The Ark debutovali deskou "We Are The Ark" v roce 2000, kdy se ukázali jako ambiciozní, glamrockem inspirovaná kytarovka. Od té doby se ledacos změnilo a zpěvák Ola Salo se za posledních sedm let přetransformoval z napohled normálního kluka, trochu pozéra, v bisexuálně vypadajícího showmana. Kapela vznikla jako záchranná archa, která má pomoci přežít v nebezpečném světě jejím členům a všem, kdo se k nim přidají. The Ark se však apokalypsy neobávají, naopak chystají evropské turné, na kterém je nebude doprovázet nikdo jiný než kamarádi ze Sunflower Caravan. Dvojice si 7. října zopakuje také společný koncert v pražském Rock Café, kde The Ark předvedou poslední album "Prayer For The Weekend". Dobrý důvod, proč zjistit, jak je to s jejich image, přístupem a co sakra mají s tím koncem světa. V emailovém rozhovoru odpovídal na otázky kytarista Martin Axén.

Koncertovali jste po celém světě, vydali čtvrté album a stále máte úspěchy v hitparádách. Je tohle pozice, ve které jste vždycky chtěli být, nebo pořád chcete dosáhnout ještě více?

Jsme celkem spokojeni, ale bylo by fajn dostat se do dalších zemí. A proto jsme rádi, že budeme zase hrát v Praze. Víme, že v každé zemi jsou lidé, kterým by se případně The Ark mohli líbit.

Myslíš, že Eurovize byla dobrá volba k promotion kapely, pomohlo vám to nějak?

Myslím si, že to byl dobrý způsob, jak ukázat naši kapelu mnoha lidem v Evropě. Snad jsme byli alternativní skupinou, která se letos v soutěži ukázala.

"The Worrying Kind", vaše eurovizní skladba, se dost liší od vašich starších písniček. Zní hodně jako estrádní záležitost. Myslíš, že Eurovize potřebuje takové věci spíše než rockový hit?

Pro nás tahle píseň byla důvodem k tomu, abychom se účastnili. Od začátku to byla jen skladba pro nové album, ale když jsme dostali nabídku soutěžit, zdála se nám perfektní, protože zněla jako klasický šlágr s boogie glamovým feelingem. Stále se mi víc líbí ABBA než emo rock.

Zdá se, že dost sázíte na image. Je to důležitá součást kapely?

Mít kapelu znamená mít image. Snažíme se být kapelou, kterou bychom sami chtěli vidět na stage. A to znamená předvádět něco zvláštního, souvisí to i s oblečením, prostě dělat show.

Váš průlomový hit "It Takes A Fool To Remain Sane" byl vydán v roce 2000. Tenkrát jste tvrdili, že chcete být v opozici k ostatním kapelám, které v té době byly cool. Jak se díváte na dnešní scénu a ke komu chcete být alternativou nyní?

Stále jsme toho názoru, nechceme jít s hlavním proudem. Ale mnohé se změnilo. Dnes vidíte víc kapel, které předvádějí něco speciálního. Také se zdá, že více lidí chápe, o čem jsou The Ark.

Vaše nové album zní mnohem popověji, vypadá to, že jdete čím dál víc do mainstreamu...

Já naopak myslím, že naše poslední album je rockovější než kdykoli předtím. Je tu mnohem víc glamrockových vlivů ze sedmdesátých let.

Ola Salo jednou řekl, že je snadné napsat písničku tak, aby zněla složitě, ale je těžké vymyslet něco, co lidi rozhýbe. V čem je podle tebe moc jednoduché skladby?

Když se vám podaří napsat geniální, ale jednoduchou písničku, zároveň to znamená, že jste dokázali složit něco, co je blízké srdci a mysli posluchačů. To lidská bytost je tak jednoduchá.

Jste hodně zcestovalí, které místo, kde jste dosud hráli, bylo nejpodivnější?

Jednou jsme hráli uprostřed fotbalové arény v Dánsku. Bylo to v poločase, kdy dva dánské týmy zrovna hrály zápas.

Zdá se, že ve Švédsku jste miláčci publika. Je velký rozdíl hrát ve Švédsku a v jiných zemích?

Ve Švédsku často hrajeme pro 10 tisíc lidí. V ostatních evropských zemích a ve Státech to bývá pro 500 lidí v klubu. Samozřejmě je skvělé hrát v arénách, ale v klubu je zase oddanější a bližší publikum, což je taky fantastické. Užívám si obojí.

Jak bys popsal Rottne, místo, kde The Ark vznikli?

Všichni pocházíme z různých menších vesniček kolem města Växjö ve Švédsku. Jsou podobné jako Rottne, odkud pocházejí tři z nás. Nic se tu neděje, a proto musíte vytvořit něco sami. To je skvělý důvod, proč založit kapelu.

Ola uvedl, že žil v prostředí, kde nanebevstoupení, apokalypsy a magické legendy byly přirozenou součástí života. A podle toho jste se prý pojmenovali The Ark (Archa). Jak se na to díváte teď, stále věříte v konec světa?

Jeden nikdy neví a pokud je konec blízko, my jsme v bezpečí v naší arše.