Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "Korn" Korn

10.09.2007 13:00, Redakce

Po poslední desce "See You On The Other Side" měla část hudební veřejnosti metalové legendy Korn za vyhaslé hvězdy. Pro některé příznivce tvrdší muziky však přišla dobrá zpráva v podobě bezejmenného alba. Jsou Korn zpět v celé své kráse? My to vidíme tak padesát na padesát.

Korn vydali v létě svou osmou řadovou desku, která mnohé potěšila, protože jejich předchozí album "See You On The Other Side" u nich propadlo na plné čáře. Podle kolegy Luboše Kreče, který dal jejich aktuální bezejmenné nahrávce vysokou osmičku, se jim návrat podařil na výbornou. Někteří redaktoři musicserveru jeho nadšení sdílejí, jiní už méně a vidí "Korn" jako unylou placku party, jež to měla dávno zabalit. Nezvykle mnoho čtyřek, ale také dvě osmičky se objevují v této makrorecenzi. Ve výsledku se Korn dostali těsně nad padesát procent.

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Honza Sedláček - Ježíš, NIN, Terry Bozzio a ti druzí (8/10)

Z původních pěti zůstali pouze tři - Jonathan, Fieldy a Munky. Bubeník David Silveira je na "časově blíže neurčené pauze" a bývalému prvnímu kytaristovi Headovi zrovna vychází kniha, ve které rozebírá, kterak se po odchodu z Korn usmířil s Ježíšem (sic!). Nám fanouškům nezbývá než doufat, že další degrese členské základny kapely se prozatím odkládá. Nová, osekaná sestava totiž konečně chytla svěží vítr do plachet (rozuměj sedmistrunných podladěných kytar) a na bezejmenné novince vyráží dobývat po "Untouchables" ztracené pozice. Trumfy jsou navíc na straně bakersfieldského tria. Prvním je angažování Terryho Bozzia (ex-Frank Zappa), jakožto bubenické náhrady. Jeho party jsou hnací silou celé nahrávky - nekompromisní, strojově přesné a hudební sluch dostatečně ukájející. Neméně význačnou dominantou je pak i silná inspirace industrialem á la NIN, který v kombinaci s gothic-metalovým pozadím vytváří docela překvapivě soudržný celek. Jak je tedy vidno, Korn ve druhé dekádě své existence už nic neobjevují, ba dokonce si stále více půjčují. No a co by ne? Vždyť to tak dneska dělají všichni. Někdo hůř, Korni líp. Navíc vzhledem k tomu, že je to letos s tvrdšími deskami na štíru, přidejte si k té osmičce půl bodu.

Pavel Parikrupa - Z módy a v nemilosti (8/10)

Korn je kapela v nemilosti. Bývali to bozi nu-metalu a teď už jsou zatraceni. Kdekdo jim vyčítal prý slabou předchozí experimentální desku "See You On The Other Side" (nevím, líbila se mi, v minulém makru jsem udělil 7/10). Za omyl nepovažuji ani jejich letošní unplugged, kéž by měli všichni tolik odvahy překopat svoje hity. A přes všechny morové rány, odchody členů či nemoci jsou tu zase a je to dobré. "Korn" má svůj zvuk, atmosféru a překvapivě i hity, i když pochopitelně nemluvíme o nasazení do Frekvence 1. I když... Možná i Jitka Asterová by si v písničkové pauze svého pořadu pobrukovala pomalou "Kiss" nebo by se rafinovaně vrtěla u skvělé "Love And Luxury". Ale nebojte se, až tak vyměklé to není, jen trochu přístupnější. Možná proto se mi novinka Kornu líbí - jsou mimo a přesto to zkoušejí dál a dál, berou si ze své slavné minulosti a čerpají z věcí, kde nejsou až tak doma.

