"Moje v současnosti nejoblíbenější skladby? Každopádně 'Sueisfine' od My Bloody Valentine a 'My Little Underground' od The Jesus And Mary Chain." Přesně toto by vám řekl Oliver Ackermann, kdybyste s ním v kavárně řešili jeho nejsilnější fascinace. Aby byla iluze dokonalá, měli by k tomu hrát Suicide Alana Vegy a na zdech viset obrazy Andyho Warhola. O co tady vůbec jde? S nervní zamilovaností vám představím kapelu, díky které budete opět několik měsíců přísahat na současnou kytarovou scénu.

A Place To Bury Strangers s čerstvým eponymním debutem, vydaným na labelu Killer Pimp, přinášejí to, co rock'n'roll už pěkně dlouho potřeboval - agresivní infúzi života a naděje v budoucnost. Loudest band in New York City, jak se dočtete téměř všude, kde na ně narazíte. Nejenže to je pravda, ale je to krásná pravda. A co je na nich tak zajímavého? V první řadě skvělé vzory, které tato brooklynská trojice neimituje, nenapodobuje, ale elegantně a s vkusem rozvíjí a posouvá dál. Najdete většinu hrdinů do prachu roztrhaných zpětných vazeb. Samozřejmě se asociuje první album Jesus And Mary Chain "Psychocandy" - jeho špína, razance a nezapomenutelná umělecká i zfetovaná vůně Velvet Undergound, dále popová složka My Bloody Valentine - podmanivé, pomalu se táhnoucí melodie o smrti s cukrovým oparem na rtech, a za třetí šílený elektro post-punk Suicide - dekadence, těžké deprese, skoro hororový screamin' a skutečný umělecký rozměr. Ve výsledku se dostavuje naprosto nadzvukový a psychedelický garážový sound. Budete si ho rvát přes sluchátka přímo do mozku a on vás odrovná a vy nebudete moc přestat. A možná se z toho všeho nakonec zblázníte a nadobro skončíte s muzikou.

Na řadě je další rozměr muziky A Place To Bury Strangers; ještě důležitější než ten první. Teď byste totiž logicky mohli nabývat dojmu, že vám vnucuju mix svých starých oblíbenců, čemuž by hrál do karet i fakt, že Oliver Ackermann vlastní obchod s kytarovými efekty (jmenuje se Death By Sound), a celé to je tedy jedna velká past na fanoušky se záměrem, co nejlépe prodávat krabičky a ještě se u toho pobavit. Ale na to všechno pozor! Způsob, jakým A Place To Bury Strangers své influences valí a podávají, je dostává do naprosto originální roviny. Ani na moment by nikoho nemělo napadnout, že poslouchá nějaký plagiát nebo kompilát. Máme tu nasazení a zaujetí uměním až na krev, a především také nové zvukové souvislosti při psaní písní ostrými feedbacky. Bohužel pro A Place To Bury Strangers se nacházíme ve špatné době, kdy na významu nabírá taneční muzika a po rock'n'rollu trendaři zrovna neprahnou.

Deset písní debutu řeže, pálí a uvádí do podivných stavů, které by mohla definovat noc, bary, vytrhané prkna z podlahy zkušebny, zamotané kabely od kytar a temné černobílé fotografie. Za jednačtyřicet minut, co deska hraje, nic v pozitivním ani negativním smyslu nevyčnívá. Pokud by se cokoliv objevilo na jiné desce nebo kompilaci, pokaždé to bude tím, k čemuž se budete vracet a dávat si znovu, znovu a znovu. Pro ten zvuk, nasazení, podání, pro to temné odříkávání básně o padajícím slunci. Kolekce riffů, melodií a textů, která vám roztrhá mozek i duši. Teď je jen na vás, jestli na to máte nebo si radši... Však vy už víte, co.

---

Více: web
Zní jako: Suicide, The Jesus And Mary Chain
Přesvědčí vás:
audiostream - MySpace.com