Asi nikdo nepochybuje, že reggae je univerzální hudební jazyk. Pokud potřebujete důkaz, stačí se trochu ponořit do dění na reggae scéně. Na Jamajce se po dlouhých letech maskulinního dancehallu vrací roots reggae, které ale neprodává tolik desek jako svalnatí rappeři. Poptávka po vinylech, základním stavebním kamenu reggae kultury (hned po marihuaně), se v éře digitálního stahování ztenčuje a proud riddim alb vysychá. (Více ke stavu současného reggae najdete zde.) Ale zatímco na Jamajce žánr nezažívá lehké časy (pořád se ale točí skvělá hudba, o tom žádná), v Evropě nabírá na síle. A co je ještě pozoruhodnější, interpreti ze starého kontinentu mají ohlas i v rodišti Boba Marleyho. Například Ital Alborosie je jedním z největších objevů posledních let, jeho "Kingston Town" se v létě hrál na Jamajce více než kterýkoliv místní hit (snad kromě tracků Collie Buddze, který je pro změnu z Bermud).

Gentleman(MySpace.com) do výše zmíněné situace zapadá ideálně. Ačkoliv se narodil v německém Kolíně v rodině luteránského kněze a o nějaké pokrevní příbuznosti s Jamajkou nelze mluvit ani vzdáleně, tvrdí o sobě s oblibou, že je "germaicain" (Jamajčan narozený v Německu). Na první pohled vypadá spíše jako producent trance techna, ale když začne zpívat, je všechno jasné. Od okamžiku, kdy v sedmnácti navštívil Jamajku, nechtěl dělat nic jiného než reggae. Patřil k hnutí Pow Pow, které v Německu na začátku minulé dekády propagovalo jamajskou hudbu. Jeho rané desky na konci 90. let se nesly v duchu ramenatého dancehallu, po narození prvního syna ale bouchačky a řetězy odložil a začal hrát čisté roots reggae. Počínaje deskou "Journey To Jah" patří k nejpopulárnějším současným reggae vokalistům v Evropě a jeho desky v Německu okupují vrcholky hitparády.

Tillmann Otto, jak se Gentleman jmenuje, střídavě žije na Jamajce a v Německu. Novou, celkově už čtvrtou desku nahrával v Karibiku a to i s místními slavnými producenty, jako jsou Bobby Digital, Richie Stephens nebo Firehouse Crew. Nenajdete na něm žádnou riddim (populární instrumentální podklady), jak je u jamajských zpěváků obvyklé, takže na první poslech desce chybí hity. Povrchní dojem je ale to poslední, co chce Gentleman vzbudit. "Another Intensity" se nese v duchu reggae staré školy, které místo impresivních beatů stojí na oduševnělém projevu interpreta a spirituálním poselství. Gentleman má tu výhodu, že barvou hlasu připomíná Damiana Marleyho, nejmladšího syna Boba Marleyho, a hned pro začátek má na Jamajce co nabídnout. Umí to na rychlejší a dynamické podklady jako "Round The World" a "Soulfood", ale doma je i v pomalejších rytmech ("Hossana", "Respond To Yourself"). Jako důkaz jeho jména na Jamajce berte to, že na desce hostuje jedna z největších místních hvězd Sizzla, zmíněný italský objev Alborosie a Diana King, kterou prý náhodou potkal ve studiu při natáčení reggae desky.

Pokud máte rádi staromilské reggae mírně oživené současným popovým soundem, pak Gentleman je pro vás jak dělaný. Těch sedmdesát minut jamajského patosu (a taky vlastně patoisu) je ale možná pro člověka, který běžně reggae neposlouchá, možná trochu příliš monotónní. Tak či onak Gentleman udělal další krok směrem ke globální popularitě, k níž mu už chybí snad jen jeden velký hit.