Kateřina Červenková - Staří Korni jsou nadobro pryč (7/10)

To, co bylo jasné už od "See You On The Otherside", se s novým bezejmenným albem jenom potvrdilo, a sice že ti staří Korni jsou už nadobro pryč. Nová deska se nese v duchu té předešlé; ačkoli kapela změnila sound a bicáka, plave víceméně ve stejných vodách, kde minule skončila. S alby jako "Life Is Peachy" nebo "Issues" má tahle společné vážně jenom jméno interpreta. Ale buďme za to rádi. Jistě, že bychom tu nejradši slyšeli nějaký pořádný metalový nářez, je ale jasné, že to už prostě nejde. Už by to nebylo ono a navíc by se Korni nejspíš začali vykrádat. Zato v poloze, v níž se nyní uhnízdili, mají vždy kam sáhnout pro zajímavý nápad a výborné melodie. Skladby jako "Starting Over", "Hushabye" či singlovka "Evolution" mluví za vše. Ne, vůbec by mně nevadilo, kdyby kapela bývala na tomhle počinu trochu přitvrdila, občas to zní docela popově, ale i tak je výsledek dost dobrý a ve společnosti starších bratříčků se "Untitled" nemá proč stydět. Nějaký návrat ke kořenům přece nikdo z nás "doopravdy" nečekal...

Michal Koch - Opakování úspěšného modelu (6/10)

Nevím proč, ale vždycky jsem měl pocit, že Korn jsou svým způsobem trochu nedocenění, trochu ve stínu svých souputníků (či následovníků, jak je ctěná libost) Linkin Park. A možná začínám chápat proč. Jsou totiž v metalové škatulce (a předpony si dosazujte jakékoliv chcete) uzavřeni, a zavřeli se do ní sami. Tohle album je dobré a stejně jako Luboš Kreč v hlavní recenzi zdůrazňuji, že jeden dva poslechy nestačí. Ale pořád je to jenom dobrý metal bez jakýchkoliv pokusů o sebemenší krok stranou. Pro fanoušky kapely možná plusové body, já naopak vývoj a experimentování vítám i s vědomím toho, že se ne vždy podaří. Na téhle desce Korn vsadili na jistotu, s jakou můžete vsadit na vítěze s kursem 1,1:1. Proč ne. Ale nějak podvědomě cítím, že zrovna Korn mají na víc než jen neustálé opakování (byť dobrého) úspěšného modelu. Touhle deskou to ovšem nedokazují. Proto mě "See You On The Other Side" bavila o poznání více.

Petr Adámek - Nová éra s příchutí chemie (6/10)

Mohlo by se zdát, že nu-metal umírá. Neumírá, to pouze jeho čelní "nejprovařenější" představitelé odvrátili zrak a vydali se jinými cestami. Stejně tak duchovní otec, američtí Korn. Neměli na výběr, v opačném případě by mohlo hrozit, že se promění v trapnou napodobeninu sama sebe z let dávných a slavných. Díky personálním změnám zafoukal Kornům lepší vítr. Na novém albu budete marně hledat nadupané vypalovačky typu "Here To Stay" nebo "Y'all Want A Single", Korn vsadili hlavně na experiment. Každou chvílí se to hemží chemicky zkreslenou elektronikou, která je sice povětšinou dobře zakomponovaná, ale je jí prostě moc a často zvukově překrývá i hutné kytarové riffy. Aranže jsou propracovanější a to zejména díky hojně využívaným klávesám coby novému nástrojového elementu, avšak písně ve výsledku působí jaksi rozplizle. Za nejlepší moment nahrávky považuji skladbu "Kiss", dojemnou baladu, ve kterém se pánům z Kalifornie umně podařilo zfúzovat tvrdé, podladěné kytary a plačtivé piáno se smyčci. Ostatně celá nahrávka je oproti předchůdcům o mnoho pomalejší a klidnější. Nové bezejmenné album rozhodně není špatná deska, avšak starší opusy z přelomu milénia mě svojí přímočarostí bavily víc.

Miroslav Böhm - Bezzubé, místy až zoufalé (4/10)

Bezzubé, místy až zoufalé. Přesně takové je poslední album kapely, která zahájila jednu velkou hudební nu-vlnu. Byly chvilky, kdy jsem vážně prstem popolétával nad tlačítkem stop a v duchu posílal Jonathanu Davisovi vzkaz, že já už si právě to své jméno pro jejich album našel. Přesně tak, jak po posluchačích chtěl. Ale s odstupem času uznávám, že by to přece jen bylo lehce unáhlené, příliš emotivní a hlavně trochu nefér. Tentokráte již jen trojlístek plakátových buřičů totiž přeci jen nabídl špetku nápadů, které stojí za to slyšet, jen je zabalil do tak vysoké fůry špatných vtipů - z Troškova stopětapadesátého Kameňáku jak vystřižených - že musíte hledat hodně hluboko... Ano, kdo hledá, najde, ale komu se chce, sakra, hledat, když ostatní nosiči nu-metalového praporu rozdávají o třídu lepší zboží po vagónech? Jestliže předchůdce bezejmenné novinky byl krokem vpřed a s dobou, po letošním létě jsou Korn zase zpátky na zemi. S řádně pošramocenou reputací. Pokud ke Kornům chováte stejný respekt jako já, doporučuju po šesté písničce "Kiss" onu stopku opravdu zmáčknout. Ať si nezkazíte dobrý dojem tím tragickým zbytkem.

