Pohádka o tom, jak Ready Kirken (MySpace.com) dali vale svému zpěvákovi a téměř výhradnímu autorovi repertoáru, je již otřepaná a bylo k tomu řečeno už snad úplně vše. Ready Kirken se po těžké situaci, kdy neměli vydavatelství, zpěváka, textaře ani webové stránky, otřepali a nyní se jim konečně povedlo znovu etablovat do rádiového kolotoče. Mají naplánované turné a jak sami říkají, vlastně je deska "SvětyReadyKirken" jejich druhým debutem. Texty na ni pocházejí z hlavy textaře Tomáše Rorečka, který se se zpěvákem a baskytaristou Ondřejem Heroldem a kytaristou Zdeňkem Ceralem dostavil také na náš rozhovor.

Tomáši, ty jsi texty pro Ready Kirken dělal na zakázku. Použil jsi něco ze šuplíku?

Tomáš: Já bych tady právě vůbec nepoužil slovo zakázka. Předtím jsem samozřejmě už něco dělal, měl jsem texty na třech deskách Chinaski, s Richardem Krajčem jsme něco dělali, ale tam je to spíš tak, že se cítím v pozici někoho, kdo je jakoby z venku. Kdežto tady mám doopravdy pocit, že jsem součást kapely. Ty věci nevznikají tak, že plním nějakou zakázku. Je to společná tvorba.

Takže jsi napsal text, s tím jsi šel za klukama a ještě jste to nějak dotvářeli k jejich obrazu?

Tomáš: Já jsem Ready Kirken zavolal v okamžiku, kdy se rozešli s Michalem Hrůzou. To jsem si říkal, že mají neuvěřitelnou odvahu, protože šli do něčeho, co by tady v republice neudělal asi nikdo. Zbavili se frontmana v době, kdy měli nejhranější singl v rádiu, kdy šli nahoru. A najednou byli bez zpěváka a bez textaře, v tu chvíli jsem si říkal, že těm klukům asi fakt o něco jde, protože tohle byl hodně riskantní krok. Tudíž že má smysl se s nimi seznámit a něco zkusit. Nebylo to o tom, že bychom si třeba hodně posílali maily, ale opravdu jsme byli dost v osobním kontaktu. Jsou to momentálně jedni z mých nejbližších lidí.

Ondřeji, ty jsi převzal úlohu zpěváka, bylo těžké se přeorientovat vedle soustředěné hry na basu i na zpěv?

Ondřej: Jo, je to něco jinýho, hrát na basu a zpívat. Já s Michalem zpíval vokály nějakých sedm let, některé písně jsme zpívali spolu celé, ale i tak to bylo hodně těžké. Pro mě to byla složitá role, protože já to nikdy ani dělat nechtěl. Byl jsem přinucen okolnostmi a klukama, co mě do toho dotlačili. Nakonec i náš producent mi řekl, že to fungovat bude.
Tomáš: Já si nakonec myslím, že to bylo pro dobro věci, protože ten zpěv nevyčnívá nad kapelu, ale je to doopravdy celkový projev. Není to tak, že stojí kapela a před ní zpěvák, ale je to kompaktní.

V jedné tiskové zprávě stálo, že "...Příchodem Honzy Polonského kapela získala nejen frontmana, ale i novou energii a opět se navrací k nabroušenějšímu kytarovému zvuku, tolik typickému pro Kirkeny." Proč Ready Kirken toho frontmana najednou zase ztratili?

Ondřej: Jednalo se o to, že Honzovi to moc nešlo. On je sice ještě mladej kluk, ale koncerty a studio jsou dvě věci. A jemu to v tom studiu moc nešlo.

Ve studiu?

Ondřej: Nepochopitelná záležitost pro nás všechny, ale bohužel ve studiu. Naživo to šlo. Nerad bych ho hanil, on s náma pokračuje jako host, jezdí s náma koncerty a zkouší s náma.

Co symbolizuje obal "Světů"?

Zdeněk: Auterem grafiky je můj kamarád David Hovorka, to je člověk, co dělá grafiky a plakáty a je tam asi jedinej odkaz, ten znak Tesly - planoucí modré slunce.

Proč zase Tesla?

Zdeněk: V roce 2000 jsme vydali desku "Vlny", tam byla Tesla stěžejním motivem, právě protože jsme v tý době byli prezentovaný jako pardubická kapela. Jako patrioti - Tesla, Pardubice, hokej.
Ondřej: Legendy dětství! Pro mě byl Ota Janecký bůh.
Zdeněk: Pro nás je tohle jakoby další první deska, no. Obloukem návrat na začátek. Takže takovej odkaz.

Jak se vůbec "Světům" chtělo na svět? Byl to porod?

Zdeněk: Na mě to působilo tak, že na to, co se všechno odehrálo, ta deska vznikla až příliš lehce. Ondra nápady chrlil tak rychle, že jsme je ani nestíhali zpracovat.
Ondřej: My už máme hotovou půlku další desky. Začátek byl dost těžký, protože jsme se všichni spíš zabývali událostma, který se děly. Ty pochybnosti, jestli to jsme schopní ustát, jestli budeme pokračovat, jestli vydáme desku, to všechno bylo dost těžký. Až pak příchod Tomáše mě přinutil, že jsem se přestal zabývat tím, kdo co napsal, jestli nás lidi vnímají tak a nebo onak a opřel jsem se do práce. A snad je to i znát, že jsme si s tím dost aranžérsky vyhráli.
Zdeněk: Tohle je pro nás nová situace také v tom, že dříve jsme dělali písně modelem sloka-refrén, až nám to občas bylo i kolegy ze spřátelených kapel vytýkáno, že děláme písně na první dobrou. Ale na této desce jsme se nahráváním vyloženě bavili. Na podzim proběhla taková pochmurná atmosféra, byli jsme ze všechno dost otrávený a nemohli jsme se k tomu ani nijak vyjádřit, protože jsme neměli vydavatele.
Ondřej: Popravdě jsme ani nechtěli...
Zdeněk: Byli jsme z toho ale znechucený a otrávený, až na jaře jsme měli chuť to přestat řešit a začali jsme dělat písničky, do kterých jsme se tak ponořili, že si myslím, že ať tu desku lidi přijmou, jak ji přijmou, nás bude bavit i za deset let.

