Rozjezd alba, "Radio Nowhere", je dle hesla "to nejlepší na začátek". Silná, energická píseň samovolně nutí posluchače otočit knoflíkem volume doprava. Těšíte se, co bude dál. A dál je přesně ten Bruce Springsteen s E Street Bandem, jak jste to čekali. A já se přistihuji v rozpacích, jestli jsem rád, nebo ne.

Nejde o to, aby po více než třiceti letech na scéně Springsteen vymýšlel něco nového, stále překvapoval a byl pořád dokonalý. Lidé na něj právem kladou vysoké nároky a on, jedna z posledních velkých a respektovaných ikon populární hudby snad ani neumí zklamat. A je jedno, jestli je strojvůdcem halasné mašiny s nápisem E Street Band, chlapem v kostkované košili, co zpívá a hraje folk či bluegrass, prostým písničkářem nebo bavičem, který strhává davy na stadionech.

"Magic" je dobrá deska, o tom žádná. Asi mne jen neoslovila tak výrazně jako "The Rising" a samotného mne překvapilo, jak jsou některé nové písničky hrozně předvídatelné a podobné tomu, čím nás uhranul Bruce v minulosti. Masivní zvuk E Street Bandu, fantastické kapely do studia i na pódium, klávesové motivy a saxofonová sóla tady znějí příliš povědomě a důvěrně. A je jen na posluchači, aby si ujasnil, jestli jsou tyto momenty tím, na co se těšil a co očekával ("náš starý dobrý Bruce"), nebo jestli čekal něco víc než jen kouzelnické triky, které jsou sice pořád špičkové, ale už jsme je viděli na pouti loni.

Novým písním přidá desítky procent navrch jejich živé provedení, energie kapely na pódiu a tisíce hrdel, které budou zpívat s Brucem i bez něho skladby jako "Livin' In The Future" nebo "Girls In Their Summer Clothes". Jestli se Springsteen se svou skupinou zastaví i někde v našich končinách, budu první, kdo si objedná lístek. Teď jen trochu schizofrenicky rozpolcen vedu malý spor mezi fanouškem, který má desku "Magic" rád, a recenzentem, jemuž připadá předchozí "The Rising" silnější a působivější.