Industriálním srdcem Anglie byl vždycky Manchester, ale v jeho okolí se najdou i jiná místa nabízející těžkou atmosféru ocelových měst. A právě na cestě mezi ztraceným rodištěm Richarda Ashcrofta ve Wiganu a manchesterskou továrnou na sušenky, kde na první kytaru pro svého syna Noela po nocích vydělávala paní Gallagherová, leží Bolton. Podle slov Simona Aldreda, který ve svých třiceti letech oblékl umělecké jméno Cherry Ghost, zapomenutý nedopalek svého času slavných a oblíbených cigaret. Sbírka levných obchodů, opuštěných továren a zaplivaných barů, kde dává smysl tak maximálně fotbal. Ale tohle všechno je pro něj tou pravou inspirací pro uhašení tvůrčí žízně. A Simon, promiňte, Cherry Ghost, ji hasí na svém slušném debutu "Thirst For Romance" smysluplným způsobem.

Původně sólový projekt transformoval do polárních souřadnic indie-countryové skupiny, která svým zvukem odkazuje stejně tak na The Clash jako na Johnnyho Cashe. Nemá ani daleko k The Smiths či k Doves, ale přitom je úplně někde jinde. Je jiný, a možná právě proto dostal šanci. Jeho zpěv je naléhavý přesně tím způsobem, jakým se na vás dívá vaše šestileté dítko při prosíku o dalšího domácího mazlíčka, je vznešenou zpovědí člověka, který umí číst lidské osudy z utrápených očí boltonských kolemjdoucích. Vše je rozmazáno do zaslzených smyčců a vtíravých kolovrátkových vybrnkávaček akustické kytary. Kýč jak bič, ale nekupte to.

Nejsilnější a zároveň nejvíce prvoplánový je (jsou) Cherry Ghost v baladě "People Help The People", která je jakýmsi hudebním trailerem k celému albu. A jistě, stejně jako u většiny filmů, i tady se dá říct, že tato krátká upoutávka nabízí zároveň to nejpodstatnější - pokud se necháte nalákat, dostane více téhož, ale již v lehce ošoupaném kabátu.

"Thirst For Romance" je albem na jednu láhev vína, ale trvá o dvě skleničky déle. Pokud bych chtěl za dvacet let vzpomínat na první rande se svou životní láskou, na debutu Cherry Ghost bych si písničku toho večera vybral. A spíše než vybrat nějakou, bych měl problém s tím kterou. Všech jedenáct v řadě však ztrácí ono kouzlo jedinečného a výjimečného. Žíznivý po romanci je každý, jen je pro ni těžké najít jednotnou definici. Cherry Ghost předložil tu svou a stojí za pozornost. Na severu Anglie ho budou lidé chápat v každé z jeho jedenácti srdceryvných balad. Bohémové z pařížských kaváren ale budou krčit čela a ptát se, kde že se v nich ztratily všechny ty rozmanité barvy našeho světa.