Na producenty bohatá deska "Albumen" v sobě skrývá spoustu hudebních vlivů a vzorů. Výsledkem této neobvyklé multiproducentské spolupráce se stalo aranžérsky téměř dokonalé album. Eggnoise udělali bezesporu krok vpřed. V hlavní recenzi kolegy Martina Dobiáše si vysloužili vysoké devadesátiprocentní hodnocení. U dalších deseti redaktorů nekleslo hodnocení pod známku sedm, což "Albumen" vyneslo mezi nejlépe hodnocené desky v našich makrorecenzích vůbec. Průměrná známka činí rovných osm z deseti.

---

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

---

Michal Koch - Zkrátka a dobře nádherná deska (9/10)

Neuvěřitelná míchanice stylů. Dechy místy jak od Glenna Millera (no dobrá, ne tak mohutné, ale nápadité ano), kytary chvíli folkově jemné, chvíli zas rockově nabroušené, klavír sem tam křehce vybrnkávající, onde zase plnými akordy znějící, basa melodicky klouzající a k tomu spousta drobných ozdob kolem (třeba úchvatná harfa v "Home"). A to všechno zahuštěné neuvěřitelným množstvím aranžérských a skladatelských nápadů a okořeněno několika špetkami tu více, tu méně nápadných odkazů, z nichž nejvíce mě baví "Sedm statečných" a "Major Zeman" v "Sense" (a jestli to tam slyším jenom já, tak potom pardon). Kdyby tenhle výtečný guláš v sobě neměl tolik jazzu, přirovnal bych ho možná k Vlastovi Redlovi ve vrcholném období alba "Dohrála hudba". Jenže tahle pestrá a přitom nepřeplácaná směsice stylů nejde přirovnat vlastně k ničemu. Takže to zkraťme: "Albumen" je zkrátka a dobře nádherná deska!

Tomáš Parkan - Moc pěkná procházka po jazzových stylech (9/10)

Že se mi novinka Eggnoise velmi zalíbila, je zřejmé z bodového hodnocení. Na ve své podstatě jazzovou desku je totiž velmi pestrá. Během krátkého času vás provede po různých stylech jazzu. "Albumen" chvíli vzpomíná na slavnou éru bigbandů, posléze se přelévá do jazz-rocku, od lehkých náznaků fusion se vrací do mainstreamu a pokračuje dále ke swingu, nakoukne do bossa-novy a nekrátký výlet podnikne i do bopu a folk jazzu. Zvlášť poslední styl je hojně zastoupený a paradoxně celá deska vyznívá jako taková jazzy pocta Paulu Simonovi, z jehož hudby Eggnoise evidentně čerpali. Dokonce šli tak daleko, že "zopakovali" jeho spolupráci s Ladysmith Black Mambazo. Rozhodně se ale nejedná o slepé kopírování. Tato inspirace se totiž míchá s výše zmíněnými styly a tím vzniká velmi originální hudební obraz. Osobně mi pouze příliš nesedí chvilkové fúze s tvrdým rockem, ale těchto momentů je zde opravdu minimum, a výsledkem tak je svěží a dynamické album, které by s klidem mohlo aspirovat na letošní desku roku.

Karel Veselý - Žádná zvuková kulisa (8/10)

Znáte takovou tu hudbu, kterou si pouští paničky k odpolednímu kafi? James Blunt, Damien Rice nebo kavárenský jazz? Měl jsem strach, že Eggnoise spadnou do podobné škatulky, ale "Albumen" moje obavy zcela vyvrátil. Odvážný krok rozdat nahrávky různým producentům zajistil, že deska je rozmanitá a slabší místa aby jeden pohledal lupou. Za silné melodické nápady je už ale potřeba chválit kapelu samotnou. "Home", "Illusions" nebo "Anytime VII" by fungovaly v jakémkoli zvukovém kabátě. Písním by možná neškodil trochu odvážnější mix, který mi přijde až příliš popový a jaksi líbivý. Na druhou stranu se tak alespoň liší od nu-jazzu. Už dlouho jsem neslyšel kapelu, která má takhle hluboké jazzové kořeny a zároveň je schopná posunou konzervativní zvuk někam dál. Parádní album, na české poměry mimořádné. A vůbec ne zvuková kulisa k odpolednímu kafi.

