Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Tentokrát se zmíníme o Jaamydwa, Kula Shaker, Olze Tañón, The Levellers a Clawfinger.

---

Radek Hendrych: Jaamydwa - Demo (2007)

Rozhodl jsem se přihodit něco novějšího, rozuměj věci mladší než 30 let. Začneme zhurta svěžím matrošem. Tím je demo pražské konzervatoristické bandy Jaamydwa. Kapela je klasickým spolkem mladých alternativců: vzhlížení se v mírovém hnutí doprovází obliba Grateful Dead a muzikálu "Vlasy". Podstatným, ne-li přímo stěžejním prvkem pro tvorbu Jaamydva je, že saxofonista Martin Žižka je milcem jazzu. Proč by nás to mělo zajímat? Oproti prvotnímu hudebnímu prostředku, ke kterému se častěji mladí rozervanci s kytarou obracejí, totiž "klasickému" folku, je hudba Jaamydwa jaksi fúznější. Jo, fúznější. Jako fúze. Nikoli lpění na jedné konvenci, spíše (ano, tak!) kombinace několika konvencí (tendencí) v jeden zajímavý celek. Do paměti se vrývá především jedno: folk s irskými prvky, který využívá jazzové kompoziční postupy. Konečně!!! Největší problém mám s kapelami, které jazz montují do zbytku tak, že využívají ploché prvoplánové standardy. To Jaamydwa nedělají. Hudba je to organická/orgastická (díky sólům), lidi chytá i naživo, i když zatím jen v lokálních a malých klubech, kde bývá hodně zakouřeno, ale zase pořádná legrace.
Nejlepší skladba: "A dur"

---

Kateřina Červenková: Kula Shaker - Strangefolk (2007)

Tahle svérázná britská kapela mě uchvátila pro svůj neotřelý mix modernějšího zvuku s totálním retrem, což okořenila ještě nesmírně barevnými orientálními prvky. Podmanivé a velkolepé experimenty začaly decentně již s první deskou "K", na albu "Peasants, Pigs & Astronauts" se pak kapela odvázala naprosto. Po rozchodu před dlouhými osmi lety a po loňském vzkříšení Kula Shaker nyní přicházejí s novinkou "Strangefolk", která je vlastně zdařilým průsečíkem mezi předchozími nahrávkami. Nejprve vás zaskočí výrazný útlum a podstatně menší megalomanství, dejte však desce trošku času a získá si vaši přízeň. Mám pocit, že tomu procesu, kterým skupina prošla, se říká vyzrání. Ze svého umění nás ale Kula Shaker téměř o nic neochudili. Deska je opět celkem hravá, svižná, energická, zároveň i něžná a jemná. Skupina dokáže písničky nádherně vygradovat, citlivě je prodchnout zvláštní naléhavostí. Díky strhujícím instrumentálním, často psychedelickým pasážím se pak jejich hudba doslova vznáší. Z alba dýchají především sedmdesátky, někdy si vybavíte Deep Purple, jindy naopak Beatles, Dylana či dokonce Simona s Garfunklem, ale tak už to u retra bývá. Noví Kula Shaker už sice nejsou tak originální a některé momenty na desce jsou možná až zbytečně rozvláčné, určitě však kapela potvrdila smysluplný a poměrně úspěšný návrat na scénu.
Nejlepší skladby: "Song Of Love/Narayana", "Great Dictator (Of The Free World)"

---

Pavel Novák: Olga Tañón - Una Nueva Mujer (2005)

Držitelku několika cen Grammy Olgu Tañón jsem měl vždycky tak nějak v podvědomí, ale trvalo dlouho než jsem se dokopal k poslechu nějaké její desky. V podstatě mě k tomu přiměla až skladba "Lo Que Te Toca", ke které si ji přizvala Gloria Trevi. "Una Nueva Mujer" (oceněná Latin Grammy v kategorii Best Contemporary Tropical Album) byla poměrně kladně přijatou deskou, mimo jiné i z toho důvodu, že předchůdce "Sobrevivir" (taktéž vyznamenaný Latin Grammy, Best Female Pop Vocal Album) byl často označován za zklamání a mnoho fanoušků jej považuje za to nejhorší, co Olga zatím natočila. Deskou "Una Nueva Mujer" sice nenaplnila očekávání těch nejnáročnějších, kteří doufali ve velký návrat v merengue stylu, ale rozhodně potěšila. Tohle album je dokonalou ukázkou toho, o čem se za našimi hranicemi mluví jako o tropickém popu. Zároveň je jakousi cestou po několika státech karibského pobřeží. Kromě zpěvaččina domovského stylu merengue obsahuje i vlivy stylů jako vallenato nebo reggaeton. Titulní singl "Bandolero" byl nahrán hned ve třech verzích - popové, merengue a cumbia. Abych nezapomněl, má úžasný hlas.
Nejlepší skladby: "Abre Tu Corazón", "Bandolero (pop)"

---

Michal Koch: The Levellers - Hello Pig (2000)

Původně jsem chtěl psát o své nejoblíbenější desce téhle brightonské party, leč tu představil už Honza Průša v šestnáctém díle. Jak je "Levelling The Land" asi nejtypičtějším příkladem tvorby Levellers, "Hello Pig" je naopak jejich největším úkrokem stranou. Zapomeňte na přímočaré skočné hospodské odrhovačky, melodická sóla na housle, zpěvné chytlavé refrény. Takhle divoká jízda s každou chvíli elektronikou zohýbaným zpěvem, disharmonickým klavírem (nádherné sólo v "Invisible") a rozbitými rytmy odkazuje ponejvíce na psychedelický rock přelomu šedesátých a sedmdesátých let, tedy nic, na co by fanoušci kapely byli zvyklí, potažmo zvědaví. Však se také jednalo o komerční propadák, ze kterého se (mám pocit) kapela dodnes nevzpamatovala. Nicméně prodejní neúspěch nemusí vždy znamenat nízkou kvalitu a já tvrdím, že z uměleckého hlediska je "Hello Pig" pro Levellers vrcholem. "Happy birthday revolution / I'm standing here / watching the world fall apart."
Nejlepší skladby: "Happy Birthday Revolution", "Invisible", "Edge Of The World", "Modern Day Tragedy"

---

Luboš Kreč: Clawfinger - Clawfinger (1997)

Když byl ohlášený release třetí desky Clawfinger, moc jsem se těšil. Eponymní album přišlo do obchodů jen pár měsíců poté, co jsem se seznámil s prvními dvěma nahrávkami švédské rapmetalové party "Deaf Dumb Blind" a "Use Your Brain". Zklamán jsem nebyl, ačkoli pohár trpělivosti se začal plnit už tehdy. Jediný rozdíl mezi debutem a jeho pokračovateli tkvěl v kvalitě zvuku, vše ostatní bylo (je) zcela zaměnitelné. Jenže na "Clawfinger" to ještě nevadilo, na nervy mně to vlezlo až později. Jakkoli nejsou Clawfinger žádní umělci a jejich placky lze jen stěží označit za něco víc než prostředek k uvolnění přebytečné energie, potažmo agresivity, mohou jim mladší nu-metalové kapely závidět nekonečný pytel melodických nápadů a opravdový tah na branku, ať už to znamená cokoli. A když Zak Tell řve "I'm more than just a human / I'm a gift to all of you / and I'm here to make sure that my message gets through!" nezbude vám stejně nic jiného než rapovat s ním a hrdě se u toho bít pěstí do hrudi.
Nejlepší skladby: "Biggest & The Best", "Chances", "I Can See Them Coming"

---