Zrovna jsem se povaloval doma u televize, přepnul na Óčko a z obrazovky na mě vykoukla barrandovským liftingem zkrášlená tvář Petra Koláře. Dlouhovlasý amant chodil ulicí a zachycen obrazem jako z teleshoppingových spotů rozpřahoval ztrápeně rukama a žehral, že je sám. Občas do toho probleskl snový obličej jeho milé, krasavy z osmdesátkových klipů - úplně jsem si ji představil s melírem, plísňovými mrkváči, bílou mikinou s Mickey Mousem a pseudo-křivákem na rameni. A jemu je líto, že s ním není, že už je konečně volná, jak asi chtěla.

Tohle zpíval a předváděl člověk, který mi před pár lety v hardrockovém klubu Kain vyprávěl, jak vždycky frčel v metalu, že Ozzy je bůh a vůbec kterak je rockerem celou svou duší. Tehdy zpíval v Arakainu, byl strašně vostrej, ukazoval kérky, jeho svalstvo obepínala kožená motorkářská bunda a všechno se zdálo být správně temné a drsné. Jenže upřímnost to nebyla; výtah ke slávě jo.

Pak jsem se podíval do hitparády IFPI, kde stálo, že Petr Kolář se svým druhým album "Bez křídel" (těch věcí, které nemá ani on, ani album, je ale nepoměrně víc) dlí již dva týdny na třetím místě v prodejnosti. A tak si říkám: je to úspěch, nebo naopak náznak toho, že tato umělohmotná figurka, toto zhmotnění kýče je na ústupu? No, myslím si, že už lidi, a hlavně slečny, dámy a ženy, přestává bavit. A proto není první ani druhý. Nevěrohodný romantik má stejnou životnost jako novela z červené knihovny: otevřete jej, seznámíte se a odložíte.

Kolářovy minulé desky se prý prodalo na šedesát tisíc kusů, novinka dostala za první týden zlatou desku, tedy sedm tisíc kopií si našlo své majitele. To není zase tolik a klesající trend bude pokračovat. Ve srovnání s dva roky starou nahrávkou zaráží také malý mediální zájem o "skutečného rockera". Ne ne, tenhle chlapík je tak upřímný a věrohodný lamač, jako je sokolovská pláň zdobnou loukou. Upřímně: Ewa Farna je vedle něho hadr.

Ostatně, když loni na podzim opouštěl Koláře jeho dvorní spolupracovník Petr Henych, nešlo o nijak srdečné rozloučení. Henych zpěvákovi a především pak jeho agentuře Popkoncert vyčetl, že se již dále nehodlá účastnit komerčních nechutností, které podle všeho překročily hranice toho, co je schopen strávit i člověk jejich rytmu relativně uvyklý.

Ano, podobných reklamních produktů, jako je Kolář, jejichž přidanou hodnotou není umělecký nápad, ale schopnost podchytit a komerčně využít strádající ženskou touhu po romantice, jsou spousty. Každé zboží má svého kupce, říká se. Jenže onen hmatatelný nevkus, do očí bijící kýč, neskrývaná neupřímnost, amatérismus a provinční charisma dělají z produktu PK totéž, co je "Kameňák" mezi filmovými komediemi. Trapnost, která se bohužel někomu líbí.