Než Imodium. Charlie Straight si dokážu představit na after party po maturitním plese, jak hrají pro omladinu povalující se po gaučích.

Z broumovské hudební líhně, odkud pochází hlavní hvězdy, byla i kapela Masterpiece, druhý předskokan večera. Ti divákům předvedli živelnou show plnou pohybu. Už od počátku obsadily přední řady dívenky kolem čtrnácti v upnutých topech, ovšem namísto pronikavého vřeštění spolu s ostatními v sále vytvořily velmi příjemnou kulisu. Dokonce takovou, že se kapela po závěrečné skladbě vrátila k přídavku. Po hudební stránce bych produkci Masterpiece klidně zaměnil se Southpaw, pouze s rozdílem naprosto odlišného hlasového projevu. Ostatně vliv indie rockové a britpopové scény (na svých stránkách se Masterpiece hlásí k Oasis, Blur, Radiohead a Muse) byl po celou dobu dobře slyšet, to všechno v lehce tvrdším provedení. Pěkným zpestřením byl zpěvákův saxofon, ze kterého tu a tam vyloudil pár dobrých tónů.

Frontman Thom rozezvučel struny své kytary poprvé ve čtvrt na jedenáct. Ačkoliv jsou Imodium často terčem negativní kritiky, ukázalo se, že se stále najde dost těch, kteří je rádi přijdou podpořit. Několik nejbližších řad se rozskákalo už během první "Dostanou nás", po dalších skladbách se vytvořil solidní kotel. Imodium nejsou žádní ostří pokérovaní metalisti a přestože hrají vcelku líbivé rockové písničky, většinou zní dostatečně břitce a syrově.

Jako první host se na pódiu objevili hned tři zástupci východočeské hudební scény: vedle Honzy Křížka to byli dva Michalové. První z nich, Hrůza, bývalý leader Ready Kirken, a druhý Mareda, ústřední postava Vypsané fiXy. Ta mimochodem křtila svoji novinku o den dřív v Retru. Každý z muzikantů pronesl nějaké to oslavné nebo povzbuzující slovo, bouchly flašky, které po mocném přihnutí všech na pódiu putovaly mezi publikum. Basák Raďouš se následně objevil v bizarním saténovém županu a mohlo se pokračovat. Úspěch sklidila jak následující první singlovka "Hlavou", tak i "Sunday", která měla při koncertě nezvyklou šťávu, ačkoliv je to asi nejkomornější skladba celé desky.

Po chvíli se vedle tří mladíků objevila Bára Zemanová v minisukni a kytarista její doprovodné kapely. Bývalá účastnice SuperStar si s Thomem vystřihla dojemnou baladu s parádním textem "Žiletko, má lásko". Chvílemi jim to sice ujíždělo, přesto patřila žiletka k jednomu z vrcholů večera. O zábavu nebyla nouze ani později. Mohli jste si zasoutěžit nebo s údivem sledovat, jak se Thom i s kytarou uprostřed písně pokrčeně propletl napříč sálem.

Předposlední z hostů, Zeller a Codan z nu-metalových Cocotte Minute, pomohli Imodiu se songem "Nespatříš". Ve stejné skladbě si Zeller zařval i na desce. Jenom smysl dvou basových kytar - tedy Radoušovy a Codanovy dohromady, mi trochu unikl. Kapela odpálila další šampaňské a po chvíli vpustila mezi sebe polovinu ústeckých UDG ke skladbě "Dlaně". S přibývajícím časem se sál začal lehce vylidňovat. Jako bych slyšel z úst maminek některé z přítomných slečen: "Do dvanácti budeš doma".

A přece na tu Nirvanu došlo! Během prvního přídavku, něžné písně "Smutnohra", najednou Tom, osamocený na pódiu, změnil rytmus a já rozeznal úvodní tóny "About A Girl"; po pár vteřinách se opět vrátil k původnímu singlu. Na úplný závěr zazněla ještě punková odrhovačka "Kamarád z parku". Křest byl u konce a já byl, aspoň po hudební stránce, zcela spokojen. Pokud něco vadilo, byly to trapné průpovídky a teatrální gesta, kterými Thom kromě svého modrého kukuče zasypával publikum. Naštěstí jich ale nebylo až tak moc. Těžko říct, kolik z příchozích mělo v domácí lékárničce imodium proti průjmu, ale i bez něj to byl v Rock Café (za účasti živého Imodia) super mejdan.

Imodium, Masterpiece, Charlie Straight, Rock Café, Praha, 11.10.2007

Fotogalerie: