"Ačkoli si to nemůžeme dovolit, obloha je pryč," zpívá Serj Tankian v písni "Sky Is Over" a možná to je to nejpodstatnější poselství, které na desce "Elect The Dead" přináší. Že si lidé žijí, jak chtějí, neberou ohledy na své okolí, na jiné národnosti, že nepokrytě drancují přírodu a sami sebe. Jedno, zda jde o válku kvůli naftovým polím či huntování oceánu. Pro Tankiana, jak ostatně vysvětlil v rozhovoru pro musicserver, je civilizace v podobě, jak ji známe z posledních zhruba deseti tisíc let, minulostí.

Málokde jsou texty tak významnou složkou muziky jako na debutu frontmana System Of A Down. Možná dokonce hrají prim. Američan arménského původu vždy platil za výsostně kritickou a angažovanou postavu, leč při spojení ostrých politických veršů pouze s jeho jménem a výraznější rétorikou blednou i SOAD. Pravda, výkřiky typu "Money, all for money, save your money, hide your money, stuff your money!" zavánějí nejen klišovitostí, ale také anarchistickým oportunismem: teď je dobré si rýpnout do hamižnosti, do škaredých peněz, které ničí lidskou čistotu; vraťme se radši před Mezopotámii.

Tankian má jednu velkou výhodu - texty žehrající na úroveň společnosti jsou zasazeny do hudebního kontextu, který je činí nejen s jistými výhradami uvěřitelnými, ale především skvěle poslouchatelnými. Zpěvák se vymanil z kolonky toho ze Systémů - oproti nim ubral ve své tvorbě na agresivitě, ačkoli poznávací znamení (třeba štěkavé hardcorové bicí) zůstala. Jenže je doprovází třeba klavír. Z písní vystupuje melodická struktura patrná na první pohled, snadno si představíte, jak je Tankian nejprve vybrnkal na španělku a teprve pak doplnil riffy či keyboardovými triky.

Po hudební stránce nelze "Elect The Dead" v podstatě nic vytknout. Tankian si desku nahrál téměř celou sám, všechno si také složil, otextoval a zprodukoval. Připravil album písničkovější, zvukově a žánrově barevnější, než na co jsou posluchači zvyklí od SOAD.

A právě v tom tkví hlavní výhoda umělcova debutu: běžně mají lidé zafixováno, že politická muzika musí být šílený nářez, v němž nejde o melodie, tóny či vytříbenou produkci. Stejně jako se ale povedlo Green Day ukázat, že koncepční nahrávka může být skvěle poslouchatelná a úspěšná, Tankian dokazuje, jak lze aranžérský skvost vypiplat a za použití metalové excelence otupit některé příliš afektované výkřiky o populaci, establishmentu či ekologii.

P. S.: Můžete se těšit na makrorecenzi...