Čtvrteční koncert Róisín Murphy v pražském Roxy bylo jedno zklamání vedle druhého. Slečna nejdříve zaskočila startem pouhých dvacet minut po oficiálním začátku, takže někteří si úvod koncertu užili čelem k šatně a bokem či zády ke královně převleků s absentující podprsenkou. Někteří si ho neužili vůbec, protože spoléhali na nepsaná pravidla minimální půlhodiny, ale, jak se člověk mohl dozvědět u vchodu, na tenhle odložený koncert platila pravidla úplně nová. Kartičky, které fungovaly vždycky, tentokrát svou funkci nesplnily, a jelikož lupeny už nebyly, zavánělo to i u mužů vlhkými pohledy, jež museli dotyční odejít utápět do piva někam jinam. Já jsem se trefil přesně na "Dear Miami", jednu z nejlepších, ne-li dokonce nejlepší skladbu z "Overpowered", a už po necelých třech minutách mi došlo, že až budu sedět doma, oslavnou ódu do počítače nenaťukám. A asi by to nešlo ani kdybych moc chtěl.

Vystoupení Róisín Murphy ublížilo hned několik věcí, některé těžko ovlivnitelné, některé zase snadno. Nejdůležitějším faktorem byla jednoznačně nehoda, která se slečně, proslavené otázkou ohledně těsnosti svetru, stala při vystoupení v Rusku. O židli si "urazila" trochu oka, takže Londýn a operace. Odložené koncerty a spousta zchlazených emocí. Když pak přijela do Prahy, konečně, přišli lidé natěšení a značně neobjektivní. Člověk byl pak během koncertu svědkem tleskání, křepčení a vzývání Róisín za věci, které by měly patřit ke standardu show. Že se někdo propne v zádech, rozhodí blonďatou kštici a zahýbe rameny není rozhodně takový big deal, jaký se z toho přítomní snažili svými hlasivkami a údy udělat. S tím souvisí druhá, vnímání koncertu ovlivňující, podstatná věc. Róisín Murphy a před ní celé Moloko mělo public relations materiály vždycky zaměřené směrem k tomu, jaká to je naživo show. Turné k "Overpowered" bylo v médiích prezentované jako proklatě výživné, plné převleků a nutkání protancovat si pod pódiem i poslední pár polobotek. Jenže v Roxy...

...skutek utek. Ať stál člověk na balkóně, v sále nebo u šatny, marně pátral po nějaké přidané hodnotě, po něčem, co ho utvrdí v tom, že cédéčko neukazuje potenciál Róisín v celé své kráse. Marný boj. Róisín Murphy odehrála koncert, to není jenom suché konstatování, ale holý fakt. Jaromír Bosák má krásnou repliku, když je obránce úplně k ničemu: "Obránce se toho souboje pouze zúčastnil." To mi rotovalo v hlavě takřka po celou dobu trvání koncertu. Nebylo to chladné, byl to ten druh pocitu, kdy člověk cítí, jako by ho míjelo něco, u čehož by to nikdy nečekal. Jakkoli rozporuplně se totiž kritika k novince Róisín Murphy staví, pro mě je ta deska silná a naživo jsem čekal, že Róisín zbourá Roxy. Nestalo se.

Což je koneckonců hlavně její problém, protože paradoxně se jí dostalo ovací, jako kdyby právě předvedla jeden ze svých životních výkonů. Má hlas, má dobré backvokalistky, několik kostýmů opravdu stálo za to, ale pořád to smrdělo standardem - odehraju koncert, je to moje práce. Někdo to tenkrát v reportáži (ne na musicserveru) vyčítal Avril Lavigne, proč bysme toho měli ušetřit Róisín. Ve čtvrtek to nebyl dobrý koncert, ať si každý říká, co chce. Show za nula bodů a k téhle hudbě to prostě patří, je to její součástí, je to jeden z jejích základních kamenů. Čtyřiadvacátého ledna roku dva tisíce osm Róisín Murphy tenhle pilíř chyběl. Proto se to celý sesypalo.

A možná by taky bylo fajn, kdyby pořadatelé líp promysleli, kolik lístků půjde do prodeje, protože tohle už bylo fakt moc a mě osobně to nějak nebavilo.

PS: Pokud je jako nejlepší skladba koncertu lidmi hodnocena "Forever More" od Moloko, asi je něco trochu jinak, než by mělo být.

Róisín Murphy, Roxy, Praha, 24.1.2008

Fotogalerie: