Tento týden proběhla médii zpráva, že klasikové experimentálního rocku - německá skupina Einstürzende Neubauten vydá v říjnu nové album, a to zcela bez účasti nahrávací firmy. Na rozdíl od ostatních nezávislých projektů ale nemusí čekat, jestli si desku koupí dost lidí, aby zaplatili dluhy. Kapela ji totiž natočila a smíchala za finanční podpory svých fanoušků. Ti si za 55 dolarů (nebo 35 euro) mohli album nejen předplatit, zároveň dostali přístup k webovým přenosům ze studia a svými vzkazy na fóru mohli ovlivnit podobu nové desky. Až jim v říjnu přijde balíček s novým CD Neubauten (samozřejmě to bude speciální edice a exkluzivní DVD), určitě to pro ně bude něco víc než jen obyčejný nákup desky v supermarketu. Blixa Bargeld a spol. tento nápad zopakovali úspěšně už potřetí (proto se mu říká "Phase III") a podle všeho funguje.

V začátcích internetu uvěřilo hodně hudebníků, že s pomocí světové sítě budou schopní prodávat svoji hudbu přímo posluchačům. A že ta část peněz, kterou obvykle spolkne vydavatelská firma a distribuce, půjde přímo do jejich kapsy. Prince, David Bowie nebo Boy George zkoušeli prodávat svoji hudbu přes web, ale realita je brzy vyléčila z ideálů. Ukázalo se totiž, že masový posluchač se bez reklamní masáže, kterou dokáže vyrobit jen obří firma , prostě neobejde a většina je navíc na nakupování přes internet příliš pohodlná, či rovnou negramotná. Všechny zmiňované hvězdy se nakonec vrátily do náruče hudebního průmyslu a myšlenka přímého obchodního vztahu posluchač - hudebník pro ně zůstává i nadále snem. Co ale platí u velkých hvězd, nemusí být nutně pravda u kapel, které miliony desek neprodávají. Výše uvedený příklad Neubauten je toho dostatečným důkazem.

Asi namítnete, že něco podobného může fungovat jen u interpretů, které už jsou tak nějak slavné. Máte sice pravdu, možná už to také nemusí ale dlouho platit. Letos v lednu se doposud neznámé kapele Koopa podařilo bodovat ve čtvrté desítce britského žebříčku se singlem, který si na internetu vydali sami. Za poslední tři roky odehráli přes pět set vystoupení a s fanoušky jsou v těsném kontaktu přes svoje MySpace. K čemu by jim ještě byla nahrávací firma?

Hudba si ostatně přímo říká o to, aby se kolem ní vytvářely komunity. Vzpomněl jsem si na to nedávno, když jsem četl článek "Kapitalismus model Silver Rocket" na webu jmenované promotérské skupiny. Za poslední roky přivezla do Prahy neuvěřitelné množství skvělé hudby z okrajových rockových žánrů. V článku se dozvíte finanční pozadí jimi pořádaných koncertů a také to, že vyprodané sály nemusí vždy znamenat, že pořadatel je v plusu. Proč to tedy vůbec dělají? zněla by otázka ekonomicky myslícího jedince. "Nikdo sem nevozí kapely, který se někomu z nás hodně líběj, a tak si musíme tak nějak pomoct sami," odpoví mu dopředu autor onoho příspěvku.

Podobných part nadšenců, jako jsou Silver Rocket, jsou u nás desítky. Dělají koncerty pro sebe a pro pár kamarádů a třesou se, aby na konci nemuseli platit závratné částky ze své kapsy. A stejně jsou na tom i kapely na malých vydavatelstvích. Peníze? Důležitější jsou přátelské vztahy a vědomí komunity, která se kolem koncertů či desek semkne. I díky nim má hudba šanci přežít.