|
|
|
13.10.2007 05:00, Pavel Novák
Náplní dalšího dílu seriálu "Co poslouchá musicserver" bude elektro malíř Nathan Fake, sólový projekt Micka Harrise pod názvem Scorn, vlašťovková deska britských Lightning Seeds, podzimně-jarní album pěveckého sboru Sonaglio a britská zpěvačka Imogen Heap.
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle se představí Nathan Fake, Scorn, Lightning Seeds, Sonaglio a Imogen Heap.
Poprvé jsem se o ní dozvěděl na blogu kolegy Čondáka. Psal o písni "Headlock", která byla použita v nějaké reklamě. Ten spot jsem nikdy neviděl, ale do té skladby jsem se zabouchnul ihned. A pak do celého alba "Speak For Yourself" britské zpěvačky Imogen Heap. Ta deska je jak vzácná orchidej, jejíž vzácnost sami rozmanitými způsoby nafukujete: vím, že tohle je její druhá nahrávka a že zpívá s Frou Frou, ale schválně si to ostatní neposlechnu. Zkazil bych tím vztah, který k tomuhle albu mám. Vztah, který mám k mnoha jednotlivým písním. Pomohly mi. Nikdy před tím jsem neslyšel nikoho pracovat s hlasem takovým způsobem. Ta deska je prostě krásná. A přitom je to zase "jen" pop.
Asi to taky znáte. Přijde k vám známý, přinese CD a řekne: "Hele, poslechni si to, to jsme nahráli." Dáte disk do přehrávače a přemýšlíte, zda být brutálně upřímný, nebo říct obligátní "Jo, to není úplně špatný." A teď si představte situaci, kdy od kolegyně dostanete CD jejího pěveckého sboru Sonaglio, tedy žánru, který ve vaší diskografii zastupují maximálně vánoční koledy Bambini di Praga nebo rockové coververze od Svatého pluku. Nebudu přehánět, když řeknu, že jsem se bál jak ještěrka, která právě ztratila ocas. Ale už s prvními hlasy v "Exultate Justi" jsem byl pomalu vtahován do míst, jež sice neznám, nicméně mají zajímavou, pro mne neobvyklou atmosféru - a mně se v těch místech líbilo. K tomu cédéčku se čas od času vracím. Není to určitě album pro každý den, ale pro navození neobvyklého hudebního zážitku je ideální. To, jak se během poslechu přemisťujete z kostela ("Exultate justi"), přes synagogu ("Shalom alejchem") do venkovského stavení ("Což se mně, má milá, hezká zdáš"), výsledný zážitek zajímavě zpestřuje. Jen nechápu, proč se deska jmenuje "Jarní". Svou náladou je spíš pozdně podzimní.
Letošní ročník festivalu Summer Of Love mě příliš nenadchnul, ale jedno jméno jsem tam přeci jen objevil. Domorodec labelu Border Community Nathan Fake mě uhranul svými syrovými electro zvuky. O to větší překvapení bylo, když jsem si jeho album "Drowning In A Sea Of Love" sehnal na do svého archivu stříbrňáků. Po několika posleších bych mu s radostí přisoudil titul pohádkové idm. Proč? Tato deska je zvukově učesaná, hebká a roztomilá. Koncertní dravost je obměkčená tím nejlepším avivážním prostředkem jménem Melodie a zároveň je to poslechový příběh s dobrým koncem na dobrou noc. Doporučuji ordinovat i ve větších dávkách, má totiž tu zásadní vlastnost, že se neohraje. Nathan ví, jak vykreslit do detailu krajinky přívětivých tónů.
Vůbec bych se nedivil, kdyby ani nejvíce pravověrní fanoušci deathmetalových úderníků Napalm Death neznali aktivity bývalého bubeníka jejich oblíbenců Micka Harrise. Právě on se počátkem devadesátých let vydal na sólovou dráhu pod názvem Scorn. Kytarové burácení, zběsilý rytmus a chraplavý vokál byste tu však čekali marně. Deset let staré album "Zander" je klidná, houpavá jízda na vlnách dubu, trip hopu, místy s přesahem do temného ambientu. Bylo by zbytečné upozorňovat na jednotlivé skladby, protože "Zander" je naprosto kompaktní, celistvý kus, ve kterém každá skladba má svoje opodstatněné místo a nutí posluchače absolvovat kolekci na jeden zátah. O tom, že dovede klamat tělem, nás Harris přesvědčil letos na jaře v pražském Bordo, kde vystoupil živě a kde ještě přibral obstojně našlápnutý breakbeat coby svůj další výrazový prostředek.
V době největší slávy britpopu, tedy za řevnivého soupeření Oasis a Blur, jimž zdatně sekundovali Pulp, trochu nenápadně doplňovala tuto trojku ještě jedna skupina - Lightning Seeds. Zatímco zmiňované kapely se praly o přední příčky britského žebříčku, skupina vedená výborným muzikantem a producentem Ianem Broudiem tyto boje sledovala převážně z povzdálí. I když dokázali napsat chytlavou melodii, je jejich hudba přeci jen sofistikovanější a není tak přímočará jako třeba u Oasis. "Dizzy Heights" je čtvrtá řadovka Lightning Seeds a ti se na ní neprezentují pouze jako kytarová kapela, hrají si ve větší míře se syntezátory, sbory a vůbec celým aranžmá, o propracovaných melodiích nemluvě. Při poslechu téhle desky mám pocit, že Lightning Seeds před deseti lety svým způsobem předstihli dobu. Své kouzlo má nejen muzika, ale i obal téhle desky - různobarevné papírové vlaštovky roztočené do spirály považuji za dokonalé.
imogen heap (hance, 18.10.2007 05:16) Reagovat - e
Tak na tuhle slečnu jsem narazila, když jsem uviděla její prapodivný vzhled na udělování Grammy letos na jaře. Byla nominovaná na objev roku, nebo jak se tato kategorie nazývá, a mezi ostatními dost vyčnívala. Mrkla jsem na své oblíbené youtube.com, kde mě ohromily nejen videoklipy (Headlock, Hide and Seek, Goodnight and Go), ale hlavně její live vystoupení. Muziku jsem pořídila a byla jsem unešena stejně jako autor. Spolu s několika známými jsem pak snad deset dní neposlouchala nic jiného... až jsem ji musela odložit. :) Teď se k ní ale pravidelně vracím a ideálně se hodí do každého počasí i nálady.
Mimochodem doporučuju se na webu poohlédnout po některých raritkách (tuším, že na nechvalně známých serverech je ten název doslova "Rarities") - např. duet s Jeffem Beckem, její verze jedné bluesové klasiky atd. atd. atd. ...
Re: imogen heap (freestyla, 08.01.2008 11:06) Reagovat
Ja jsem ji nejdriv slysel v projektu Frou Frou, ke kteremu sem se dostal diky moji pritelkyni. Album Details me natolik uchvatilo, ze jsem zacal patrat po dalsich albech, a nasel "pouze" solove alba Imogen. Speak for yourself je vyborne album, I megaphone uz mne tak moc nenadchlo..
Kdo ji neznate, poslechnete si ji. Velmi pocitova hudba..
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)
Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
© 2000-2012, IMEG s.r.o. Hudba od začátku do konce.
Kvalitní levný hosting ProLidi.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
