Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle bude řeč o Sondre Lerche, Kany García, Thorn.Eleven, Jiří Stivín & Co. Jazz Quartet a Pink Floyd.

---

David Věžník: Sondre Lerche - Phantom Punch (2007)

Jako malej poslouchal A-ha a Beach Boys, přesto (nebo proto, to je o vkusu) dělá parádní muziku. Pětadvacetiletej norskej floutek s kytarou, kterej si říká Sondre Lerche, je prostě kámoš. Na MySpace.com má ve stylech pop, indie a jazz. Jestli hádáte, že se jeho hudba těžko škatulkuje, hádáte správně. I když v podstatě je to takový rock. Nebo folk. Nebo DIY. Heh. Prostě takové obyčejně přidrzlé písničky s dobře vyladěnými melodiemi zpívané správňácky grázlovským hlasem. Má to ksicht. Mám to rád.
Nejlepší skladba: "Say It All"

---

Pavel Novák: Kany García - Cualquier Día (2007)

Portoriko nejsou jenom hity Rickyho Martina, dojemné balady Chayanna či merengue Olgy Tañón. V posledních týdnech je to především poprockový písničkářský objev Kany García. Ke slávě a nahrávací smlouvě jí pomohla teprve až účast v tamější soutěži hledající talenty, během které dokonce utrpěla nehodu, a tak ji navíc ani nedokončila. Vysněné nahrávací smlouvy se ale nakonec dočkala a letos vydala svou debutovou desku "Cualquier Día". Kromě současného hitu, balady "Hoy Ya Me Voy", je na ní ke slyšení i skladba o vibrátoru "Amigo En El Baño". Pro bližší seznámení doporučuji zhlédnout tento dokument, v němž zazní i několik skladeb ze zmiňované desky.
Nejlepší skladby: "Te Vuelvo A Ver", "Hoy Ya Me Voy", "Estigma De Amor"

---

Petr Adámek: Thorn.Eleven - Thorn.Eleven (2001)

Prvotina Thorn.Eleven patří k mým nejoblíbenějším deskám vůbec. Ačkoliv zní album bez nadsázky světově, sousedé z německého Heidelbergu jsou v podstatě pouze "domácí" kapelou bez většího zájmu vnějšího hudebního světa. Stejnojmenné album je směsicí tvrdého rocku, grunge, crossoveru a alternativního metalu namíchaného podle originální a uchu lahodící receptury. Chvílemi možná zaslechnete o něco jednodušší Tool nebo méně prvoplánové Staind. Producent Andy Sneap, který se podílel na nahrávkách např. Machine Head, Soulfly nebo Caliban, vytvořil vskutku brilantní zvuk, osobně bych ho nazval "uhlazeně-syrový". Thorn.Eleven jsou nejsilnější v úderných, sekaných riffech, kterých je album plné, a vůbec není na škodu, že jsou si některé motivy velmi podobné. Desce dominují silné a nápadité melodie, znějící nejlépe v táhlých emotivních refrénech a v neposlední řadě také práce s dynamikou, kdy se i z počátku našláplá pecka po chvíli změní téměř v baladu. Když připočtu ještě nádherně barevný vokál zpěváka Davida Beckera, z něhož leckdy běhá mráz po zádech, je na světě deska, která se může směle rovnat nejlepším světoznámým kouskům podobného rázu.
Nejlepší skladby: "Permanent State Of Mind", "Sway", "For Anything"

---

Tomáš Parkan: Jiří Stivín & Co. Jazz Quartet - Inspiration By Folklore (1991)

Nedávné předávání státních vyznamenání, kde jedno z nich obdržel právě Jiří Stivín (MySpace.com), mě inspirovalo k tomu, bych vzpomněl na jeho desku "Inspiration By Folkore", kterou natočil s Co. Jazz Quartetem, tedy s basistou Františkem Uhlířem, bubeníkem Josefem Vejvodou a kytaristou Jaroslavem Šindlerem. Stivín pak sám rozeznívá flétnu, klarinet, saxofon, rouru a dokonce i hlasově doprovází některé skladby. Ačkoliv se ve své tvorbě běžně inspiruje klasickou hudbou, zde si vzal do parády české, moravské a především pak slovenské lidovky, které proložil svými skladbami - inspiracemi tímto tématem. Nápad fúzovat lidovky a jazz je pozoruhodný a spojíte-li to s jeho muzikantským uměním, dostáváte jednoduše geniální desku. Takové je samozřejmě i aranžmá a produkce celé desky, kde melodický základ je naprosto patrný, ovšem jinak Stivín a spol. improvizují občas až v trošku bláznivém pojetí. Ačkoliv se o tomto albu moc nemluví, "Inspiration By Folklor" je jedna z nejlepších desek, která tu po revoluci vznikla.
Nejlepší skladba: "Nepudu domů", "Dobrú noc, má milá"

---

Honza Průša: Pink Floyd - Meddle (1971)

Vidím to jako dnes. Asi čtrnáct dní jsem pořád do kola ohrával kazetu s mým nejnovějším objevem "The Wall" a protože nikdo v okolí další nahrávky Pink Floyd neměl, vyrazil jsem do městské knihovny v Kulturním domě Krakov půjčit si nějakou tu kazetu - a štěstí mi přálo. Za 3 Kčs jsem si domů na celý týden odnesl "Meddle". Venku byl sychravý podzim a já se vydal, v poměrně silném protivětru a s novinkou od Floydů ve walkmanu, pěšky domů. A i když to do bohnického paneláku netrvalo z knihovny déle než 5 minut, tentokrát jsem bloumal sídlištěm celou třičtvrtěhodinu. Od prvních rozevlátých zvuků (spojení se skutečným větrem bylo neskutečným zážitkem) v "One Of These Days" až po "Echoes" jsem byl vnořen do koláží zvuků, pro mne do té doby neslýchaných. Díky "Meddle" jsem pochopil že Pink Floyd nejsou jen "The Wall". Album mi pomohlo pokračovat ve studování psychedelie 60. a 70. let a pozvolna se dostat až k mé nejoblíbenější "Wish You Were Here". A jeho dozvuky se dostavovaly i později v poměrně nečekaných chvílích. Třeba při objevování Karla Plíhala, který kouzelně přezpíval "San Tropez".
Nejlepší skladby: "One Of these Days", "San Tropez", "Echoes"

---