Ještě ani nezačalo to pravé vánoční obžerství a já jsem už při vážení zjistil nepříjemný nárůst váhy. Ven se do zimy nechce a když už, tak autem je to pohodlnější, takže kila přibývají. A nepotřebuju Halinu Pawlovskou v reklamě, abych pochopil, že je potřeba s tím něco udělat. Chvíli jsem přemýšlel, jestli nezajít do posilovny, ale brzy mě to přešlo. Copak se nenajde žádný způsob, jak spojit příjemné s užitečným? Našel. V zoufalství jsem si vzpomněl na dárek, který jsme si kdysi koupili s manželkou - taneční podložku pro počítačovou hru Stepmania. Když se nám narodil syn, podložku jsme schovali, protože ji rád tahal po bytě, což jemné technice dvakrát neprospívalo. Teď přijde znovu vhod.

Říkáte, že u počítačové hry si ještě nikdo fyzičku nezlepšil? To je pravda, tohle je ale trochu jiná hra, při které musíte tancovat. Stepmania (což je volně šiřitelný software) tvoří společně s USB podložkou (dancepadem) simulaci původně japonské arkádové hry "Dance Dance Revolution". Zjednodušeně řečeno je v ní vaším úkolem šlapat na správné z čtveřice (nebo šestice) šipek, jejichž sekvence běží na obrazovce. Tancování jsem zmínil proto, že jednotlivé hry jsou krátké písně a pořadí šipek připomíná taneční kroky. Pokud se dostanete do správného rytmu, máte větší šanci šlapat správně a získávat body, podle nichž vás pak počítač hodnotí.

Mám podložku postavenou vedle okna, na němž nemám žádné záclony, a musím uznat, že pro lidi, kteří chodí po ulici a vidí mě v okně, to musí vypadat opravdu bizarně. Chlapík, který hopsá na jednom místě s očima upřenýma na obrazovku před sebou. Ale je to opravdu zábava. Tancování mi nikdy moc nešlo, tanečním se mi podařilo vyhnout, ale Stepmania mě baví. A to i přesto, že jen málokterou písničku z výběru (vesměs hitovky z 80. a 90. let) bych nazval jako svoji oblíbenou. Když se ale spustí, jsem ochotný tancovat i na "Wannabe" Spice Girls nebo "Boys Are Back In Town" Thin Lizzy. Ve zbytku dne se pak občas přistihnu, jak si některou vypalovačku z výběru pobroukávám.

Jsou to už snad tři roky, co jsem se úplnou náhodou ocitl na finále českého šampionátu v DDR. Ti kluci a holky mi připadli fakt dobří. Tedy alespoň do té doby, než jsem si na YouTube.com našel záznamy z obdobných turnajů v Japonsku. To bylo teprve něco. Mimochodem, když se arkády DDR začaly vyvážet do světa (a pár jich najdete i v Praze v obchodních nebo herních centrech), Evropané a Američané si začali stěžovat, že i ten nejjednodušší level je pro ně příliš obtížný. A tak museli v nové edici před kategorii Light zařadit ještě kategorii Beginner.

Nemám moc zprávy o tom, jak je DDR populární třeba v Americe. Mám ale podezření, že to není nijak valné. Přijde mi to jako analogie popularity taneční hudby. Když nepočítáme Kraftwerk, tak na americkém kontinentě taneční hudba v současné podobě vznikla, nicméně dodnes tam spíše paběrkuje. (Starý vtip o tom, že Američané netancují, protože jsou moc tlustí, se nabízí, ale já nemám rád předsudky.) Podstatně populárnější je tam hra "Guitar Hero" postavená na podobném principu. Jen místo tancování podle šipek musíte na konzoli ve tvaru kytary mačkat ty správné "akordy".

Stát se kytarovým bohem je asi přitažlivější, než se stát bohem na tanečním parketu. První dvě série hry se v Americe prodaly v nákladu šest milionů kusů, což je mimochodem i při vydělení dvěma pořád více, než se prodalo letošní nejprodávanější desky. Když v říjnu vyšel třetí díl "Legends Of Rock", trhal všechny rekordy. Skvěle na odbyt jdou i nové písně/levely, které jsou k mání na iTunes. Podle Wikipedie dokonce "Guitar Hero" v popularitě překonal karaoke a souboje v kytarovém umění ve speciálních budkách jsou oblíbenou součástí nehudební zábavy na rockových festivalech. Ostatně, když napíšu, že o "Guitar Hero" vznikla i jedna epizoda "South Parku", pak už nepotřebuje žádné další důkazy její popularity.

Pokud chcete být rockovou hvězdou, kytara vám nevoní a radši šáhnete po mikrofonu nebo bicích, pak i pro vás je tu šance. Nejnovějším hitem letošní herně-hudební sezóny je hra "Rock Band". Za 170 dolarů dostanete všechny tři nástroje v podobě externích zařízení a s kamarády si můžete přehrávat největší rockové hity. Moment. Něco tady nehraje. Nějak přestávám chápat. Proč by si potenciální rocková kapela rovnou nekoupila opravdové nástroje a kluci zmíněné písně nezačali dřít v garáži? Asi nejsme dost progresivní. Nakonec, stejně tak by mě někdo z vás mohl poslat tancovat do klubu. Na "Wannabe".