V první polovině devadesátek se frýdeckomístecká Prouza dala na tehdejší domácí kytarové scéně přehlédnout jenom stěží. Společně v těch dobách ještě s gothic-rockovými Priessnitz a dávno zapomenutým Bratrstvem tvořili "svatou trojici" upsanou vydavatelství Legend. Ostatně jejich koncert spolu se zmíněnými Priessnitz v dnes již nefungujicím klubu Petynka byl možná vůbec první živý koncert, který jsem coby patnáctiletý výrostek absolvoval. O znovuzrození kapely se vědělo již nějaký čas a přiznávám hned v úvodu, že jsem se na připravovanou desku hodně těšil. To se však ukázalo jako chyba. Naštěstí jenom zčásti.

Absence vokálu Tomáše Hampela, typický zvuk kytary Vladimíra Franeka a stále přítomná neveselá atmosféra skladeb. To jsou tři hlavní poznatky, které si odnesete po prvním letmém poslechu novinkové nahrávky "V tichosti". Za nejzásadnější však jednoznačně považuji bod jedna. Hampelův hlas a způsob zpěvu byly vždycky významnými rozpoznávacími znaky téhle party a skutečnost, že ho za mikrofonem vystřídal již ne tak výrazný Karel Mařík, budete nějaký čas překousávat a trávit. Tedy ovšem za předpokladu, že znáte předchozí dvě alba (ty vyšly nedávno v reedici). Je nutné však poznamenat, že místy Mařík budí dojem, že se svým projevem snaží původnímu frontmanovi alespoň částečně připodobnit.

Co však "V tichosti" ztrácí v bodu jedna, z velké části zachraňuje bod druhý a v podstatě i ten třetí. Ačkoliv se za ty roky sestava kapely od základu obměnila, přesto se jí podařilo uchovat onu původní potemnělou náladu. A to jednak díky místy až husí kůži nahánějící kytaře již zmíněného Vládi Franeka (ten také jako jediný zůstal z původní sestavy) a jednak díky textové složce písní. Ostatně i texty byly vždy nedílnou součástí Prouzy. Slova skladby "Tam a tady" ("Když ty jsi tam / a já jsem tady / na chvilku k sobě zády / lapáme po dechu / a v hlavě tupý hřebík / tančící po plechu") nikoho nenechají na pochybách, že se i v dnešní době chodí na jejich koncerty hlavně v černém.

Na současnou Prouzu se dá v podstatě pohlížet ze dvou úhlů. Buď jako na svého času zásadní kapelu, jež se po dlouhých patnácti letech odmlky a bez zbytečného humbuku vrátila zpátky. Nebo jako na úplně novou bandu nezatíženou minulostí. V obou případech z toho kapela vychází více než slušně, totiž s další dobrou deskou na svém kontě.