To by se totiž mohlo stát. Pokud tedy skupině vyjde debutová deska. Zatím se DGP mohou pochlubit novým EP "Corsets, Neons And Platonic Love", které by mělo být předzvěstí chystaného alba. "Na podzim, možná už na jaře, bychom chtěli jít do studia. Materiálu je poměrně dost," říká zpěvák Make. S ním a s kytaristou Maroem, dvěma klíčovými postavami skupiny, si před Vánoci popovídal musicserver.

Poprvé jsem se o vás dozvěděl, když jsem si jednoho dne otevřel hudební časopis Filter a v něm narazil na dopis od vaší kapely. Jsem tedy doklad toho, že to asi splnilo účel, je to tak?

Make: Docela jo. Ale chtěli jsme hlavně zjistit, co si o naší muzice myslí lidé, kteří tomu rozumí. Filter totiž považujeme za naše asi nejlepší hudební médium. Zajímalo nás, jaký mají názor, abychom objektivně vůbec věděli, zda to, co děláme, má nějakou kvalitu.
Maro: Redaktor Radek Bureš nám pak odepsal, že se mu to celkem líbí a že to dá poslechnout ještě kolegům. Za pár dní se nám ozval Majkláč z Bandzone, že jej oslovil Filter s tím, že by chtěl naši písničku vydat na kompilaci, které vždycky přikládá k jednotlivým číslům. Byli jsme z toho dost paf.

Ten samý časopis vás označil za osmou nejlepší mladou skupinu v ČR. Co to pro vás znamená?

Make: Vzhledem k tomu, že tenhle kompliment přišel po roce hraní a třech nahraných písničkách, byla to pro nás opravdu obrovská vzpruha.
Maro: Navíc jsme byli v té době dost na vážkách. Lákala nás elektronika a nevěděli jsme, jestli je to správný směr. Po tomhle bylo jasné, že do ní půjdeme. A naplno.

I díky elektronice ve vaší hudbě cítím odkazy na dvě známé kapely: IAMX a Placebo. Jsou to vaše vzory?

Make: Je toho víc, co máme rádi. Ale IAMX je jedna z našich nejoblíbenějších kapel, hodně se nám líbí jejich styl - fungující kombinace elektroniky s kytarami ve formě, která nám jako posluchačům hodně vyhovuje. Ale máme rádi i víc ambientní věci, přes kapely typu Keane až po nu rave a podobně. Je toho dost, třeba Interpol oba zbožňujeme.
Maro: A Placebo je naše srdcovka, na nich jsme v podstatě vyrostli.

Podle vašich profilů na MySpace.com a Bandzone to vypadá, že hudbu pro skupinu skládáte z drtivé většiny vy dva...

Make: Marek dělá z větší části hudební část, já mám na starosti texty a věci okolo. Třeba aranže.
Maro: Většinou to probíhá tak, že do kapely přinesu nějaký hudební nápad a ten pak společně rozvíjíme.

Vklad vašich spoluhráčů je tedy jaký?

Maro: To je trošku problematické, protože jsme v poslední době prošli několika, spíše více, personálními změnami. Vklad ostatních členů není až tak velký, zatím to bylo o tom, že se přizpůsobovali a zjišťovali, jak to v kapele chodí. Neměli moc času se víc realizovat, takže zatím je skládání na nás dvou.
Make: Máme třeba nového basáka, který se učil hrát už hotové věci, takže se do procesu tvoření v podstatě ještě nezapojil. Nápady se snaží dodávat i klávesák. Je docela schopný, ale nevýhoda je, že s ním nemáme takřka žádnou interakci. Bydlí v Třinci.

Nemáte obavy, že se časem autorsky vyčerpáte?

Make: Upřímně řečeno jsou chvíle, kdy se hodně projevuje tvůrčí krize a ponorka, jelikož spolu trávíme spoustu času. Ale na to je pak nejlepší lék někde si vymýt mozek. Proto bych chtěl časem najít lidi, kteří by nám v určitých momentech pomáhali. Hlavně v té tvůrčí práci. Už mám dokonce vytypované nějaké osoby, které bych rád oslovil. Měli by být zvenčí, mimo kapelu, tak uvidíme, jak to dopadne. Protože přeci jen je těžký dělat muziku ve dvou a ještě k tomu s nejlepším kámošem.

