořuje do tmy. Nekoná se velkolepý nástup ani pompézní gesta, skupina skromně přichází a rovnou hraje. Namísto vypalovačky je překvapivým otvírákem melancholická "Porcelina Of The Vast Oceans". Devítiminutová balada s dlouhým nájezdem není tím nejlepším kouskem na úvod, jakkoliv na desce zní skvěle. I další skladba má svým tempem spíše uspávací efekt, až třetí, punkově znějící "Bring The Lights" konečně pošle všem do krve trochu kyslíku. Velkým plusem show je výborně zvolené osvětlení, jeho duhový nádech vytváří skvělou kulisu. Velký úspěch dále sklízí "Tonight, Tonight" s typickým klavírním intrem. Corgan se nijak nezdržuje komunikací s publikem, jedna skladba střídá druhou bez zbytečných prodlev, první strohé "Thank you!" pronese až po hodině hraní.

Skutečnost, že ze Smashing Pumpkins zbyly jen trosky, konkrétně Corgan s bubeníkem Chamberlinem, koncertu nijak neškodí. Právě tito dva členové měli na fungování skupiny zásadní podíl, a tak není podstatné, že je při koncertu doprovází najatí hudebníci. Přičteme-li k tomu fakt, že Chamberlin od začátku do konce potvrzuje svoji příslušnost ke světové bubenické elitě, není instrumentální složce co vytknout. Horší je ovšem zvuková stránka - kvůli hutným kytarovým stěnám, které přehluší zbytek, občas chvíli trvá, než rozpoznáte danou skladbu.

Ačkoli během svého působení vyprodukovali SP dost kvalitních písniček, v průběhu večera překvapí zvolený setlist. Vedle provařených úspěšných kousků není bohužel nouze ani o hluchá místa, kdy skupina roztáhne nepříliš známou věc. Svůj podíl na "vataření" nese i Corganova častá snaha experimentovat. Přestože mají jeho artrockové vyhrávky šmrnc, zkrátka se stává, že se daná písnička neúnosně protáhne a divák ke konci radši zívne, než aby zatleskal. Nicméně publikum se těší i z hitů napříč celou diskografií - největšímu aplausu se dostává skladbám "Today", "The Everlasting Gaze" a "Mayonaise".

A je to tady! Doprovodní hudebníci odchází ze scény a Corgan si nechává podat akustickou kytaru. Jeho postavu osvětlí kužel načervenalého světla a intimní atmosféru dokreslí něžná "Perfect". V té mu ještě sekunduje Chamberline s tamburínou, o chvíli později zpěvák již naprosto sám pěje "That's The Way" a "1979". Vedle jemného hedvábného zpěvu nezapomíná Corgan ani na svoji druhou extrémní hlasovou polohu, tedy zběsilý řev, což dokazuje v "Bullet With Butterfly Wings". Po desetiminutové dávce hysterické psychedelie v podobě "United States" dochází ještě na dva přídavky. Po úctyhodných dvou hodinách tichého sténání i hysterického běsnění opouští sestava pódium.

Nepopsatelná atmosféra, která kdysi Smashing Pumpkins zdobila, přesně ta, která leckomu při poslechu naháněla husí kůži, je pravděpodobně pryč. Přes povedený instrumentální výkon všech zúčastněných je jasné, že Smashing Pumpkins jsou dávno za vrcholem. I tak se ale dá říct, že mají stále co nabídnout. Minimálně příležitost vrátit se ve vzpomínkách o pár let zpátky, kdy byli víc než "pouze" dobrá skupina.

Smashing Pumkins, Tata Bojs, T-Mobile Aréna, Praha, 30.1.2008

Fotogalerie: