Zrovna končil druhý den hudebního festivalu Hrachovka a v jejich šatně to byl novinář na novináři. Na velkém červeném gauči vedle sebe seděli všichni členové skupiny, ale hlavní slovo si braly její ústřední postavy: Milan Cais alias Bublajs a Marek Hunát aka Mardoša. Jejich kapela Tata Bojs vydala na jaře poměrně úspěšnou, i když protichůdně přijímanou desku "Kluci kde ste". Na ní zpívá hanspaulská parta o starostech třicátníků, obavách z globálního oteplování i o ztracených černých botách. Aby toho nebylo málo - poslední téma je zpracováno v korejštině.

Kdy jste naposledy někomu řekli "sarang haeo"?

Bublajs: Víš, co to znamená?

Jasně!

Mardoša: Říkáme to v podstatě každý večer, když hrajeme lidem, kteří jsou v dosahu našich reprobeden.
Bublajs: A taky doma to říkáme!
Mardoša: Ale to říkáme samozřejmě jinak...

Takže korejština slaví úspěch?

Bublajs: Pokud tomu ten člověk rozumí podobně jako ty, tak jasně!

Historka o psaní vaší korejské písničky s holkama z Ahn Tria je docela známá. Jak jste se s nimi ale vůbec seznámili?

Bublajs: Seznámil nás náš současný kamarád a bývalý manažer Ondřej Šturma. Zřejmě mu přišlo, že by tak bizarní spojení mohlo fungovat. Nejdřív jsme si předali naše nahrávky a komunikovali po mailech. Zlomový okamžik nastal, když přijely do Prahy a my jsme s nimi mohli týden zkoušet. Poznali jsme se víc a měli jsme pocit, že nás to všechny baví. Důležitý člověk celé téhle spolupráce je taky Marek Doubrava, náš současný kamarád a bývalý kytarista, který holkám rozepisuje party. Zatím si vede skvěle.

Na Andělech jste zahráli ochutnávku ze společného připravovaného projektu Tata/Ahn. O co půjde?

Bublajs: Celý je to založený na tom, že to bude komorní akustický projekt našich písniček předělaných do takové speciální podoby. Strašně nás to přearanžování baví. Hodně důležitej člověk je v tom právě Marek, protože holky nejsou moc kreativní, jsou spíše interpretky.
Mardoša: Rozhodně nechceme, aby naše písničky zněly nějak vážněji. Spíše naopak. Budou komornější, tišší, ale někdy i vtipnější. Takové aranže jdou Markovi skvěle.

V jakém je ta spolupráce stadiu?

Mardoša: Letošek se nese ve znamení nové desky, takže ji rozvineme příští rok, kdy plánujeme koncertní premiéru. Zatím je taková uleželá. Jestli z toho bude nějaký nosič, to se neví, každopádně klasické fungování Tata Bojs by se zastavit nemělo. Tata/Ahn bude takový paralelní projekt.
Bublajs: Momentálně řešíme problém s klavírem. Holky jsou na pódiu tři, my jsme čtyři a náš Jura i jejich Lucia hrají oba na piano. Vyřešíme to asi tak, že si dá Jiřík na chvíli pauzu...
Mardoša: Víc bych k tomu neříkal a nechal to trochu jako tajemství, ať mají fanoušci nějaké překvapení.

Když už jste zmínili desku - ta poslední studiová sklidila docela protichůdné reakce...

Bublajs: Je zajímavé sledovat reakce lidí. Někdo říká, že je to úplně vynikající deska, někdo říká, že je to úplně blbá deska. Ale je dobrý, že se o tom aspoň hovoří.
Mardoša: Je to tak vždycky, že když uděláme něco novýho, lidi to srovnávaj. Když nás někdo poslouchá delší dobu, má třeba oblíbený nějaký naše desky a písničky. A je potom těžký splnit jejich očekávaní, kdy myslí, že natočíme něco stejnýho nebo něco ve stejným duchu.
Bublajs: A v podstatě vždycky se objeví lidé, kteří říkají, že už to není ono a tak. Ale my nechceme točit stejný desky, to by nás nebavilo.

Na "Kluci kde ste?" se objevilo téma ekologie. Nemyslíte si, že se z něho stalo už takové klišé, trendová věc?

Mardoša: Na "Klukách" se objevilo spoustu témat a je zajímavé pozorovat, jak se zrovna tohoto novináři chytají nejvíce...
Bublajs: My jsme si právě tím, že jsme na nový album zařadili hned dvě písničky s tématikou ekologie, potvrdili, že je to dost choulostivé téma. Protože i když napíšeš tu píseň odlehčenou formou (ničím jsme na nikoho nechtěli apelovat a v tý jedný se zpívá spíš o vodácích), každej druhej novinář ti to omlátí o hlavu. Nehledě na to, že se nás na to furt někdo ptá. Spojení ekologie a klišé nebo ekologie a trendová věc se mi opravdu nelíbí a přijde mi přinejmenším jako mírná zabedněnost.

Já to myslel ve smyslu lidského pokrytectví. Mimochodem, jak jste na tom s ekologií vy? Třídíte třeba odpad?

Bublajs: Co se týče skla, plastů, papíru a směsného, děláme doma poctivě hromádky, to je přeci jasný, néé?
Mardoša: Tříděním odpadu člověk ničemu nepomůže. Ale může o malinko míň škodit. Takže já třídím, co to jde!

Co si myslíte o akcích typu Live Earth? Jejich odpůrci, například Arctic Monkeys, tvrdí, že si vlastně odporují, protože se při jejich konání příroda stejně poškodí.

Bublajs: Myslím si, že ta globální osvěta v podobě monstrakce Live Earth je v porovnání s tím, kolik se spálí díky tomu plynů, přeci jen ve výsledku důležitější. I když samozřejmě kdyby Redhoti přijeli do Wembley ekomobilem, byli by větší frajeři.

Hodně pozornosti - a myslím po zásluze - sklidil klip k "Pěšákům", prvnímu singlu z desky, kde hraje hlavní roli mladá kapela z venkova. Schválně, byl to komparz, nebo jde o skutečnou skupinu?

Mardoša: Je to opravdická kapela! I když ne celá, potřebovali jsme, aby byli tři, tak jeden z nich se klipu neúčastnil. Od našeho kamaráda Ondry Pečenky jsme dostali katalog rockovejch kapel z jeho rodnýho Kolínska. Některý kapely nás opravdu fascinovaly. My si vybrali jednu, která se jmenovala Šašksband. Ona už byla sice rozpadlá, ale když ji režisér Jakub Kohák uviděl, byl fascinován podobně jako my. Takže je produkční posháněla a šli do toho, kluci mladý. Takže byla to fakt pravá kapela. Nebyli to herci. Možná teď budou.

Další klip má být k písničce "Skovka", k jejímuž ztvárnění jste vyzvali své fanoušky. Co si od toho slibujete?

© Vladimír Komjati

Bublajs: Přišlo nám to jako skvělej nápad a věříme, že vznikne hezkej klip. Nebyla to ale úplně naše myšlenka, vymysleli to kluci z časopisu Pixel. Asi si mysleli, že bychom tomu byli naklonění, což jsme teda byli. Když nám popsali, jak by si to představovali, strašně se nám to zalíbilo. Tak jsme tu soutěž vyhlásili. V aktuálním čísle Pixelu jsou nějaký materiály k singlu "Skovka", živý záběry z našeho koncertu a tak, to všechno můžou lidi použít a samozřejmě zapojit hlavně svoji fantazii. Je na každém z těch lidí, co vymyslej, neklademe si vůbec žádný meze. Uzávěrka je na konci září a vyhlášení vítěze proběhne v říjnu. Rozhodovat nás o tom bude víc, třeba i lidi z vydavatelství, ale myslím, že hlavní slovo budeme mít my, protože půjde o náš klip. Jsme hrozně zvědaví, co lidi vymyslej, teda pokud něco vymyslej. Ale zatím máme příjemný reflexe, lidi na to hodně reagujou. Tak doufáme, že ty klipy budou dobrý a bude z čeho vybírat.