Benjamin Slavík - Zlá a temná deska (4/10 )

Nu-metal a kapely jako Linkin Park a Limp Bizkit beru jako tu zlou a špatnou stranu moderního rocku. To, že šlo o důležitou vlnu devadesátých let, mne nějak nezajímá, tyto party ve mně vždy vyvolávaly dojem nepodstatného a bezcenného derivátu. Teď je tu nová deska Korn. Opus se rozjíždí temným, dvě minuty dlouhým intrem a pak přicházejí první docela slušně napsané písně, kde se mlátí hustý beton, nedýchatelno a čerstvý vzduch. Korn jsou správní chlapi (vždy je zajímal kult dětství a těžké dospívání ve svých písních řešili nejednou), a tak vytahují skautské soudy typu "bitch got a problem". Holku, které je zhruba sedmnáct, maluje se celá načerno a cítí se ztracená, musí dostat balada "Kiss", patos, přehánění a uměle tryskající emoce. Nové skladby Korn mají temnou atmosféru, určitě vás hodí do takové nálady, která se od jejich muziky očekává, ale celé to už působí hodně vyvařeným dojmem. Je tu hodně samoúčelnosti a pro mne osobně: potvrzení, že nu-metal byl největší nesmysl devadesátých let, i když už se k němu dnes Korn nehlásí, tak víte co.

Tomáš Tenkrát - I nadále jedni z milionu (4/10)

Dělat hudbu je umění, ale uměním je rovněž zavčas skončit. Umět si říct dost a nespadnout do té slizké díry hudebníků, kteří nezvládli včas pověsit svůj nástroj na zeď vedle fotky dvacetiletého syna. V poslední době je toto již třetí "velká" deska někoho, kdo už to měl zabalit. Průser Smashing Pumpkins, nezajímaví Chemical Brothers a teď i vyčichlí Korn. Pojďme k nim. Je to tady pořád - tepající rytmus s dominantně hutným zvukem basy, občas zkreslené kytary a zpěv přecházející v řev a naopak. Ono to sice zní dobře, ale v podstatě je to strašně prázdné. Z počátku jsem si myslel, že je třeba si desku naposlouchat, že není možné ty nevýrazné refrény a přechody si oblíbit hned po dvou posleších. Ale tam chyba nebyla, je to totiž nudné po stránce hudební. Na druhou stranu album má výbornou produkci. Přičemž si myslím, že zahrát ji naživo bude poměrně fuška - aranžemi, které to drží, se nešetřilo. Ale skvělý zvuk nahrávky není všechno. Nápady prostě Davisovi a spol. došly, pokud mne totiž něco zaujalo, například skvěle bušící "Kiss", originalitou to nebylo. Kdybyste se však ptali, jak se to poslouchá, odpovím, že docela dobře. A to je málo. Korn byli kult, teď jsou průměrnou kapelou a jedni z milionu a zůstanou jí i po této eponymní desce.

Lukáš Franz - "Bitch, We Got A Problem" (4/10)

Na Korn jsem vždycky nejvíc cenil ten Jonathanův stojan na mikrofon, co si nechal vyrobit přímo geniálním H.R. Gigerem. V poslední době mě dvakrát pobavili, nejdřív přímo - když šli resuscitovat svoji skomírající kariéru pomocí MTV Unplugged, z čehož nakonec bylo kulový, protože to nestálo ani za sloní pšouk. Podruhé mě rozesmáli nepřímo svojí (nevím nakolik dobrovolnou) hostovačkou v South Parku, kde byli za sráče. Z hlavní recenze jsem získal pocit, že s novinkou se tady děje něco velkýho a neměl bych u toho chybět. "Intro" napůl cirkus & napůl strašidelný hrad a pak to začne. První regulérní skladba a já si říkám: "Bitch, We Got A Problem." Nakonec jsem si to novou, bezejmennou nahrávku Korn dal několikrát za sebou. Utahané, repetitivní, snadno zapomenutelné. Nechal jsem se ukecat a strávil jsem v přítomnosti téhle party skoro tři hodiny. Čas je jedna z mála věcí, kterou vám nikdo nevrátí. Proto mám při vzpomínce na text z "Do What They Say" na tváři kyselý úsměv. "Walk away with your angry..." Už jdu. Body za zvuk a že nevymysleli nějaký debilně silácký název.

