Uusitalo, Luomo, Vladislav Delay, Sistol nebo Conoco - toto vše jsou projekty, různé podoby Sasu Ripattiho. K tomu si připočtěte kolaboraci s AGF (Antye Greie-Fuchs) nebo jednorázovku The Dolls (Delay + AGF + Craig Armstrong) a teprve tehdy získáte kompletní list všeho, co tento člověk zvládá a přesto si dokáže držet jasnou originální tvář. Letos jako Vladislav Delay vydal již dvě desky ("Multila" a "Whistleblower"), třetím zásekem je druhá řadovka Uusitalo "Karhunainen" ("Bear Woman"), která navazuje na kritiky opěvovanou "Tulenkantaja". Těžko říci, jestli má Sasu až takový tvůrčí přetlak, nebo jen tak doma sedí u svého compu a generuje tracky jako na běžícím pásu, z nichž pak vystřelí na cédéčko jen definovanou selekci.

"Karhunainen" je o fascinaci rytmem, které Sasu umí decentně seřídit s maximální přesností s ostatními ruchovými rovinami. Dvojka Uusitalo je futuristická revize jeho chápaní tvoření kompozic, které zde mají poklidně vrnící se ambientní předehru ("Vesi Virtaa Veri") a dohru ("Puut Juuriltaan"). Hlavní část alba však potřebuje vaši plnou pozornost, abyste se mohli nechat plně pohltit touto organickou hmotou a neunikl vám žádný detail v jeho nabalování dějových linií, které v každém kousku mění svou identitu.

Základem "Bear Woman" je promakaný programming, kdy v mnoha skladbách bylo beatu docíleno pouze použitím bubenických paliček nebo plechových hraček jeho dcery. Celistvost nenarušují ani podstrčené doplňky - strohé a táhlé linie syntezátorů nebo fragmenty zvukových smyček. Tento abstraktní electro minimalismus však umožňuje Vladislavovi naplno využít jeho potenciálu v tvorbě a nepřemrštěným kombinováním docílit gradující atmosféry, která je právě tím nejdůležitějším faktorem jeho jakékoliv tvorby. Tento chladně pulsující svět dokáže bez zábran proniknout přes bariéry jako ledová čepel ostrého nože, dezinfikovat rány jako kvalitní finská vodka a zahřát jako pravý medvědí kožich.

"Karhunainen" je hodně povedená deska, která si získá každého vyznavače značky Vladislav Delay. Nos nad ní neohrnou ani hledači electro experimentů, kteří se nebojí přeskočit mantinely a mají třeba rádi Richieho Hawtina nebo Thomase Brinkmanna.