|
|
|
01.12.2007 05:00, Pavel Novák
Třetí desítku tohoto pravidelného seriálu uzavře pestrá škála umělců zahrnující unplugged koncert Rickyho Martina, šest let starou desku Cypress Hill, českou hudbu zastoupí Milan Hlavsa a o necelých čtyřicet let se ohlédneme za Milesem Davisem a "Abbey Road" The Beatles.
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. Tentokrát se v ní objeví Ricky Martin, Cypress Hill, Milan Hlavsa, The Beatles a Miles Davis.
První latinskoamerickou umělkyní, které se podařilo vstoupit do říše unplugged koncertů pod záštitou MTV, byla Shakira. Tehdy ještě zpívala pouze španělsky. O několik let později udělal stejný krok Ricky Martin, jen s tím rozdílem, že po úspěšné kariéře v angličtině se rozhodl pro svůj unplugged koncert vybrat největší španělské hity. A udělal jenom dobře. Většina zařazených skladeb pochází z poloviny devadesátých let. Nechybí mezi nimi jedinečné balady "Fuego De Noche, Nieve De Día", "Volverás", zároveň dojde i na známé taneční hity "María", "La Bomba". Jednou z novinek je duet "Tu Recuerdo" se zpěvačkou Mari ze španělské kapely Chambao, ve kterém zároveň hostuje i její autor Tommy Torres, který Rickymu mimo jiné produkoval jeho poslední španělskou desku "Almas Del Silencio". A i když ve svých známých hitech Ricky nepůsobí jako kdovíjaký zpěvák, na základě této desky se mu jeho znamenitý hlas nedá upřít.
Věřte mi, že nejsem zavilý fanoušek hip hopu. V podstatě mu ani moc nerozumím, byť si nějakou tu rapovou desku čas od času poslechnu. Se Cypress Hill (a částečně i s Beastie Boys) se to u mě ale má jinak. Nemám celou jejich diskografii, leč pár desek ano. A ty se mi líbí až až. Speciálně "Stoned Raiders" je výtečná. Album odpálí záhrobní pohuleníčko a pak už se pěkně střídá ostrý rap-metal s vykouřenou pohodou, kterou umějí jen Cypress Hill. Asi málokdo umí podat zdánlivě depresivní verš "Memories they hunt me, they follow me, till the day I die," s noblesou salónních povalečů, až nabudete oprávněného dojmu, že vypravěč se šklebí do zrcadla a básní sjetej, jak zákon káže. Ale přitom ze "Stoned Raiders" nečpí na hony jen nezaměnitelné konopné aroma, ale také spousta dobrých hudebních nápadů a melodií. Není to přelom v hip hopu, a muzice obecně už vůbec, ale výtečná kombinace rocku s rapem definitivně.
Na konci devadesátých let bylo zajímavé sledovat, jak se Milan 'Mejla' Hlavsa, jedna z legend domácího undergroundu, díky spolupráci s ex-oceánským Dušanem Vozárym hudebně sbližoval s elektronikou. Tohle album může být bráno jako reprezentativní výsledek vzájemného prolínání Mejlovy baskytary a zpěvu, Vozáryho kláves a samplů a hostujících kytaristů. Výsledek vcelku nad očekávání celistvý a působivý. Nahrávka si uchovala specifickou Hlavsovu garážovou temnotu a samply ji zase posunuly do současnějších zvukových poloh. Opomenout nelze ani texty povětšinou z pera J. H. Krchovského (své kousky tu má i Hlavsa). Ať už je to svérázně tajemná "Kapky krve", hitová "Kouzla a čáry" nebo v podstatě plastikovská "Moc jsem si neužil", elektronika jim dodala šťávu a přitom nesetřela Hlavsův charakteristický skladatelský rukopis.