Kateřina Červenková - Uvolněné, sebejisté a profesionální (8/10)

Eggnoise dali volnou ruku své fantazii, uvolnili se a odpoutali se. Zasloužené, leč zdravé sebevědomí jim povolilo i experimentování, čímž si ihned získali mou pozornost. Nové album sice vystavěli na svém specifickém, zvláštně jiskrném jazz rocku, nicméně decentně přimíchali i odlišné prvky, od elektroniky, přes jiné zcizovací efekty po plechové a tvrdší, překvapivě těžkopádnější vsuvky. Právě ony vsuvky jsou nejdůležitější součástkou, která pevně drží koncepci té jasně slyšitelné touhy utvořit něco neobvyklého. Noví Eggnoise se ale víceméně nesou na vlně odlehčených rytmů, opět přinášejí milé pohlazení, jen setřásli neochvějnou potřebu naprosté plynulosti a více si pohráli se svými nespornými aranžérskými schopnostmi. Jinak si na dechy zrovna dvakrát nepotrpím, kapela s nimi však umí nádherně čarovat a vykouzlit příjemně povznášející pocit. Výsledná fúze, která zavání jistou originalitou, minimálně pak na naší scéně, se tedy rozhodně nepodbízí, je naopak až zarážející, jak uceleně, sebejistě a profesionálně album působí. Zaujme už na první poslech a baví hodně dlouho.

Ondřej Pravda - Pokrok v mezích kvality (8/10)

Kolega v hlavní recenzi odvedl dobrou práci, takže nezbývá mnoho doplnit. Osobně vítám lehký úbytek jazzu, inspiraci dalšími styly a trochu víc slyšitelné kytary, ale neviděl bych to jako rázný krok, spíš vítaný vývoj od debutu. Což na druhou stranu může pro zastánce větších změn ve tvorbě kapel znamenat zklamání, příznivec podobného "stylu" si může pokývat hlavou, že zase dobré. Dobrému dojmu pomohlo zkrácení celkové délky i jednotlivých skladeb, že by si vzali k srdci reakce na předchozí počin? Ale úplné vypuštění češtiny vidím jako lehké negativum. A když už jsme u nich, tak po zkušenosti z myslím předloňského Sázavafestu, kdy to na pódiu skvěle rozjeli, mi na desce chybí bližší kontakt s posluchačem, občas méně (perfektnosti, akademičnosti) znamená víc. Jenže pořád je to velmi dobrá deska, na hodně poslechů.

Honza Průša - Svět našimi smysly (8/10)

Jsem tátou téměř dvouletého syna. Jeho dětské vnímání světa mě fascinuje. Neustále je vystavován novým i známým podnětům a z každých si vybírá někdy více, jindy naprostou marginalitu, které si já sám třeba vůbec nevšimnu. Představuji si, co se v jeho hlavě odehrává. Musí to být obrovsky pestrý, přesto zcela smysluplný film. A album "Albumen" mi k takovému filmu představuje ideální soundtrack. Děti vnímají svět svým nezkaženým způsobem. K původnímu vjemu se už nemusí vrátit a tím způsobí pro své okolí příjemné napětí a očekávání. A pokud je daná věc začne opět zajímat, stane se tak v tu nejméně předvídatelnou chvíli. Svým šestým nebo jiným smyslem formují svěží, pravdivý a originální celek který drží pohromadě proto, že to tak prostě má být. A to díky tomu, že se vyvarují kalkulace, neznají ji a i kdyby znali, tak ji nepotřebují. Tady vzniká vše intuitivně a přesto spořádaně. A tak vnímám i Eggnoise. Luxusně zaranžovaná hudba, která se nemůže oposlouchat, je pořád co objevovat. Nečekané zvraty, změny temp, přechod z jednoho stylu do druhého v rámci jediné skladby v době, kdy to nejmíň čekáte. Poslechněte si to.

Radek Hendrych - Kam, jak? (8/10)

Kam jdou Eggnoise? Řekl bych, že hledají Olymp: místo, kde se umění pojí se zábavou. Nejsou daleko od cíle. Jdou tam už od "Dogwalking" a během osmiletého putování se dostali celkem blízko vrcholu. "Albumen" obsahuje nezvykle velký velký počet silných kusů (vlastně většina skladeb). Eggnoise nemuseli slevit, spíše ty výše dva zmíněné a často protichůdné prvky integrovali. Vaty je málo ("Unsound"). Přesto je "Albumen" deskou více poslechů: skutečně hitový potenciál nabízí hlavně "Anytime VII" a "Robbers In The House". Ostatní skladby vyžadují menší ochotu dát Eggnoise šanci zaujmout, chtějí, aby se v nich uši trochu pošťouraly. Místy velmi technická produkce jim to neulehčuje, jako zběsilá (ale ne onanistická!) koláž působí především "Illusions". Album navíc není nijak zvlášť sevřené, Eggnoise se pokusili popsat více situací. O nich vlastně "Albumen" především je, každá ze skladeb je scénkou a teprve pochopení kompozice vede k odhalení pointy. S "Albumen" je to totožné, jako film by měl spoustu epizod, které by spolu pouze na první pohled nesouvisely. Vadilo by to ale, kdyby celek byl při troše ochoty a snahy obohacující? Myslím, že ne.

