Psal se rok 2001 a Guillaume Coutu Dumont vyrazil na několik měsíců do Senegalu, kde žil a koncertoval s jednou potulnou jazzovou formací, dokonce s ní natočil i dvě nahrávky. Rozhodně se nepovažuje za dýdžeje a vystudoval hru na klasické perkuse. Tyto zlomové body jej asi nejvíce ovlivnily při natáčení vlastního debutu "Face à L'est". Guillaume se podílel na mnoha projektech a byl i několikrát k zastihnutí na montrealském Mutek Festivalu. Moc dobře si umí poradit s nápady a pod nickem Guillaume & The Coutu Dumonts to zkusil na vlastní pěst. Výsledek rozhodně není prázdným šlápnutím do bláta.

Další oblíbenou příměsí v jeho tvorbě je funky groove, i když ve výsledku "Face à L'est" tepe hlavně v minimalu a okrajových techno otěžích. Někomu se tento hudební mix může zdát divný, ale jeho čich na nápady a hudební kompromisy přináší dobré výsledky. Vliv rodného Montrealu z něj nevytřepala ani senegalská mise. "Domdom" je typickým úkazem a nepřímou konkurencí remixu "Aerodynamik" od Hot Chip, který Kraftwerk nedávno vydali na singlu. Shoda náhod? Kdepak, spíše bych se vsadil, že Guillaume ze sampleru vyloudil podobnou zvukovou sekvenci.

Rytmika je pro "Face à L'est" nejdůležitějším fragmentem, stejně tak živé perkuse nebo saxofonová intermezza ("Les Gans"), která poukazují na závan jazzově zkrášlujících líčidel. Vokální linka v "They Only Come Out At Night" je jeho trumfem společně s téměř hitovou melodií, která vám snadno podlomí kolena. Dumont nevsadil na nějakou zběsilou jízdu, spíše vámi pohodlně houpe a dobírá se vašich emocí. Odbočka k chill-outu v podobě "Harmattan" nic nepokazí, stejně tak i krátký etno výlet v mezihře "Salaat Dakar", ta je následně rozvinuta v "Yenon".

Guillaume Coutu Dumont si na "Face à L'est" pohrává s pestrou škálou nálad a s vlastní intuicí podstrkuje směsku nemající pachuť brzkého omrzení. Na druhou stranu tento elaborát není určen pro typického fandu tanečních beatů, "Face à L'est" nabízí něco víc.