Pokud jste snad četli komentovanou diskografii liverpoolské čtyřky, víte, že tohle album je podle mě nejlepší, jaké The Beatles nahráli. A nejen to, "Abbey Road" považuji za vůbec nejlepší desku, jaká kdy byla nahrána. A nechoďte na mě s objektivitou, s nemožností srovnávat různé doby nebo různé žánry a já nevím s čím vším ještě. Odhoďte předsudky o starobě, komerční provařenosti a jakékoliv další, které jen můžete mít, a zkuste si v klidu tyhle melodické a aranžérské orgie poslechnout. Možná se potom, až jednou navštívíte Londýn, půjdete jako já na ten přechod podívat. Je to celkem bezpečné, je s absolutní předností chodců. Takhle zakončili The Beatles svoji společnou nahrávací kariéru: "And in the end / The love you take / Is equal to the love you make".
Disharmonická revoluce? Asi. Jo. Možná je to jen zdání. Po X posleších tohohle alba fakt netuším. Nejen co si myslet. Netuším, jak je "Bitches Brew" myšleno, co má být smyslem, obsahem. Vidím hloubku, ano! Však: toto není legrace. Milesův experiment přesahuje hranice doteď, jakkoli je skoro čtyřicet let starej. Přivlastňovat to všechno jemu by byla chyba, Corea, DeJohnette, McLaughlin odvádí svou nezastupitelnou práci. To album: fragmenty toho, co známe pod pojmem skladba, nebo tedy písnička, se zjevují při soustředěném zaposlouchání se. Nejedná se o hudbu v konvenčím významu tohoto slova. Sice na první poslech tak nedráždí, jako třeba noise, ovšem má s tímto stylem leccos společného. Třeba rozpuštění kompozice do zcela tekutých, nekonzistentních tvarů, které už ze své podstaty jsou prakticky neuchopitelné. "Bitches Brew" je psychedeličtější než půlka psychedelických rockových projektů ze sladkejch šedesátek. Těžko říct, na čem kluci tehdá jeli, ovšem šlape jim to neuvěřitelně, ale vlastně taky uvěřitelně, protože to, co nám cpou do hlav, jim věříme, že ano. Vizuální asociace jsou silné: při poslechu se nejde zbavit pomyšlení na Milesovu růžovou košili, kterou v té době nosil při živém hraní s "Bitches Brew" nosil. Při zavření očí se zjevuje jako démon, malující touto barvou vše, agresivně a tak, že možnost uniknutí se nepřipouští. Děsivá hlubina nevědomí, kterou pomocí mistrně zvládnuté volné až paralelní kompozice Miles&kluci před námi vykreslují, je tak všeobestírající, nekonečná ve své hloubce a nesmírná(vesmírná), že z toho mrazí.
Mejla Hlavsa (Prokop, 01.12.2007 12:52) Reagovat
Jo, to album je výborné! Doporučuju.
Bitches Brew (fishGuy, 01.12.2007 14:01) Reagovat
jhaj, tiez som tento tyzden oprasil tento skvostik. Velmi dobry album, vlastne album ktorty ma postupne pritiahol nielen k jazz-rocku, ale aj k bebopu a jazzu vseobecne. Taka doska uz nevznikne (z Milesovej tvorby 70tych rokov by som tiez upozornil na "funky - drum n bassove" On The Corner!!!)
Re: Bitches Brew (Radek Hendrych, 06.12.2007 13:27) Reagovat
Ano, ještě bych doporučil Pangaeu (1975) :)
:-) (BoXBe, 04.12.2007 17:15) Reagovat - e
Šílenství je skvělé a Abbey Road je prostě nejlepší deska všech dob....:-) Není co řešit. Článek potěšil.
Milan Hlavsa - Šílenství (1999) (1-Luke, 05.09.2010 21:19) Reagovat
Deska je to určitě výborná, škoda jen, že mistři pera se nepodívali do bookletu, aby zjistili, že Mejla v tomto projektu (stejně jako svého času v Garáži), nehraje na basu, ale v recenzi zmiňované kytary. Basu nahrála Eva Turnová, která u tohoto nástroje nahradila Mejlu v současné sestavě Plastic People.
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)
Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
© 2000-2012, IMEG s.r.o. Hudba od začátku do konce.
Kvalitní levný hosting ProLidi.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
