"Jeho hudba množstvím neočekávaných proměn tvoří možná nejpříznačnější komentář 'vedlejších cest' našeho jazzu, jakýchsi alternativ k ose jeho mainstreamového vývoje," píše o hudební kariéře Martina Kratochvíla v knize "Český jazz mezi tanky a klíči (1968-1989)" Lubomír Dorůžka a já ho cituju, protože bych to nikdy tak chytře nenapsal. Kratochvílova nejlepší léta jsou spojená s kapelou Jazz Q, která pod jeho vedením vyznávala na svoji dobu revoluční fúzi jazzu, rocku a blues. Komplet jejich šesti studiových alb (v remasterované podobě), jednoho koncertního a jedné kolekce rarit právě vychází, aby připomněl jednu z nejvýraznějších postav českého jazzu časů normalizace. Na ose John McLaughlin, Chick Corea a Joe Zawinul dělal Kratochvíl originálně pojatý elektronický jazz, který domácím posluchačům zprostředkovával nejmodernější trendy světové hudby. Skupinou si mimo jiné prošli třeba Luboš Andršt, Jiří Stivín nebo Oskar Petr.

Český jazz po roce 1968 měl zvláštní vývoj, který kormidlovaly příslušné státní orgány udělující povolení k výjezdu na kapitalistický západ. Když muzikant takové povolení dostal, znamenalo to pro něj obrovskou možnost načerpat čerstvé podněty z aktuálního jazzového vývoje. Mladý jazzman Kratochvíl, současník Miroslava Vitouše a Jana Hammera ml. (tj. dvou českých jazzmanů, kteří něco znamenají i ve světovém měřítku), dostal tu šanci během uvolnění v roce 1967. V Anglii si zajel na proslulý festival na Isle of Wight, kde uviděl Milese Davise nebo Weather Report, a došlo mu, že budoucnost je ve spojení jazzu a rocku. Vůbec první nahrávka jeho kapely Jazz Q, freejazzové "Coniunctio" natočené s Blue Effectem, v boxsetu chybí - vyšlo totiž na CD už před šesti lety. Nejstarší počin Jazz Q v setu je tedy "Pozorovatelna" z roku 1973, jejíž obal jako od Salvadora Dalího jasně odkazuje na Milesovy rockové výlety na "Bitches Brew". Kratochvílovy klávesy na ní dostaly plnohodnotného souputníka v elektrické kytaře Luboše Andršta a hudba kapely je maximálně syrová. Druhé nahrávce "Symbiosis" dominuje ještě psychedeličtější zvuk a anglická zpěvačka Joan Duggan (zpívala i s Flamengem). Skoro sedmnáctiminutový nervní "The Wizard" je skvělým důkazem jejich potence, jen místo erupcí trubky se střídají sóla na klávesy a kytary. Mimochodem, "The Wizard" je jedna z mála českých jazzových písní, která zněla v jazzových klubech po celém světě; navíc dala jméno kolekci "Wizard - Czech Jazz Fusion Vol. 2", která vyšla na londýnské značce Cosmic Sounds.

"Elegie" z roku 1974 už je kompletně autorská záležitost Kratochvíla a místo rockové syrovosti prvních nahrávek nabízí sofistikovaný elektronický jazz s výrazným bluesovým nádechem (na kytaru hraje František Francl z Flamenga). Ve stejném roce mohl Kratochvíl vycestovat na roční stáž na prestižní Berklee College Of Music v Bostonu, což ho znovu hudebně posunulo, tentokrát ovšem spíše od jazzu směrem k vážnohudební kompozici. V této době už skládal filmovou hudbu, která ho i v tvorbě pro Jazz Q inspiruje o něco více než rocková energie. Dvě poslední studiové desky "Hodokvas" a "Hvězdoň" (vyšlo v roce 1984, ale hotové bylo už o tři roky dříve) se nesou v duchu propracovaných, avšak celkově usazenějších a klidnějších skladeb. Rytmus už je jazzově synkopovaný, klávesy trylkují nekonečná sóla a po několika minutách ztrácíte pozornost. Jednoduše jazz do kavárny. Mimochodem, ve stejné době Kratochvíl natočil nejexperimentálnější album Heleny Vondráčkové "Paprsky". Od poloviny osmdesátých let zcela opouští elektroniku a působí ve dvojici s americkým kytaristou Tonym Ackermanem v Mezinárodním sdružení pro novou akustickou hudbu. Comeback Jazz Q se zatím vždy omezil na několik koncertů.

To, že třicet let stará alba Jazz Q vycházejí v remasterované podobě a na CD, je už samo o sobě obrovský přínos. Velmi chvályhodným počinem je také zařazení archivních bonusových skladeb, díky kterým například "Pozorovatelna" nabobtná na dvojnásobnou velikost. I majitelé původních vinylů budou překvapeni posledním diskem, který shrnuje raritní skladby vesměs z osmdesátých let. Jazz Q se zde představuje jako doprovodný soubor, ke kterému se za mikrofon postavili třeba Petr Kalandra, Jana Koubková, Michael Kocáb nebo Ondřej Hejma. Kratochvíl do kolekce zařadil také koncertní "Jazz Q Live 1974-75", které skvěle zachycuje syrovou energii kapely v sestavě s Duggan. Jazz Q si vystřihli hned několik coververzí a třeba "Living For The City" od Stevieho Wondera se skvěle povedla. Škoda jen že zvuková kvalita živáku není příliš dobrá. (Nahrávku pořídili sami hudebníci a vyšla až po revoluci, v roce 1991.)

Osm CD nosičů skvěle dokumentuje vývoj nejen Kratochvílovy skupiny, ale také českého jazzu jako celku. Od revolučních časů začátku 70. let až ke "klidné síle" konce 80. let. Krabička Jazz Q s bookletem plným dobových recenzí a předmluvou Tonyho Ackermana je výborným způsobem, jak začít objevovat zapomenuté klenoty domácího jazzu.