Docela jasně si pamatuju, jak jsem si před deseti lety koupil v jednom malém opavském hudebním obchůdku debut Bullerbyne "Crappy Crispy Magic Music". Paní, která mi jej prodala, byla překvapená, že něco takového vůbec mají, že prý o té kapele ani neslyšela. Jenže ona bezpochyby neslyšela ani o Underworld, které "Too Much Power" a "Warez" od Bullerbyne připomínaly. Deska ovšem vůbec nebyla pouhou kopírkou "Born Slippy", v jedné skladbě zpíval Mário Feinberg z Narvanu a výjimkou nebyly ani několikaminutové instrumentální elektronické pasáže. Kapela se prostě svezla na právě začínající vlně českých tanečních skupin. Zatímco mnohé z nich se druhé desky nedočkaly, Bullerbyne ano. I když to trvalo deset let.

Devět skladeb o necelých čtyřiceti minutách se může zdát po tak dlouhé době podivně málo (vždyť se Luboši Mikulovi musí na harddisku válet tuny dalšího materiálu), ale pro výsledek a celkovou poslouchatelnost je to jedině dobře. Jen si je třeba uvědomit, že noví Bullerbyne nejdou na své novince hudebně směrem do budoucnosti, ale právě naopak.

"My Private Revolt" je zvukově takovou oslavou osmdesátek (těch v zahraničí, ne v Česku...). Písničky mají jednoduchou stavbu, syntezátory znějí povědomě, taková "Think Of You" je v podstatě kopie Camouflage (kteří byli zase kopií Depeche Mode). Možná vás potom zaráží výsledné hodnocení desky. Ale nemusí. Co Bullerbyne na novince ztrácejí na progresivitě, s přehledem získávají na poli skladatelském. Osm hitů a jedna coververze Human League na závěr tvoří kompaktní celek, který zve hlavně na parket, avšak místy se nevyhýbá kytarám ("Deep Green And Blue") ani pomalému tempu ("Heartbeat"). Základ samozřejmě tvoří chytlavé melodie, jež by v jiném, paralelním vesmíru okolo sebe měly auru hitparádových úspěchů. Ale jsme v Česku a v roce 2008, takže...

Druhá deska Bullerbyne není žádná revoluce, ale nabízí velmi silné písničky zabalené do vycizelovaného, ač ne zrovna moderního zvuku. A pořádná písnička, vážení, je pro mě stále to hlavní.