Čtrnáct let po debutu "Dream Of 100 Nations" se Transglobal Underground (TGU) vrátili deskou "Moonshout", na kterou pozvali i svou bývalou kolegyni Natachu Atlas (hostuje v tracku "Awal"), ale jinak se na tomto kulatém světě neděje nic nepředvídatelného, co by vybočilo z jejich typického soundu. TGU jsou téměř orchestrem, který během nahrávání zve kupu hostů a ono zdravé jádro je tvůrčím hnacím motorem. Na novince tato vztahová rovnice funguje do poslední sekundy hracího času.

Transglobal Underground jsou dnes již provaření komentátoři, kteří ve svých textech sledují vše, co se jich dotkne. Obal alba napoví mnohem více a směs rapu, vokálů nebo hlasových chorálů vás nenechá v klidu. Je to jasně vykalkulovaný obraz jejich vnitřního já, vnímání moderního světa a jeho krizí, případně průšvihů.

Hudebně tato formace neklame, platí to i zde v klasicky sestaveném sledu detailů. Jsou nadále zručnými vychytávači neotřelých melodií a nezaleknou se žádného kombinování etnické fúze s tanečními rytmy. Je to líbivá mozaika napříč světadíly, kterou vedle nich umí i taková esa jako Banco De Gaia, Talvin Singh nebo Thievery Corporation. Ve vlastní sebereflexi však TGU ničím nepřekvapují a vracejí se ke svým kořenům. "Moonshout" se bez komplikací zařadí mezi počiny, které vytvářely jasný obraz tvorby TGU. Žádné zvraty nebo nové objevné mise, to vše tentokráte zůstalo doma.

Naděje a jakési paběrkování nad minulostí srazilo Transglobal Underground do vod veteránů, kteří místy dost přešlapují na místě. Došel jim dech a invence se tu dá spočítat na prstech jedné ruky. Dokonalost zde místy přechází v nudu, naštěstí živě to stále funguje.

PS: Transglobal Underground vystoupí 7. listopadu v Roxy a pokusí se složit reparát z jen lehce nadprůměrné desky.