Dočetl jsem se, že uvažujete o změně názvu. Na Elysée Montmarte.

Make: To byl tak trochu vtip. Nebo měl být. Inspirovali nás k tomu My Chemical Romance s deskou "Black Parade". Chtěli jsme si vytvořit novou kapelu jako naše alter ego. Udělali jsme demo, které bylo dost jiné než předchozí, a tak jsme se rozhodli podepsat to jako Elyseé Montmarte. Bylo to daný tím, že jsme právě nevěděli, jestli do té elektroniky jít. Jak už jsem ale řekl, nakonec jsme se do ní pustili, takže jsme tohle naše alter ego zrušili a ty písničky ani nehrajeme. Dnes to bereme jako určitou zvláštní etapu našeho vývoje.

Co najde fanoušek na vašem novém EP "Corsets, Neons And Platonic Love"?

Make: Obsahuje písničky "Under The Roofs Of Berlin", "Absinthe Pornography" a "Hiroshima Mon Amour". K těm přibyly ještě dva remixy od Khoiby a Nemo, takže ta forma je na pěti písních. Momentálně bylo jenom k poslechu, ale v lednu by lidi, kteří by jej chtěli mít u sebe, měli sledovat nový číslo Filteru.

Vidím, že máte s časopisem dobré vztahy...

Make: To jo. My jim vděčíme za hodně. Filteru, Martinu Přikrylovi z The Prostitutes a Majkláčovi z Bandzone vděčíme za nejvíc. Prakticky za všechno.

A co znamená název vašeho EP?

Make: Souvisí s koncepcí celého toho épéčka. Ono to vyzní asi pateticky, ale jeho hlavní lajtmotiv je samota a interakce s lidmi ve městě. Ta je takový jednotící prvek všech písniček. Přetvařování, milování, nenávidění, člověk je ve městě ztracenej. Musíš být sám sebou a zároveň brát ohled na lidi okolo. "Let's get lost in the neon mess."

Berlín, Hirošima, to zní světácky.

Make: "Under The Roofs Of Berlin" je trošku parafráze na Millerovo dílo "Pod střechami Paříže". Jde o to, že máme hodně rádi atmosféru toho města a ještě navíc kapely, který teďka vycházejí z berlínský scény. To město k nám prostě nějak promlouvá. "Hiroshima Mon Amour" je zase inspirována stejnojmenným filmem...

...ze kterého máte i vysamplované hlášky.

Make: Jo jo. Ale ten film do písničky má zasahovat jen okrajově. Ale strašně mi hudba ten film evokovala, tak jsem tak tuhle písničku pojmenoval.

Trojku nových písniček uzavírá "Absinthe Pornography". Připadá ti stejně jako mně dekadentní?

Make: Částečně asi jo. Ale nemá být v prvním plánu dekadentní. Jde o to, že když píšu text, nesnažím se o nějaký ucelený soubor vět. Někdy ty věty spolu nekorespondují logicky, ale ve formě pocitu ano. Představ si, že se díváš na nějaký obraz. A věty, co tě k němu napadají, si sepíšeš pod sebe. A to je ten text, jde o pocit. Vždycky, když napíšu písničku, snažím se k ní hledat nějakou grafiku, fotky, obrázky, texty. Něco, co by ji dál ovlivnilo a prohloubilo. Jde mi o to, aby spolu všechno sedělo a navzájem se ovlivňovalo.

Takže každá vaše skladba má i svoji vizuální podobu?

Maro: Ano. Spojení vizuální a hudební stránky dává komplexní zážitek. To je třeba důvod, proč si při koncertech zakládáme na projekcích, image a podobně.
Make: Zvuk potřebuje obraz a obraz potřebuje zvuk. Jsme dost ovlivnění filmem. Když spolu zvuk a obraz korespondují, je výsledek o to zajímavější, silnější. Jak řekl Marek – komplexnější. Sice se pak po koncertech dočkáváme zajímavých reakcí, třeba že jsme emo buzny, ale aspoň vidíme, že to zaujalo.

