Mám rád, když umělec nad přípravou desky přemýšlí. Baví mě, když je vše do posledních detailů sladěno, na singly se přidávají skutečně zajímavé b-strany, pracuje se s barvou vinylu. Dokážu to ocenit. Foo Fighters patří k těm kapelám (podobně jako třeba The White Stripes), kteří na své příznivce v tomto směru myslí. Jednotný grafický koncept Dona Clarka spojoval aktuální "Echoes, Silence, Patience & Grace" s prvním singlem "The Pretender". A i "Long Road To Ruin" v tom pokračuje.

Co na tom, že jsem v recenzi na "ESP&G" označil "Long Road To Ruin" za vyschlou rádiovou odrhovačku a ani s odstupem času se můj názor na ni příliš nezměnil. V podání The Davy Grolton Bandu ale získala to, co ji tolik chybělo. Tradičně zábavný klip Jesseho Peretze (režíroval také "Big Me", "Learn To Fly", "The One " a "Low"), parodující ty nejhorší telenovely, dodal notnou dávku svěžího nadhledu, takže vás možná začne bavit i samotná píseň a když ne, alespoň přestane obtěžovat. Co dalšího ale singly přináší?

Tak především jsou to coververze, díky nimž se tu s Foo Fighters potkává poměrně zajímavá sestava - Dead Kennedys, Arcade Fire a Serj Tankian. A zatímco Biafra & spol. a kanadští indie rockeři pouze zapůjčili své písně, Serj si rovnou v osmadvacet let starém hitu "Holiday In Cambodia" s nepatrně pozměněným textem (z "niggers" se stávají "brothers") zapěl. Dále je tu nová píseň "Seda" - poklidná akustická balada, a "Big Me" v odlehčené zpomalené akustické verzi.

Jak bývá zvykem, jsou b-strany určené hlavně pro ty nejzasvěcenější. Kapela v nich servíruje své roztomilé zvláštnůstky, pro běžného posluchače jistě postradatelné. U Foo Fighters tomu není jinak. Přesto je příjemné tuto trojjedinou lahůdku ochutnat.