Amerika miluje gangstery. Jejich kariérní vzestup navzdory všemu a všem je nejdokonalejší naplnění amerického snu. Filmy jako "Kmotr" nebo "Zjizvená tvář" navždy zůstanou hlavním inspiračním zdrojem rapperů, pro které je hudební průmysl náhražkou (a pro mnohé pokračováním) pouličního drogového byznysu. V obou platí jediné pravidlo: spoléhej se jen sám na sebe. Shawn Carter aka Jay-Z je jedním ze šťastných vítězů téhle "hry". S deseti alby na vrcholu amerického žebříčku se vyrovnal Elvisovi (a před ním už jsou jen Beatles), prodal přes padesát milionů desek, vybudoval impérium Rock-A-Fella, později se stal prezidentem Def Jam a patří mezi nejbohatší Afro-američany v USA. Trochu s nadsázkou řečeno: na co šáhl, se proměnilo ve zlato. To všechno je moc pěkné, ale v rapovém byznysu (stejně jako v tom drogovém) platí punkové no future. Dva největší rappeři navěky odpočívají v hrobě a o jejich slávu se starají mýty a legendy, jediný možný nástupce na jejich trůnu se pokusil odejít alespoň do důchodu. Marně. Místo odpočívání na pláži se jeho aktivity ještě zesílily a návrat po dvou letech s albem "Kingdom Come" nikoho nepřekvapil. Měl to být impozantní comeback největšího žijícího rappera, ale místo toho zhořkl, protože málokoho bavilo poslouchat rap o tom, že "jsem starej, ale pořád dobrej".

Máme rok 2007 a synonymem pro hip hop je Mimsův refrén "I can sell a million sayin' nothing on the track." Jay-Z se rozhodl, že se postaví na druhou stranu barikády a že na dalším albu se bude soustředit hlavně na texty. Pořád to ale chtělo ještě něco navíc. A pak do toho vstoupila náhoda. Na začátku podzimu ho režisér Ridley Scott pozval na první zkušební promítání jeho nového gangsterského eposu "American Gangster" a Jay-Z dostal spásný nápad natočit album s příběhem, který by se filmem inspiroval. Hrdinou už ale není Denzel Washington jako Frank Lucas, ale Jay-Z jako Jay-Z - gangster.

Album "American Gangster" není soundtrackem k filmu a z příběhu si vypůjčilo jen kostru o vzestupu a pádu černošského podnikavce. Hlavním napojením tak zůstávají promluvy Denzela Washingtona (respektive jeho filmové postavy) a nálada zlatých časů organizovaného zločinu sedmdesátých let, které na Jay-Zho desce umocňují samply z Marvina Gaye nebo Curtise Mayfielda. Jako šťastná volba se ukázala být sázka na producentskou fabriku Diddy & The Hitmen, kteří napsali polovinou skladeb. Jejich staromilské produkce postavené na funkových a soulových samplech zůstávají v pozadí a nechávají Jiggu, aby nás mohl znovu přesvědčit, že je excelentní rapper i textař. Svůj slib o textově bohatém albu naplňuje do posledního puntíku, skladby jako "Pray", "American Dreamin'" nebo "No Hook" nás vrhají do Brooklynu 70. let, kde mladičký Shawn rozjíždí svůj pouliční hustling. Vrcholem desky je aktuální singl "Roc Boys (And The Winner Is...)" pojatý jako slavnostní řeč u příležitosti převzetí fiktivní ceny nejlepšího dealera. Pak už přichází pád, nejprve ironické "Say Hallo" a "Success", kdy hrdinovi dochází, že nemůže být na vrcholu na věky a na závěr "Fallin'" se syrovým popisem každodenních radostí vězeňského života.

Původní verze desky měla jen devět skladeb, které se bezprostředně týkaly příběhu "American Gangster". Na celkovou patnáctku stopáž doplňuje několik tracků, které už byly hotové před zmíněným promítáním filmu a na desku se nějakým způsobem také hodily. Ne vždy je to tak úplně pravda, třeba "Hello Brooklyn 2.0" s hostujícím Lil Waynem a agresivním minimalistickým beatem (poznáte sampl z Beastie Boys?) patří hudebně do New Orleans před hurikán Katrina, nikoli do 70. let. Maličko nepatřičně na desce zní i Pharellův love song "I Know" a bonus "Blue Magic". Své opodstatnění ale určitě má "Ignorant Shit". Skladba v produkci Just Blaze se nevešla na předchozí album, teď ji Jay překopal a v textu si to vyřizuje s haters, kteří obviňují hip hop ze všeho špatného, co se děje v Americe. Že refrénem "Nigga fuck, shit, ass, bitch, trick, plus ice / C’mon, I got that ignorant shit you love" zabil potenciální hit mu nejspíš nevadí.

S "American Gangster" si Jigga připsal další pořádný zářez do své diskografie. Zapomeňte na oslavování "Reasonable Doubt", "Blueprint" nebo "Black Album", velkej šéf má další skvělé album. Jeho návrat je v atmosféře "smrti hip hopu" nesmírně důležitý.