Mimochodem, jaký je váš vztah k pornografii?

Make:Pozitivní. (smích) Pornografie může být dobře udělaná a ta špatně udělaná je ještě lepší. (smích) Nevidím na ní nic špatného.

Kolik giga máš doma v počítači?

Make: (smích) Tak to fakt nevím. Já to vždycky musím promazat, když si chci stáhnout nějaký film. (smích)

"Absinthe Pornography" se objevila v reklamě na mobilního operátora O2. Jak to vzniklo?

Make: Jak jsme mluvili o Martinu Přikrylovi z The Prostitutes, on pracuje v reklamní agentuře. A když jeden mobilní operátor hledal mladou kapelu, kterou by použil do své reklamní kampaně, přinesl jim Martin několik variant, pár mladých kapel, který se mu líbí. Zamlouvala se jim naše písnička, tak si nás vybrali.

V té reklamě je použita část vašeho klipu. Ten byl natočen předem, nebo byl stvořen právě souběžně s reklamou?

Make: Lákalo nás, že zároveň vznikl spot i klip. Pro nás, mladou kapelu, je prakticky nemožné si natočit pořádné video. Oni nám tu možnost dali a jsme jim za to moc vděční. Momentálně je k vidění na YouTube.com, ale věříme, že se dostane i do televize.

Pomohla vám reklama i jinak?

Make: Je celkem frekventovaná, takže přece jen se o nás asi dozvědělo víc lidí. Ale pomohlo nám to hlavně po finanční stránce. Jsme studenti a tohle nám umožní nakoupit si pořádnou aparaturu. Což je pro mladou kapelu, ve které není nikdo výdělečně činný, hrozně finančně náročné.

Pořád jste ještě na startu kariéry a pomalu vplouváte na českou hudební scénu. Co si o ní myslíte?

Make: Já osobně si myslím, že je u nás dost kvalitních kapel až evropského formátu, za všechny třeba Khoiba, WWW nebo Sunshine. To jsou věci, který jsou naprosto úžasný a světový. Ale je tady podle mě i spousta mladých kapel, které stojí zato a nemusí být přitom zatím ani moc známý, aby si jich někdo všiml. To je třeba důvod, proč se nám líbí Filter. Že hledá hudbu, která je především zajímavá. Něco jako český NME. A daří se jim to podle mě na výbornou, měli velký podíl na tom, že se nahoru dostali třeba The Prostitutes.

Přijde teď i vaše regulérní debutová deska?

Make: Snad příští rok. Přemýšlíme, že už na jaře, i když já bych tomu osobně chtěl nechat ještě trochu čas a počkal do podzimu. Materiálu máme ale poměrně dost.

Před nedávnem jste se přestěhovali z rodného Třince do Olomouce - co vás k tomu vedlo?

Maro: Hlavně nedostatek lidí. Prošli jsme hodně personálními změnami a u nás jsme prostě vyčerpali zdroje, takže jsme byli nuceni se přestěhovat. V Olomouci to po hudební stránce víc funguje a je tu větší možnost sehnat lidi.
Make: Hlavně si myslím, že v Olomouci je víc lidí, kteří by se chtěli realizovat v hudbě, kterou děláme. Třinec je přeci jen zaměřen hudebně trošku jinak. V Olomouci studuju, tak jsem věděl, že je tam dost lidí, kteří hudbu tohoto typu poslouchají a mají ji rádi. Nový basák i bubeník, který je u nás zatím na zkoušku, tam také studují, takže to přineslo ovoce.

Co řekli vašemu stěhování rodiče?

Maro: Jde o dlouhodobější záležitost. Není to tak, že bychom našli kytaru, založili kapelu a hned se stěhovali. Rodiče s tím tak nějak museli počítat. I když z toho nebyli dvakrát nadšení.
Make: Snažíme se hudbu dělat prostě naplno. Dávat jí fakt sto procent. Baví nás a podřizujeme jí úplně vše. Proto jsme museli udělat i tenhle krok. Nechtěli jsme to zabalit.