Jasně, že je "Spider-Man 3" vcelku zbytečná přeslazená limonáda pro nenáročné teens, těžící z předešlých dílů a tím pádem se tedy nedá čekat, že OST bude nějakou dech beroucí intelektuální nebo hyperkvalitní jízdou. Ale i přesto je na místě čekat něco na úrovni. Tady a teď leží šestnáct tracků s hodinou kytarové muziky, tak se k tomu musíme nějak postavit. Jsou tu v kategorii NME kapel really the big things, což může nalákat z bookletu, ale z poslechů vzhledem k daným songům fakt jen těžko. A pak spousta ne úplně známých interpretů, kteří zkazí náladu i potěší. Největší hity k filmu napsali Snow Patrol, Yeah Yeah Yeahs, The Killers, The Walkmen a Wolfmother a neříká se mi to těžko, ale v zásadě jde o "nejhorší písně, které se měly stát hitem", co jsem od těchto kapel kdy slyšel. I když účel "hollywoodských rock tunnes" zde plní, jak mají, tak v kontextu svého jména působí jako singly na jedno použití.

Snow Patrol to na jedné straně hrají do hodně jemných a růžově vyzpívaných souvislostí, na druhé předvádí hlasité riffy bez vzduchu a výsledek je ten, jako když se v onen osudový okamžik při pohledu do očí nemůžete nadechnout, dusíte se a chcete, aby těch pár vteřin bylo pryč. Prostě to nevyšlo. Flowers a spol. pokračují v uctívání Queen a U2, stále více je zajímají jejich ega, večírky a levné magazíny, kde se budou na titulních stránkách objímat s Robbie Williamsem. "Move Away" jako "When You Were Young" je těsně za hranicí, co nefanoušci zmiňovaných dinosaurů snesou. Wolfmother ukáží svou dost pozitivní (resp. až moc pozitivní) party vizi starého hardrocku, ze které v hlavě nezůstane vůbec nic. Karen O pak sedí v drahém baru, oháknutá do snobských hadrů pijící lehké a barevné drinky. Song "Sealings" jejích Yeah Yeah Yeahs je studený jako led a extrémně nevzrušující. Za podmínek, že vám netáhne na čtyřicet. Věční fanoušci Calea, Reeda & Nico The Walkmen vše zachrání s nejlepším trackem soundtracku. Boj udělat se ctí hit do komerčního filmu a zůstat sví vyhrávají na plné čáře.

Nechválili jsme, naopak většinou hořce nadávali, ale přitom probírali to nejlepší, co se na soundrack třetího dílu story o pavoučím muži vešlo. Jdeme dál. Fanoušky německé scény potěší místní hrdinové Beatsteaks s podprůměrným punk-rockem a pak se až na výjimky brodíme romantikou a citovým vydíráním druhé ligy. Jako když na milostný dopis vylejete kafe a za měsíc ho vytáhnete s tím, že přišel čas. Zajímavé jsou pouze momenty a fragmenty. Třeba vygradovaná píseň Simona Dawese s účelně rozladěnou kytarou. Mix ve vokálu rozmáchlého britpopu a newyorské sfúzované garáže při útocích špinavě bleděmodrých kytar. Chubby Checker hraje starý rock'n'roll, kde upozorňuje na důležitost jazzu a swingu. A pak další nálož hlasitých kytar, milostných písní, které se na školních diskotékách pouští většinou v jednom bloku těsně před koncem. Jet zpívají, že "falling star", mez námi, radši od ní dál. A tak dále.

Pokud nehodláte strávit večer s rukou na stehně vyfintěné šestnáctky, kterou po dvou hodinách budete lámat na to, aby zůstala do rána, tak vám nedoporučím ani film (krom kin, jsou i DVD!), ani tento soundtrack. Je to vážně slabý. Ale pokud jde někomu o hity...