Sonic Youth se na hudební scéně pohybují šestadvacet let. Jejich psychedelická debutová řežba s názvem "Confusion Is Sex" kytarovou scénu zasáhla dva roky po zformování, tedy v únoru 1983. Od té doby SY vydali šestnáct studiových alb, v nezávislé kategorii kytarové muziky ovlivnili, koho se dalo, a navíc stále nejsou nudní jako řada jiných kapel, třeba těch ze v zásadě neexistujícího žánru nu-rave.

Jaké byly vůbec začátky skupiny na newyorské scéně? Kim Gordon vzpomíná: "Náš nástup přišel v ideální čas. Punk měl rock'n'roll definitivně zničit, ale jeho poslání zůstalo na půli cesty. V době našich počátků jsme byli součástí jakési no-wave scény, která si opravdu žádné servítky nebrala a do všeho šla naplno." No-wave byla newyorská hudební komunita, jež vznikla jako protipól silně odmítající konvenční, až příliš bezpečnou a popovou new wave. Její životnost byla krátká, ale přitom intenzivní. A co se vůbec koncem sedmdesátých let v newyorských undergroundových klubech dělo? Naprosto nekompromisní, agresivní a zničující noise-punk v podání kapel jako DNA, Tenage Jesus & Jerks nebo The Contortions.

Sonic Youth se ale v no-wave šílenství nezastavili a pod vlivem vzorů jako The Stooges, MC 5, Patti Smith Group a Velvet Undeground dělali na albech, kterými kytarovou hudbu a její zvuk změnili. Novým způsobem dokázali pracovat s elektrickou kytarou, s pomocí zpětných vazeb stavěli omračující stěny i ozbrojující melodie a všechny ty úžasné věci, které na nich lidé milují.

Sonic Youth se také připisuje obrovský vliv na expanzi grungeové vlny z první poloviny devadesátých let. Samotná Kim Gordon byla původně obrovskou fanynkou Nirvany. "Když vyšla deska 'Nevermind', všechno kolem mě neskutečně otrávilo."

Jednou z věcí, kterou je třeba na Sonic Youth zdůraznit, je fakt, že ač skupina nahrála hodně úspěšná alba, od začátku do konce nabitá elektrifikovanými melodickými hity, nikdy se z ní nestala masová záležitost. Po sérii fantastických nahrávek "Sister", "Evol", "Daydream Nation", "Dirty" a "Goo" začala kapela čím dál víc experimentovat, takže se některá její alba stala pro standardní fanoušky téměř neposlouchatelná. V posledních letech se tendence k experimentům mizí a sonické mládí staví na písničce jakožto základu.

Kytarista Thurston Moore řekl k aktuálním ambicím následující: "Teď chci nahrát něco jako definitivní popové album." Tomuto cíli se se Sonic Youth hodně přiblížili s posledním LP "Rather Ripped". Nabídli na něm jednoduché, do betonu silně zatavené melodie, depresivní texty a především téměř folkově napsané skladby. Je to vyzrálé, ale současně rozpálené, energické album.

Na Sonic Youth se poslední dobou trochu zapomínalo, úspěch, který se dostavil koncem osmdesátých let a na počátku let devadesátých, zatlačovaly do pozadí výborné experimentální desky. Skupinu vytáhla zpět na světlo indie revoluce spuštěná albem The Strokes "Is This It" v roce 2001. Mnozí interpreti inspiraci Sonic Youth otevřeně přiznávají, a to jak hudbou, tak v rozhovorech. A ty indie kids, které to s hudbou myslí vážně, si nadšeně začaly rozšiřovat obzory.

Sonic Youth bude v sobotu 25. června patřit vyprodané Divadlo Archa. V Praze kapela poprvé zahrála před jedenácti lety za koncertní podpory lofi-klasiky Pavement. V roce 2007 se vrací jako hrdinové a legenda zároveň.