Sedmičlenný soubor se pojmenoval podle welšského básníka a patrona čarodějů Taliesyna. Příznačně. Jejich hudba je totiž doslova okouzlující, podmanivá, tajuplná a spirituální. Nepostrádá hravost a je poměrně rozmanitá, někdy vyvolává sentiment, jindy neklid. Mrazivý syrový podklad připomíná konec zimy, tání sněhu a prudký tok řek. Nad tím poletují odlehčené, líbezné melodie, které něžně pohladí jako jarní vánek. Skladby jsou vystavěné velice citlivě a barevně a rozličné nuance s jemnými gradacemi jim dodávají na naléhavosti.

Nejvyšším kouzelníkem je zpěvák a hráč na harmoniku a bouzouki Jan Bičovský, který vyčaroval téměř všechny ty půvabné a vzletné melodie i zvláštně poetické české a anglické texty s přírodní tématikou či o lásce. Jeho silný sametový hlas je pilířem celé tvorby. Jen nápadně připomíná pištce Iana Andersona. Vlastně už na první poslech připomínají Taliesyn britské Jethro Tull, jsou však baladičtější a folkovější, tedy méně rockoví. Vždyť také kouzlí hlavně na tradiční akustické nástroje, jako jsou akustická kytara, harmonika, příčná flétna (flétnista a zároveň kapelník Robert Fischmann přispěl také mnoha krásnými aranžemi), housle či low a high whistle. Hutnější zvuk pak tvoří klávesy (klasické hammondky i fender piano), baskytara a bicí.

Taliesyn jsou do jednoho výteční muzikanti, však jsou všichni také součástí mnoha dalších, rovněž výborných hudebních projektů. Na nahrávání si přizvali i několik hostů, nejvýraznější je přínos skvělé zpěvačky Katky García, harfisty Seana Barryho či perkusisty Davida Landštofa. Společně vykouzlili tucet krásných, někdy sentimentálnějších, někdy tajuplných, jindy naopak chytlavějších a veselejších písniček.