Rozsáhlý komplet není a určitě ani neměl být reprezentativním a komplexním shrnutím díla Petra Skoumala. Filmovou hudbu, které napsal nepřeberné množství (od večerníčků po Cimrmany), zcela vynechává, na spolupráci s Vodňanským se také v podstatě nepamatuje a z dětských popěvků připomíná pouze dva spíš méně známé kousky. Solidně ale představuje tu dospělou písničkovou Skoumalovu tvář.

Celý soubor je rozdělen na tři - barevně odlišené - disky. Bohužel jsem i přes velkou snahu nedokázal rozlišit, dle jakého klíče dostaly ty červené, modré a zelené písně svou barvu. A proto mě pořadí skladeb na výběru ruší, a to více než málo. Jednotlivá Skoumalova alba (nejvíc to pociťuji u "Poločasu rozpadu") mají totiž svou atmosféru a skladby z nich patří logicky k sobě. Natož pak písně ETC nebo Michala Prokopa. Bylo by tak zajímavé porovnat autorův vývoj, srovnávat různé tvůrčí etapy, ale to nám bohužel dramaturg kompilace neumožňuje.

Další velkou a asi nejzásadnější slabinu vidím v informačně zcela nedostatečném bookletu, který by v případě rekapitulace třiadvaceti (bráno podle data vydání alb, z nichž se čerpalo, ale nejstarší písničky pochází už ze 70. let minulého století) let Skoumalovy kariéry neměl chybět. Každý přeci není pamětníkem a většinou ani nevlastní všech dvanáct desek, ze kterých se tu čerpalo. Přesto se musíme spokojit jen s nezáživným a nepřehledným telefonním seznamem s výčtem jmen, skladeb a desek ke každému z barevných disků zvlášť. Totální chaos.

A tak to zásadní, proč tu album je - samotná hudba -, zůstává zahaleno oparem zklamání z výsledné podoby disku a je to velká škoda. Skoumal, kromě autorství opravdu silných a nezapomenutelných skladeb ("Kolej Yesterday", "Neopouštěj nás", "Kavárna Slavie") vkusně zhudebňuje překrásné básně Ivana Wernishe, Ivana Blatného, Pavla Šruta a dalších a sám jim zdatně sekunduje svými texty. Navíc díky své přirozené hravosti povyšuje jednoduché říkanky ve svébytné písně (třeba má oblíbená "PSS 31") a ono to funguje, nenudí ani nepůsobí trapně.

Přesto - příště raději sáhnu po řadovém albu nebo si sestavím výběr vlastní. A ty dvě novinky - autorskou "Na jaře zpívají ptáci" a Wernischovu báseň "Dřevěné schůdky" - klidně oželím.