Kdybyste měli říct jedno album, které je vašemu srdci nejbližší, byly by to "Světy"?

Ondřej: Za sebe musím říct "Světy".
Zdeněk: Každá deska má svou historii a máme k ní nějaký vztah, ale myslím, že teď je pro nás novinka tak srdeční záležitostí, že bychom odpověděli všichni stejně.
Tomáš: Každej ti řekne o poslední desce, že je nejlepší. A každý to tak i doopravdy cítí.
Ondřej: Protože konečně máme jako kapela svoji desku, semkli jsme se a šli jsme do toho jako parta. Kluci byli schopný za mnou o půlnoci jezdit se svými nápady. A Tomáš tomu dal texty duši. Mně až skoro přišlo, že pochopil, co se mi honilo hlavou, když jsem tu písničku dělal.
Tomáš: Pro mě to bylo úplně jiný než to, co jsem dělal předtím. Já třeba udělal s Richardem půlku "Rubikonu" a ty tři nové singly na bestofce, ale kdybych měl spočítat kolikrát jsem se s Richardem osobně viděl, tak dojdu k nějakému číslu deset. To všechno byla otázka emailové komunikace, kdežto s klukama jsem byl každej druhej den po celej rok. Tohle je teď pro mě hlavní projekt.
Ondřej: Dokonce to dopadlo tak, že Tomáš slavil i svoje čtyřicetiny se mnou. (smích)

Kdo se stane kmotrem vaší nové desky?

Ondřej: Samozřejmě jsme to nechali na poslední chvíli, takže nevíme.
Tomáš: Dohodli jsme se, že to neuděláme tak, aby to křtil někdo, kdo má jen známý obličej.

Hudba vás živí, že?

Zdeněk: V podstatě jo. Někdo k tomu tedy má ještě vedlejší aktivity.

A dokázali byste si představit, že byste museli jít zase pracovat?

Zdeněk: Tak to není o představě. Kolem kapely je i spousta práce, co není vidět, není to jen o tom hrát na nástroje. Je na to navázáno x jinejch činností.
Ondřej: To je hodně zvláštní otázka, my jsme totiž začali hudbu dělat, protože nás to bavilo. Byl to od dětství náš koníček a zároveň sen mít kapelu. To, že se tím živíme, to je jen nadstavba. Hráli bychom dál, protože už si bez toho nedokážeme představit život.

Chodíte na koncerty?

Zdeněk: Občas. Gró této kapely bylo vždy v koncertech, takže jsme kolikrát byli tak zahlcení, že jsme byli rádi, že je ticho. Adam byl na Incubus třeba, já byl manželkou vytažen na Linkin Park a byl jsem příjemně překvapen, protože jsem se ke kapelám tohoto typu vždy stavil trochu skepticky. Ale vzpomínám si, jak se nám jednou s Ondrou po našem koncertě nechtělo jít spát, a tak jsme šli do pardubického Žlutýho psa, kde byl nějaký deathmetalový koncert, což byl pro nás pro oba teda obrovský zážitek. (smích)
Tomáš: Já to mám úplně jinak hozený a sjíždím techno párty. A když už na něco jdu, tak jsou to Priessnitz.
Ondřej: A já mám, z důvodu lenosti, nejradši koncerty z DVD. Jinak máme rádi kapely, které máme rádi i jako lidi, takže ti zas můžu říct Wohnout, Divokej Bill, Kryštof, Chinaski...
Zdeněk: Tyhle party za rok opravdu vidíme v desítkách.

Koukal jsem k vám na web, že máte do konce roku asi tři koncerty, takže turné k desce bude až na jaře?

Ondřej: Za to můžu já, protože jsem přemluvil manažera a kluky, že bych si teď potřeboval odpočinout a nic nedělat, jelikož s deskou jsem strávil moc času. Turné plánujeme na jaro.
Zdeněk: Plán manažera byl březen-duben, my jsme se jako kapela domluvili na míň koncertech, protože se nám nechce objíždět všechny kulturáky už z toho důvodu, že ve všední dny chodí méně lidí. Taky chceme, aby se deska nejdříve dostala k lidem.

Nějaký vzkaz budoucích generacím?

Tomáš: Já bych řekl, že zabíjet velryby je hrůza. (smích)
Ondřej: Ty jo, fakt jsme rádi, že se nás zatím nikdo neptal na tu situaci kolem Michala. I když teda v té době jsme neměli žádné zastoupení a nemohli jsme reagovat, takže bychom si to mohli vynahradit teď, ale to nechceme. Oni vznikaly různé konstrukce, jako že to bylo kvůli Anetě, přitom my jsme jí tu písničku dokonce nahrávali, nebo třeba kvůli penězům, odstěhování do Prahy atd. Ale nic z toho není pravda. To byl jen lidský faktor, který jsme nechtěli rozebírat z úcty k němu i z úcty k nám. Jen nás to tehdy hodně mrzelo. Takže asi tak.