Před necelými čtyřmi měsíci nechybělo mnoho, aby metaloví řezníci Suicidal Tendencies rozštípali při pražské návštěvě klub Retro. Poslední letní den patřil opět metalu, tentokrát ještě hlučnějšímu. Do Prahy totiž zavítala další nesmrtelná legenda tvrdé hudby, newyorští Pro-Pain (MySpace.com). Noc předtím si zařádili v Březové u Sokolova, po pražské zastávce jsou na jejich programu ještě Litoměřice.

Nejprve malá úvaha nad přítomnými fanoušky. Je sympatické, že tento nepříliš populární styl hudby s sebou nenese žádné "módní" břemeno, jako je to v případě hip hopu, punku nebo třeba i jiných odrůd metalu. Až na pár výjimek byl totiž v prostorách Rock Café přítomen naprosto běžný vzorek lidské populace. Co platilo pro fanoušky, týkalo se i všech kapel: žádné zbytečné extravagantní výstřednosti. V případě HC/metalu jde hlavně o muziku, a tak by to mělo být.

Malým nedopatřením jsem se ošidil o české Workshop i o maďarské Insane, při mém příchodu do místa dění právě začínal set holandské formace Demia. To byla plocha před pódiem ještě značně prořídlá, dobrá polovina návštěvníků se toulala v ostatních prostorách klubu. Přišli tím o solidní našlapaný metalcore. Tak nějak bych nejobecněji definoval jejich styl, stejně tak i styl obou následujících kapel. Kromě samotné hudební produkce skupiny Demia se člověk dostatečně pobavil při pohledu na jejího baskytaristu. Dvoumetrový hromotluk s dlouhou bradkou si vystoupení očividně užíval. Během celé show předváděl grimasy jako Jim Carey. V jednu chvíli namířil baskytaru do publika a za zvuku sekaných riffů kytaristy předváděl popravu. Jindy zase svůj nástroj labužnicky olízl.

Po nezvykle rychlé přestavbě pódia se na place objevili Francouzi Zuul FX . Mnohé přítomné zaujal především černý dredatý kytarista, který se celkovým vzevřením podobal spíše zaříkávači voodoo. Kromě bubeníka pak všichni ostatní členové po celý koncert zuřivě máchali hlavami. Zvuk byl díky jediné kytaře oproti těm předchozím dvěma holandským přehlednější, zato projev zpěváka se místy dokonce blížil k death metalu. S přibývajícím časem se sál začal plnit a ke konci jejich setu se konečně v popředí začalo skákat. Velké ovace sklidil povedený cover Fear Factory "Demanufacture", který si s kapelou zazpívalo i mnoho přítomných. Neustálé opakování a pořvávání "rebelského" fuck naopak považuji za velmi zbytečné gesto.

V půl jedenácté, to už byl sál solidně zaplněn, došlo na hlavní hvězdu večera. Pro-Pain oplývají neuvěřitelnou agresivní silou. Po svém nástupu spustili takový randál, že by to zbořilo Sochu svobody, kterou mají doma skoro za barákem. Do té ohromné zvukové masy občas zakvílela v malém sólu druhá kytara, potom opět tentýž hluk a zase hluk. Ne, že by to měli pánové špatně nazvučené. Když se kácí les, lítají třísky a Pro-Pain měli svoje pily vyhnané na maximální možné otáčky. Velká škoda, že do živého hraní nedokáží přenést i onu čistotu zvuku, kterou se jim daří úspěšně implementovat do každé desky. Ono to totiž baví pár desítek minut, ale po delší době (s přičtením předchozího velmi podobně znějícího nátěru) začnou jednotlivé písně splývat v jednu homomorfní hmotu. Často jsem se musel soustředit, abych rozpoznal skladbu, kterou při domácím poslechu identifikuju během několika vteřin. Inu, to už k takovéto hudbě patří. Ostatně HC/metal, nebo chcete-li metalcore, není až tak moc o umění jako hlavně o energii, síle, živelnosti a výbušnosti.

Pro-Pain ani po patnácti letech do starého železa nepatří, o tom nemůže po jejich představení nikdo pochybovat. Svoje nevyčerpatelné zdroje energie potvrdili minimálně délkou odehraného setu. Ten se včetně přídavků vyšplhal na úctyhodných devadesát minut. Ačkoliv fanoušci odcházeli s deformovanou sluchovou soustavou, odcházeli spokojeni.

Setlist Pro-Pain:

Pigs In Clover
Shreds Intro
Stand Tall
In For The Kill
Unamerican
No Way Out
Shape Of Things To Come
Casual T's Of War
Gone Fishin'
Fuck It/Draw Blood
Neocon
Left For Dead
Impeach, Indict, Impression
Life's Hard/Get Real
Foul Taste Of Freedom
Shine/Make War Not Love

Pro-Pain, Zuul FX, Demia, Insania, Workshop, Rock Café, Praha, 20.9.2007