Hned na úvod si řekněme, že West to s tím prohlášením trochu přehnal. "Graduation" je velmi dobré album, ale těžko ho někdo bude za deset let řadit mezi "Enter The Wu-Tang (36 Chambers)", "Three Feet And Rising" a "Blueprint". Kanye West určitě nepřekonal svůj debut, ale pořád drží laťku hodně vysoko. Tak vysoko, že po lepších hiphopových albech s vročením 07 aby Interpol vyhlásil pátrání.

Okolnostem kolem vzniku a vydání desky jsme už věnovali dva články (Čerstvě staženo a Měsíc v hip hopu 01), a tak můžeme rovnýma nohama skočit na hodnocení. Velkou změnou od "Late Registration" je neúčast Jona Briona, který písně z druhé desky napěchoval bombastickými smyčcovými party. Novinkový materiál je intimnější, vesměs postavený na osmičkovaném samplu, přesně jak to dělal West dříve. Je to příjemný návrat, West se mezi vlastními smyčkami cítí víc svůj. Jaký je to pak rozdíl, když ho v prvním singlu "Can't Tell Me Nothing" převálcuje kovovými beaty DJ Toomp. Jak by asi tato píseň vypadala, kdyby ji dostal třeba T.I.?

Je dobré, že West se nezastavil producentsky, za poslední dva roky objevil evropskou elektronickou hudbu, o čemž svědčí vysamplování Daft Punk a Can. Syntezátory teď uslyšíte ve většině písní (prý za to může jeho nový kámoš A-Trak) a se samply se výborně doplňují. O síle "Stronger" není diskuze, i klasičtější skladby jako "I Wonder" nebo "Champion" dostávají díky elektronice modernější kabát.

Deska je kvalitativně hodně vyrovnaná. V časech, kdy se vyplatí většinu nových alb před častějším poslechem řádně promazat, nenajdeme na "Graduation" jediný slabší moment. První polovina alba je vynikající včetně tří singlů ("Can't Tell Me Nothing", "Stronger" a "Good Life") a skvělého "Barry Bonds" s Lil Waynem. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal do "Drunk And Hot Girls" a soulových věcí "Flashing Lights" a "Everything I Am", ale stačilo několik poslechů a bylo to. Velkým překvapením je "Homecoming" s Chrisem Martinem. West (a gospelový producent Warryn Campbell) píseň postavili na holé smyčce klavíru a Martin si vystřihl refrén, který vás vrátí zpátky k první desce Coldplay, kdy ještě soul nevystřídal pop. Že by to byl čtvrtý singl?

Co mě osobně na "Graduation" nejvíc potěšilo, je Westova upřímnost a pokud to tak můžu napsat - normálnost. West se neutíká do umělého světa peněz a aut, pouličních válek, které se omezují na dissování a mávání gumovou atrapou revolveru. Nenajdete u něj sexismus (i tu opilou holku "Drunk And Hot Girls" si v textu nakonec vezme) a dobře ví, že 'mo money mo' problems (jak říkal tatíček B.I.G.). I když v "Big Brother" rapuje o svém vzoru jménem Jay-Z, popisuje jejich vztah jako občas pořádně napjatý.

Pro někoho bude "Graduation" málo revoluční, budou říkat, že West se opakuje, že je pořád stejně bídný rapper a že jeho ego je větší než jeho hudba. Tací by ale neměli zapomenout, že West (s trochou nadsázky) drží na ramenou většinu současného hip hopu, který za něco stojí (Common, Talib Kweli, Consequence, Lupe Fiasco, Rhymefest) a že toho po něm možná chceme až příliš. "Graduation" nespasí hip hop, to musí udělat někdo jiný, je to ale už třetí Westovo album, které je vysoce nad průměrem. Díky za něj.