"PopMartem" splnili U2 největší přání svým českým fandům. A i když je video z předchozí "Zoo TV" ještě o něco vyhledávanější, také tato jistě nejvelkolepější oslava konzumu patří mezi opravdu zdařilé záznamy rockových vystoupení. Devět let stará véháeska si svou reedici více než zasloužila. Proto je škoda, že první dojem, který z DVD "PopMart: Live From Mexico City" máte, je značně neuspokojivý. Disk totiž nepřináší oproti prvotřídnímu původnímu materiálu vůbec, ale opravdu vůbec nic dalšího.

Ale vezměme to pěkně od začátku. "Popem" irské kvarteto docela překvapilo. Elektronika, samply a disko prvky sice řada posluchačů vnímala jako zajímavý pokus o něco nového, ale ruku na srdce - lidé přece jen mají radši klasické U2, bez větších odklonů od svého typického zvuku. Deska navíc nevznikala hladce, její vydání se několikrát odsouvalo a do toho se rodilo megalomanské turné. První koncerty jeho americké části dokonce trpěly stresem a napětím, ve kterém vše vznikalo. My ale máme před sebou už dostatečně odzkoušené vystoupení z Mexika a navíc - vystoupení, které se jen ve čtyřech kouscích liší od jediného zastavení Bona s kapelou v Praze.

S dokonale vypiplaným zvukem (to je hlavní přínos oproti původní verzi), jenž je jak ve stereo, tak v prostorové verzi (včetně DTS) prostě úžasný, můžete opět ocenit skvělou práci celého cirkusu, který v prosincovém Mexiku předvedl svoji profesionalitu. Můžete se znovu radovat ze všech fórků, čekat, zda Bono hodí mezi lidi kytaru, nebo ne, sledovat všechny popkulturní odkazy a identifikovat, které že stars jsou promítané na padesátimetrové obrazovce při "Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Kill Me". Nebo počítat, kolikrát zvolá hlavní persóna kouzelné zaříkávadlo "Mexico!", čímž vždy zcela spolehlivě rozbouří mohutný dav nadšených návštěvníků. Jenže pořád čekáte na další využití nepřeberných možností DVD; ale marně.

Už při prvním vložení disku do přehrávače přijde velké překvapení - žádné menu, žádné upozornění o autorských právech nebo reklama, nic. Prostě se hned a bez varování rozběhne koncert, což je poměrně nezvyklé řešení. Úvodní rozcestník se objeví až po doběhnutí závěrečných titulků nebo se dá aktivovat stisknutím příslušného tlačítka ovladače. A stejně - kromě výběru zvuku nebo přehrání zvoleného songu (navíc díky "Lemonu" rozdělenému do dvou tracků nesouhlasí ani čísla skladeb v popisu na obalu) tu nic nenajdete.

U tak velké kapely, jako jsou U2, a stejně mamutího projektu, jako byl "PopMart", bych čekal při tvorbě DVD více invence a snahy přinést posluchačům něco extra. To, co by vyvolalo tolik potřebný pocit - jo, U2 nás mají opravdu rádi. Jenže ten se tentokrát nedostaví. Na druhou stranu díky vskutku zdařilému koncertu se lze spokojit i s takto skromně pojatou plackou. Ale stejně je to škoda.