Sly & The Familly Stone byli jednou z největších hvězd přelomu 60. a 70. let minulého století. Svou tvorbou udávali směr, kterým se funky, soul a r&b ubíraly. Na legendárním Woodstoku předvedli v sobotu 16. srpna 1969 jedno z nejzdařilejších vystoupení festivalu. Jenže Sylvester Stewart (Sly Stone) se pak pomalu začal utápět v kokainu a jeho tvorba šla stejným tempem (pomalu, leč jistě) do háje. Navíc začal být značně nespolehlivý. Pravidelně nedokázal přijít včas na koncerty nebo do televizních show a často nakonec nedorazil vůbec. A i když se snažil skládat dál a alba vydával až do roku 1983, zůstává jeho rané (optimistické) období, které shrnuje tento výběr, tím hlavním důvodem, proč má smysl si jej i po téměř čtyřiceti letech připomenout.

A že je na co vzpomínat! S prvními zvuky kytary v "I Want To Take You Higher" se přenesete mezi bezstarostné hippies a společně s nimi protančíte neuvěřitelnou čtyřicetiminutovou party, během níž se nezačnete nudit. Sly to nedovolí. Jeho hudba hraje všemi barvami a funguje pořád. Skrz přívaly zvuků saxofonu Jerryho Martiniho a trumpety Cynthie Robinson nevtíravě, avšak výrazně probublává jednoduchá, přesto geniální funky basa bratrance Larryho Grahama (zvlášť v nezapomenutelném hitu "Thank You (Falettinme Be Mice Elf Agin)").

Těžko by se hledal člověk, který by alespoň jednu skladbu rodiny Stoneů neznal. Jejich písně předělaly takové hvězdy jako třeba Pearl Jam, Gwen Stefani, Dave Matthews, Tina Turner nebo The Beach Boys. "Dance To The Music" se zas objevila v animovaném "Shrekovi". A myslím, že stejně obtížně by se hledal někdo, koho by tato hudba vyloženě obtěžovala.

"Greatest Hits" je kompilace, která v naprosto totožné podobě vyšla již v roce 1970, teď přišla řada na její reedici. Příjemně zpracovaný digipack s rozšířeným bookletem obsahuje informačně dostačující a opravdu profesionálně odvedenou práci. Původní i aktuální průvodní slovo, umístění skladeb v žebříčku Billboardu (takže zjistíte, že z tuctu písní jen "Fun" a "You Can Make It If You Try" nezabodovaly). Tak by to mělo být u reedic standardem.

Ráno po vydařené party dojídám okoralé chlebíčky a můj zrak spočine na nedopitém drinku. Kocovina, trocha deziluze. Bylo to fajn, ale po úžasném vrcholu večera si musím zvykat na nepříjemný ranní pád. Stejný pocit mám i z kariéry Slye Stonea. Ještě že zůstaly fajn vzpomínky.