Leckoho mohou zaskočit jemnost i sentimentalita, které se proplétají celou nahrávkou a přispívají k její posmutnělé a harmonické atmosféře. Přestože každý na desku propašoval prvky své hudby, ryzího bluegrassu ani důraznějšího rocku moc neuslyšíte. Nevznášejí se ani netlačí na pilu. Robert Plant a Alison Krauss se sešli na baladické vlně, kterou jen občas oživí svižnější písničky. Vystupují jako rovnocenní partneři, navzájem se podporují a skvěle doplňují, nechávají však jeden druhému i volný prostor pro vlastní vyjádření.

Už v úvodní "Rich Woman" překvapí jejich krásně sladěné hlasy, kdy Alison Krauss svým hebkým zpěvem něžně podbarvuje Plantův hutnější a silnější vokál. Právě tahle písnička má ještě se skladbami "Fortune Teller" a "Nothin'" syrovější, svižnější, chytlavější zvuk a jsou načichlé Plantovou aktuální tvorbou. Naopak rozvláčná a houpavá "Sister Rosetta Goes Before Us" i líbezná a nesmírně křehká "Trampled Rose" jsou provoněné citlivým, ladným a takřka éterickým projevem Krauss. Country duet "Gone Gone Gone" je doslova prosluněný, zatímco naléhavá balada "Please Read The Letter" vás dokáže obměkčit svojí úpěnlivostí.

Velký podíl na krásném a uhlazeném zvuku celé nahrávky má producent T Bone Burnette, který stál za výběrem tradičních písniček, jež nazpívali například Tom Waits či The Everly Brother. Donutil oba umělce, aby skladbám vtiskli vlídný, eufonický a silně emotivní nádech. Opředl album zvláštní mystikou starých zaříkávadel a nechal jej prodchnout vlídnou melancholií. Přes všudypřítomnou posmutnělost je deska velice lehká, je z ní cítit neskutečná pohoda a radost ze setkání, z možnosti společně tvořit. K laskavému a pocity nabitému výsledku samozřejmě napomohli i výteční a zkušení muzikanti, kterými se Alison Krauss s Robertem Plantem obklopili.

Překvapivou a o to více vzrušující a podmanivou spolupráci plánoval Plant již delší dobu. Poslední léta se realizoval na poli world music, nyní vlastně částečně navazuje na folkově a country zabarvené písničky s Led Zeppelin. Ostatně z téhle legendární čtyřky se dokázal po jejím rozpadu jako jediný smysluplně a úspěšně pohybovat na hudební scéně a bez ostudy reflektovat různé žánry. Což dokazuje i nyní, kdy ukazuje svou další, nečekaně poetickou a jemnou tvář.