Nemá moc smysl rozepisovat se zdlouhavě o úloze a roli Arakainu na české metalové scéně. Podstatné je, že na ní působí již pětadvacet let. Jako každý byl i Arakain jednou dole, jindy nahoře, ale rozhodně má co oslavovat. A oslavuje to způsobem, který zasluhuje slova uznání. Ono uspořádat koncert, pozvat pár hostů a následně vydat nahrávku není nic neobvyklého. Arakain tak učinil, záznam dubnového vystoupení vychází v CD i DVD podobě. A právě ono DVD se zde chystám vychválit, ač předem upozorňuji, že žádným zapáleným fanouškem kapely nejsem. Jenže tenhle disk se prostě povedl a basta.

Nebudu se zde příliš zaobírat samotnou hudební stránkou, k tomu poslouží spíše recenze CD verze tohoto živáku. Jen pro pořádek je třeba zmínit, že koncert samotný trval téměř dvě a čtvrt hodiny, byl rozdělen do dvou částí a na DVD je zaznamenán celý. Ve druhé polovině se jednalo o standardní nářez s malou pomocí Lucie Bílé (v černé minisukni a ověšená stříbrnými řetězy sice vypadá lehce komicky, ale klobouk dolů, k téhle muzice její hlas sedne jak řiť na hrnec - škoda, že tolik touží po Slavících, které bývají metalistům upřeni, moc se mi v téhle poloze zamlouvá) a Aleše Brichty.

V první odehrála dvanáct skladeb s metalovými veterány Plzeňská filharmonie. A to je tedy jízda! Aranže, o které se postarali pánové Václav Zahradník (taktéž dirigent filharmoniků) a Jan Valta, jsou jedním slovem úchvatné. První, co mě při poslechu napadlo, bylo, že zde někdo obdivuje vystoupení Metalliky se symfoniky města San Francisca, což mi následně pan Zahradník v rozhovoru umístěném v bonusové části disku potvrdil, byť mylně hovoří o filharmonii losangelské. Podstatné ale je, že šedesát filharmoniků nehraje druhé housle, nešmrdlá jen statické a nudné doprovody, ale je jim dán prostor, aby hráli. Již tak hutná arakainí muzika tím dostává další, velmi mohutnějící rozměr a ucho posluchačovo se může rochnit v těch příbojových vlnách. Když spojovat svět rockové a symfonické hudby, pak by to mělo vypadat například takto.

Zpět ale k tomu, co je v této recenzi důležité, což je provedení DVD. A ono je provedeno velmi dobře. Zpěvák Honza Toužimský, který má na svědomí mastering, zasluhuje pochvalu před nastoupenou jednotkou. Ano, formát DD 5.1 má ta čísla v názvu proto, že může hrát až šest reproduktorů. A v případě "XXV Eden" jich opravdu šest hraje jak o závod. Bicí rozprostřené po celé místnosti, basa duní u podlahy, orchestr burácí za zády, pěvci naopak zepředu. Tomu se říká prostorový zvuk jak víno. A přidáte-li si výtečný širokoúhlý obraz s dynamickými, ale nikoliv zběsilými střihy, máte ukázkový model, jak má kvalitní koncertní záznam na DVD vypadat.

Pak už nezbývá, než se porozhlédnout po nějakém tom bonusu, a zde je jediná oblast, která se dá označit jako ne úplně vydařená. Fotogalerie je takovou samozřejmostí, že ji netřeba nijak zvlášť řešit. Dvaapadesát minut rozhovorů se členy kapely, hosty a dalšími, kteří mají s koncertem co do činění, zní sice zajímavě (a občas zajímavé opravdu jsou, jako třeba když je kytarista Jiří Urba tázán na neúčast Petra Koláře, kterou zahrává zcela jednoznačně do autu s tím, že nechce ani zpěváka, ani Arakain poškodit neuváženými výroky), ale jednak jsou poněkud jednotvárné, druhak tazatel (jméno se mi bohužel nepodařilo zjistit) klade své dotazy stylem redaktora středoškolského fanzinu, a to včetně slovníku. Například Lucie Bílá mu v podstatě neodpověděla na jedinou otázku a jen po celých deset jí věnovaných minut jak kolovrátek opakuje, jak miluje Arakain a nic jiného se divák nedozví. A další bonusy nehledejte, nenajdete je. Alespoň krátké dokumentíky z historie kapely či zákulisí koncertu by se jistě neztratily.

I přes drobné výtky k bonusům ale tvrdím, že "XXV Eden" patří k nejlepším koncertním DVD, která v naší zemi vyšla. Více takových bych přál hudebním fandům všech žánrů, nejen metalistům.