A co aktuální rádiový singl "Splasklé vzpomínky"?

Bublajs: Jestli se to podaří, budeme k tomuhle singlu točit klip. Ale ještě o tom moc nic nevíme. Pokud nás nic kloudnýho nenapadne, tak točit nebudeme. Než nějakou blbost, raději nic.

A máte už něco?

Bublajs: Měli jsme nápad, a skvělej! Ale předevčírem, před koncertem na Slovensku, nám volal režisér Jaromír Kučera, že úplně stejnej nápad měli před náma už Green Day. Což nás strašně mrzelo, protože ta naše myšlenka souzněla s tou písničkou a těšili jsme se na to. Takže momentálně nemáme nic.

Tata Bojs byli vždycky známí tím, že si s písničkami a s hudbou vůbec hráli. Je po tolika letech a po tolika deskách pořád lehké umět si hrát?

Bublajs: Vždycky je těžší si hrát na to, že si umíš hrát, než si umět hrát opravdu. Kažkej si umí hrát, akorát se za to často stydí. Nás to hraní myslím furt dost baví...
Mardoša: To víš, pro nás je hra školou.

Co budete dělat, až skončí festivalová sezona?

Bublajs: Chystáme se na turné ke "Kluci kde ste?". Po vydání desky jsme měli jenom pár koncertů a pak jsme začali jezdit festivaly. Na těch nemůžeš hrát celou novou desku, tak jsme připravili takový pelmel plus nějaký nový hybnější věci. Na podzim se ale chystáme na turné, bude to několik větších koncertů v Praze, Brně, Ostravě a asi v Bratislavě a pak nějaké menší. A na nich bychom chtěli z tý desky zahrát víc písniček, třeba "Vodáky", "Nedám si, díky" a tak.
Mardoša: Bublajs už pracuje na scéně, kterou chceme mít v duchu "Kluci kde ste?". Já už se na šňůru moc těším.

A co jiné výtvarné aktivity? Pracuješ teď, Milane, na něčem?

Bublajs: V současný době nepracuju na ničem, protože mě hodně zaměstnává skupina a hlavně rodina. Ale rád bych lidi pozval na putovní výstavu Orbis Pictus. Je to dost úspěšný projekt, který vznikl před dvěma lety. První výstava byla v Paříži, pak se přesunula do Prahy, pak do Brna, Opavy a do Kroměříže. Je založená na takový přírodní interakci s divákem. Vytvořili jsme sochy, který můžou být hudebním nástrojem nebo nějakým předmětem, který k té interakci vyzývá. Chodí na to hlavně teenageři, ale baví to i dospělé. A je zajímavé sledovat, jak jsou lidi ve své podstatě velice hraví. Když jim dáš tu možnost se pořádně vyblbnout a není tam žádnej kustod, kterej by říkal nedotýkat se, strašně to funguje. Pak se Orbis pictus přesune do Itálie a Kanady.

A jak momentálně vypadá Mardošova literární kariéra?

Mardoša: To je kariéra jak stehno. Já jsem sepsal "Nanobook", což jsme měli předem vymyšlený, že bude deska plus knížka. Teď spíš sloupkařím a píšu takový kratší úvahy. Na jiný větší psaní nemám čas. Uvědomuju si, že žádný literát nejsem, ale baví mě to. Chodí to tak, že když přijde nějaká nabídka a nějaký deadline, píšu. Nebo respektive mě to nutí to dopsat. Teď žádný nemám.