Tomáš Tenkrát - Do světa s nima! (8/10)

Po prvním poslechu jsem se sice ztrácel v poměrně složité kompozici jednotlivých skladeb, ale poté se to už jen zlepšovalo. "Albumen" je album, které se vyplatí poslouchat v pozoru, užívat si dokonalou produkci, vynikající hráčské schopnosti a kupodivu i slušné množství melodických linek, refrénků a refrénů. Není to nic do tramvaje, tohle je hudba k šálku silné kávy a podzimnímu večeru, kdy si chcete užít hudbu s velkým písmenkem há na začátku. Citlivé zacházení s kompozicí jednotlivých skladeb a skvělá práce s produkcí jsou na naší scéně opravdu neobvyklým jevem. První, co mne napadlo, byl Dan Bárta s Illustratospherou, takhle dobrou desku, která by však nebyla nudná, jsem opravdu neslyšel od "Entropicture". I když někdy onen chladný závan akademické profesionality a příliš vážných obličejů z přehrávače zavane, pořád je to z té největší části zábava a mě to naplňuje. Naplňují mě melodické přechody, ta neuchopitelná vnitřní hravost i geniální zvuk. Češi, ty jo... Do světa s nima!

Dan Hájek - Jiní než na koncertě a více experimentují (7/10)

Eggnoise jsou naživo jako jedna velká a rozjetá lokomotiva, dokáží strhnout každého, kdo se v jejich blízkosti objeví. Na novince však ukazují, že dokáží i více experimentovat a ukázat vícero vlastních možností. "Albumen" je tak přehlídkou zátiší namalovaných různými styly. Od rozjasněných barev jednoduchosti k těm potemnělým, kdy se o sebe tlučou atmosféry jako neohlášená nevole mladých a neklidných na vašem předměstí. K produkci si přizvali i pestrou škálu hostů, nejvýrazněji se do tváře nové desky podepsali Dušan Lipert (ex Ohm Square) a Dano Salontay (Longital). Skoro telenovela "Anytime" otevírá svým dalším pokračováním sedmou řadu, je to však jen vstupní brána k dalším peckám na vlně jazz-rock-electra, i když poslední ingredience je poskrovnu, což ale vůbec nevadí. Eggnoise si drží svůj standard a žádné vykrádání vnitřku kapely se naštěstí nekoná. Jen snad postrádám onu starou známou koncertní živelnost a naopak vyzdvihuji moudrou volbu zručných producentských rukou. Byl to vyzrálý tah, hlavně tehdy, když si zachováte chladnou hlavu a nehrnete se do toho střemhlav.

David Věžník - Dá se na to koukat (7/10)

To není deska, to je film. Námět: Josef Čapek - Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort. V hlavních rolích: Jamie Oliver a Magdalena D. Rettigová. Režie: Baz Luhrman. V dalších rolích: Illustratosphere, Paul Simon, Gogol Bordello. Dějiště: Swingový bar, funky-disco klub, léta zavřená industriální továrna, čundrácký lesík a HC-jeskyně. Cameo: Večerníček. Zvuk: na jedničku. "Albumen" je zkrátka ukázkový příklad, jak udělat pestrou, ale ne přeplácanou desku. Což neznamená, že by kapele nepomohl nejeden přísný producentský políček. Což znamená, že nejsilnější jsou Eggnoise ve skladbách, které těch chutí moc nemíchají - našláplá "Anytime VII" a zasněná "Empty". Být v kapele lepší zpěvák, je deska ještě krapet lepší. A být to vážně film, dá se říct: Dá se na to koukat.

---

Album: Eggnoise - Albumen
Průměrné hodnocení: 8,0/10
Celkový čas: 39:22
Skladby: Stop The Music, Anytime VII, Un Homme d'Action, Meteorology, Home, Flowers, Robbers In The House, Illusions, Senses, Empty, So Lonely, Unsound