Ačkoliv taneční scéna v poslední době zažívá po letech stagnace zmrtvýchvstání, o stylu zvaném electronic body music se to říct nedá. Své roky slávy má už dávno za sebou a ani křížení s ryze tanečními směry, konkrétně s trancem či synt-popem, na stavu věci nic nemění. Jenže tento fakt si evidentně neuvědomuje britsko-irská dvojice producentů vystupující pod hlavičkou VNV Nation. Právě míchání temných dunivých beatů s chytlavými tranceovými melodiemi tvoří páteř jejich tvorby. Není náhodou, že z britských ostrovů přesídlili právě do Německa, Mekky temné elektronické hudby. Před třemi lety duo Ronan Harris a Mark Jackson vydalo dvojdisk zaznamenávající jejich Futureperfect Tour po Evropě a Severní Americe.

První disk je čistě koncertní. Dvanáctiskladbový záznam včetně intra, jež zároveň slouží jako hudební doprovod k úvodním titulkům složený z prostřihů z koncertních vystoupení, kde záběry ze stadiónů a klubů jsou prokládány obrázky z open air festivalu. Počasí však kapele nepřálo a z temného nebe padají nekonečné provazy vody. To ovšem fanouškům evidentně nevadilo a pod střechou z deštníků dokázali rozpoutat celkem slušný kotel. Právě na těchto záběrech je patrné, že publikum ani z daleka není tvořené jenom černooděnci s vylepanými vlasy nad ušima a zbytkem ulíznutým dozadu. Prolínání záběrů rozdováděných diváků s detaily zpěvákova obličeje působí neokoukaně a divákovu pozornost zaměstná minimálně do poloviny setu.

Dvě projekční plátna po stranách scény, bicí pady uprostřed ve stoje ovládané Markem Jacksonem a klávesy, to je pódiová výbava VNV Nation. Ronan Harris oblečený do vysokých černých bot, kraťasů a černé košile s logem kapely se tak stará o téměř jediný pohyb na pódiu. Ten je pak spolu se zpěvem jeho jedinou činností. O ovládání half-playbacku a bicích se stará bubeník. Do rytmu temného dunivého tranceu zpívá lehce nahrublým vokálem a publikum v předních řadách je evidentně spokojeno. Nicméně když se rozdávalo charisma, Ronan Harris stál nejspíš na samém konci fronty. O pomenším chlapíkovi s řídnoucími vlasy a náznaky začínajícího břicha rozhodně nelze hovořit coby o rodilém frontmanovi. Faktem ovšem je, že tahle muzika nikdy nebyla postavená na výrazných osobnostech.

Disk s číslem dvě je na bonusy poměrně bohatý a jeden by na okamžik až zalitoval, že není skalní fanoušek, aby všechny materiály náležitě ocenil a vychutnal. Otevírá jej zhruba půlhodinový rozhovor s dvojicí, následovaný záběry z příprav před vystoupením se spřízněnými Icon Of Coil, včetně stavby pódia, instalací aparátu a představovačkou doprovodného týmu. Poměrně vtipná je scéna s prchajícím řidičem tour busu, pro něhož si kameraman doběhl až na záchodky.

Věrní příznivci jistě ocení pohledy do zákulisí, jež nabízejí na jejich hrdiny řekněme civilnější úhel pohledu. Mám na mysli rozhovory s fanoušky na Mera Luna Festivalu, kde si dvojice i vyzkoušela role výčepních, záběry z mejdanů v šatnách či tour buse a vůbec dost alkoholem nasáklou atmosféru kolem koncertní šňůry, jež si evidentně všichni zúčastnění náležitě užívali. Na úplný závěr potom frontman s klávesami a notebookem přiblíží divákovi vznik čtvrtého alba "Futurperfect".

Jak už bylo zmíněno, koncertní záznam se zvukem Dolby Digital 2.0 je osázen navzájem se prolínajícími záběry, pohledy kamerou umístěnou mezi diváky pod pódiem či rychlými, za sebou seřazenými střihy. Kvalita obrazu je vynikající, tedy když pomineme záznamy pořízené v backstage, barech, bowlingové herně, střelnici a dalších neoficiálních prostorách, kde je kvalita jak obrazu, tak zvuku pochopitelně horší.