Je až k neuvěření, jak rychle plyne čas. Obě alba frýdeckomístecké Prouzy jsem v době jejich vydání poslouchal opravdu hojně a oba vinyly jsou stále součástí mé sbírky. Přesto jsem je už dobrých deset let neslyšel. O to víc jsem byl zvědavý, co se mnou digitálně remasterované album "V otrhaném domě / Ve dne v noci" po těch letech udělá.

Z českých kytarovek, které v devadesátých letech působily v tuzemských i zahraničních klubech, si asi každý vybaví Ecstasy Of St. Theresa, možná Toyen nebo Sebastians. Přesto Prouza, která tehdy objížděla republiku spolu s Priessnitz, mezi nimi jasně vyčnívala. Byli totiž úplně jiní, sví. Charakterizuje je především uhrančivý zpěv nezpěv Tomáše Hampla, který dokonale doplňují pesimistické texty plné pochybování. Na ty navazují rozmazané a slévající se kytary trojice Franek - Helfštýn - Svoboda.

Přestože album "V otrhaném domě" trpí opravdu špatným zvukem, na nějž jsem si dnes musel trochu zvykat (ale jakmile k tomu došlo, zklamání z prvního poslechu bylo pryč), deska pořád funguje a působí vskutku nadčasově, hlavně díky autenticitě a zároveň jednotné náladě, která opravdu sedne k současným sychravým dnům přelomu podzimu a zimy. Naproti tomu "Ve dne v noci" je o něco tvrdší, jenže spolu s tvrdostí se začíná rozjasňovat (alespoň co se hudby týká). Bohužel se tak děje na úkor onoho temného pocitu, zostřují se rozmazané plochy, zpěv už není tolik zastřený a vše dostává zřetelnější a čitelnější obrysy - a to zrovna v případě Prouzy působí kontraproduktivně.

I tak je s podivem, jak silná a vyvážená alba v pobeskydí před lety vznikla, aniž by to kapelu už tehdy vyneslo na zasloužené pozice domácí scény. Dokonce se zdá, že nešťastně předběhli svou dobu. Jsem zvědav, jak naváží svým comebackem.

PS: Při separátním hodnocení by "V otrhaném domě" dostalo zasloužených 8/10 a "Ve dne v noci" o bod méně. Vzhledem ke zdařile vyvedenému albu jako celku s příjemně řešeným dvojbookletem zaokrouhluji nahoru.