Přemýšlím, jestli dnešní mladé generaci ještě jméno Jiří Zmožek vůbec něco říká. Obávám se, že většině asi ne; a není to nepochopitelné. Přeci jen nazpíval jediný hit "Už mi, lásko, není dvacet let" a autory, není-li to Svoboda či Štaidl, u nás moc neglorifikujeme. Přitom Jiří Zmožek má ve svém portfoliu opravdu velké hity - "To musím zvládnout sám" a "Zvonky štěstí" Karla Gotta, "Nešlap nelámej" a "Biograf láska" Hany Zagorové, "Ten vůz už jel" v podání Marie Rottrové, "Tam u nebeských bran" Michala Tučného, "Nahrávám" Heleny Vondráčkové nebo "Meteor lásky" Věry Špinarové.

Jiřímu Zmožkovi bohužel neprospěla změna režimu. Po revoluci začal podnikat, ovšem během pár let zkrachovalo nejen jeho podnikání, ale i jeho osobní život. V životě Jiřího Zmožka pak nastal velký obrat - východisko z krize našel ve víře v Boha, což ovlivnilo jeho další tvorbu. Dokonce svoje oficiální stránky má rozdělené na období před a po roce 1994. Nyní se věnuje skládání křesťanských písní a pořádá duchovně zaměřené koncerty v katolické církvi na Slovensku.

Nutno podotknout, že koncipovat výběr Jiřího Zmožka, který sám o sobě má jediný skutečný hit, jako 2CD je velkým luxusem, hraničícím s drzostí. Opravdu povedených písniček je na kompilaci minimum. A nejde ani tak o kvalitu melodií, ale spíše o celkové provedení. Jiří Zmožek nikdy nebyl nijak dobrým zpěvákem, ale dokud zpíval s podporou studiové kapely, dalo se to poslouchat. Na výběru, především pak na druhém CD, je spousta písniček, které zpívá pouze se syntezátorem a kytarou, což ve výsledku zní ještě hůř než Eva a Vašek. Naprostým extrémem jsou písničky z balkánské oblasti, ty už zní jako hudba k tanci a poslechu z hotelového baru. Vzhledem k tomu, že v bookletu chybí jakákoliv informace o původu skladeb (prakticky jakákoliv jiná informace vyjma názvu, délky a autorů), není možné s přesností určit, zda tyto písničky vznikly po roce '94, ale je to velmi pravděpodobné.

Výběr "Největší hity" Jiřího Zmožka je sice velmi obsáhlý a narvaný až po okraj, ale to je spíš na škodu než ku prospěchu - člověk se potřebuje obrnit hodně velkým sebezapřením, aby vydržel alespoň jedno (především to druhé) CD poslouchat v kuse. Ten jeden bodík k minimu je z úcty k tomu, co Jiří Zmožek napsal v minulosti Marii Rottrové, Michalu Tučnému a dalším.