Po čtyřech studiových albech přišli Sigur Rós se svou první kompilací. Úvodní CD s názvem "Hvarf" obsahuje nově interpretované staré písně, které Islanďané buď nevydali vůbec nikdy, nebo se jejich vydání datuje do doby naprostých začátků kapely. Druhý disk kompilace "Heim" na sobě nese stopy akustických verzí šesti klasických skladeb této čtveřice. Obě CDčka tedy nepřináší do života skupiny v podstatě nic nového, a hrozí proto důvodné podezření, zda se Sigur Rós nevydali na cestu snazšího zisku.

Ať tak, nebo tak, jsou Sigur Rós stále dostatečně zajímaví na to, aby si mohli "rekapitulaci" dovolit. Navíc to vypadá, že k vydání tohoto částečně vzpomínkového alba mají i pádný důvod. Deska je totiž především podporou jejich nového DVD s názvem "Heima". A nakonec je nutné říct, že deska, přestože nenabízí žádný nový materiál, dokáže velmi solidně uspokojit jak dlouholetého fandu, tak člověka, kterému právě Islanďané proběhli před nosem. Letitého příznivce potěší především akustický "Heim". Právě v akustickém podání totiž naprosto dokonale vynikají křehké, přitom velmi prosté struktury skladeb. Vkusná instrumentace s převládajícím klavírem a smyčci je doprovázena jemnějším zpěvem Jónsiho Birgissona, než je tomu na studiových nahrávkách. Nádherným příkladem citlivého dialogu je Jónsiho křehký hlasový most spojující klavírní části ve "Staralfuru" se smyčcovou orchestrací. Všechny skladby na "Heim" působí, jako by chtěly doplnit něco, co v klasických verzích chybí. Je to, jako by doplňovaly svítání do polární noci.

"Hvarf" musí být pro fanoušky spíše dokumentárním doplňkem jejich diskografie. Pro méně znalého člověka však může znamenat zdvořilé uvedení do světa Sigur Rós. Jsou na něm k slyšení právě takové kompozice, na které jste od nich zvyklí. Přesně podle postrockové modlitební knížky. Dokonale prostornou klidnou pasáž střídá silná vlna kytar, která však rozhodně není žádným nárazem do zdi, ale spíše, jak je tomu u Sigur Rós zvykem, volným letem nad otevřenou krajinou. Jsou to přesně ti melancholičtí Sigur Rós, kteří vás rozhodně nenechají upadnout do deprese.

Na albu jsou jednak písně, které se na řadovou desku z nějakých důvodů nedostaly, mezi nimi například na "()" nevydaná "Salka", jednak písně, které vrací Sigur Rós do úplných začátků, do roku 1997, na Island, k albu "Von". Titulní píseň této nahrávky můžete na "Hvarfu" slyšet v téměř dvojnásobně dlouhé verzi, ve které z původně velmi střízlivé písně založené pouze na silném rytmu dokázali vytáhnout maximum a rozvinout ji v něco, čím by mohla být nyní v roce 2007. Podobnou změnou prošla i skladba "Hafsól", která sice nenabyla na délce, ale na emocionální síle zcela nepochybně. Čerstvost tohoto zpracování však není taková, jako je tomu u "Von". Tuto píseň totiž Sigur Rós vydali již dříve, v úplně stejné podobě, na singlu "Hoppípolla", který vyšel k jejich minulé studiovce "Takk".

Po poměrně dlouhém, téměř dvouletém čekání, vydali Sigur Rós kompilaci, která nejen dotváří obraz o jejich hudbě, ale také nabízí nové pohledy na jejich tvorbu a má šanci zasytit hlad podzimních srdcí.