"One, two, three, four!" Uplé džíny, kožené bundy, ofiny do očí a kytary někde u kolen. Dee Dee to odpočítá a punková rodina Ramonů sestřelí své publikum vlnou nezkrotné energie. Je jedno, jestli se diváci počítají v desítkách a válí se v roztrhaných kalhotách a na mol opilí po zemi newyorského klubu CBGB, nebo jestli sedí v nažehlených a napukovaných oblecích v britské televizní show "Top Of The Pops" s nadějí, že skrze televizní kameru zamávají svým vnoučatům. Před kalašnikovem značky Ramones není úniku. Ani desetitisícové davy v Jižní Americe proti téhle energické tsunami nemají šanci. "Take it, Dee Dee!"

"One, two, three, four!" Nejúžasnější na tom je, že se Ramones za celých těch dvaadvacet let vůbec nezměnili. Možná postupem času začali psát pomalejší a líbivější písničky, ale na pódiu působí pořád stejně živelně, mimo něj pořád stejně civilně a skromně. Asi jako když moderátor jednoho argentinského rádia chce po Johnnym, aby do mikrofonu řekl, že poslouchá právě jeho domovskou stanici a Johnny s tím má zásadní problém - on ji přece neposlouchá, tak jak to může, sakra, říct? A přesně takoví Ramones byli. Na nic si nehráli. Nesnažili se hrát punk, Ramones byli punk. Ne jako většina současných kapel, které si myslí, že džíny a kožené bundy stačí. "Take it, Dee Dee!"

"One, two, three, four!" Tohle DVDčko je opravdovou poctou muzikantům, kteří v podstatě nikdy nebyli tak slavní, jak by si zasluhovali. Neprodávali alba po statisících, každá jejich novinka neobsazovala pravidelně vrcholy prodejních hitparád (v Billboardu žádné z jejich čtrnácti studiových alb neprotrhlo hranici první čtyřicítky), ale pro hudbu znamenali víc, než celé nedávné boybandové šílenství, které počítá prodaná cédéčka ve stamilionech. Ramones by se klidně mohli stát ideálním příkladem toho, že kopírování hudbu nezabíjí, protože hudba opravdu není o počtu prodaných cédéček. "Take it, Dee Dee!"

"One, two, three, four!" Na dvou discích této ultimátní kolekce najdete více než sto písniček ze třiatřiceti různých koncertů. Zachycena je celá historie skupiny - od prvních vystoupení v roce 1974 až po rok 1996, kdy se skupina definitivně rozešla. Škoda jen, že se nepodařilo sehnat nějaký ten záznam s Joeym ještě za škopkama a Dee Deem za hlavním mikrofonem. Ale i ten nejstarší na tomto výběru stojí za to, protože zachycuje Joeyho ještě v době, kdy se pokoušel kombinovat roli zpěvaka a "tanečníka". Těsně předtím, než objevil svou specifickou pózu, která mu pak vydržela na dalších dvacet let. Tenhle tanec taky stojí za to (hlavně proto, že zpěv přes ten kravál z kytary stejně neuslyšíte). "Take it, CJ!"

"One, two, three, four!" "It's Alive 1974-1996" je jedinečným vzpomínkovým materiálem. Dostanete hromadu adrenalinu zabalenou do nezapomenutelných dvouminutových kultovních pecek, které se nemají šanci nikdy oposlouchat. Je ale také třeba podotknout, že kvalita některých (na prvním disku spíše většiny) obrazových a zvukových záznamů je opravdu hodně špatná, a mnohdy tak má spíše charakter dokumentární než hudební. Těžko si je budete pouštět každé sobotní dopoledne ke snídani, ale je příjemné mít tu možnost. Vždyť i o tomhle vlastně punk v té době byl. Navíc toto dvoudiskové DVD by se vyplatilo koupit už jenom kvůli kompletnímu silvestrovskému koncertu z londýnského The Rainbow Theatre. Sakra, vždyť na něm je zachycený pořádný kus historie v podání jedné z nejdůležitějších kapel všech dob. Co chcete víc?