Karel Veselý - Osmá deska Korn. Why? (3/10)

Zdá se mi to, nebo nás chtějí Korn opravdu svými nahrávkami zavalit? Unplugged, remixy, živák, rarity, chystané album coververzí, skoro to vypadá, že chtějí odvrátit pozornost od toho, že ještě taky vydávají nějaké studiové desky. Bohužel, vydávají. Davis si osmé řadové album několikrát sám zhodnotí v textech nejpoužívanějším slovem: why? Na odpověď ale čekáte marně. Korn to po prachbídném předchozím "popovém" albu zkusili zase trochu jinak. Do unavených nu-metalových formulí (po pomalé pasáži vždy přijde refrén) přidali industriál. Občas buší do něčeho kovového, ale hlavně to znamená, že teď zní jako nabubřelí Nine Inch Nail. Divadelnická pompéznost je ale směšnější než cokoliv jiného, působí jako skupina mongoloidů, která se snaží hrát Shakespeara. Z Jonathana operní zpěvák nebude, poznávací znak Korn - Fieldyho basa skoro není slyšet a Zappův bubeník Terry Bozzio nic nového nepřidal. Kapela desku schválně nenazvala, aby si pro ni každý fanoušek mohl najít své jméno. To moje je: "Why?"

Album: Korn - Korn
Průměrné hodnocení: 5,4/10
Celkový čas: 48:42
Skladby:Intro, Starting Over, Bitch We Got A Problem, Evolution, Hold On, Kiss, Do What They Say, Ever Be, Love And Luxury, Innocent Bystander, Killing, Hushabye, I Will Protect You

Související články

Korn - Way Too Far (Video Jukebox)
Korn vystoupili v téměř původní sestavě (Novinky)
Trutnov Open Air ohlašuje: Do podhorského ležení přijedou Korn (Tiskové zprávy)
Korn - Chaos Lives In Everything (Video Jukebox)
Korn - Chaos Lives In Everything (Video Jukebox)
Jonathan Davis z Korn chystá sólovku. Bude to electro (Novinky)
Pohled do hitparád Billboardu platných od 15. prosince (Americké hitparády)
Korn - The Path Of Totality (Recenze CD)
Nové desky pro 49. týden (Nové desky)
Korn - Sanctuary (feat. Downlink & J. Devil) (Audio Jukebox)

Názory

Vysvětlí mi někdo smysl... (Arbiter, 10.09.2007 16:25) Reagovat - e

Makrorecenze? Mě totiž příjde naprosto zbytečná...Věřím,že drtivá většina hudby nevzniká s myšlenkou zalíbit se všem... Ale vy(musicserver) makrorecenzí tuto myšlenku naprosto popíráte... Album hodnotí lidé, kteří nepopírám že hudbě rozumějí, ale jejich hudební styl jde často úplně jiným směrem než je hodnocené album a ani se nesnaži, aby tím jejich úsudek nebyl ovlivněn-což je samo o sobě blbost...nebudu totiž přece tvrdit o něčem co se mi nelíbí, že to je oběktivně dobré-o tom ani hudba neni... tim chci říct že chápu záporná hodnocení, ale smysl makrorecenze mi tim uniká... Vypadá to pak, že Makrorecenze= mainstreamovost dané desky a to je trošku hloupé hodnotit... chápal bych například recenzi, kde se hodnotí jednotlivé písničky rozsáhlejším způsobem , ale né tohle... to vcelku každou kapelu a její album poškodísilně podhodnoceným ohodnocením, jak je vidět snad z každé vaší makrorecenze... Nebo se na to podle vás koukám špatně? děkuju jestli mi případně odpovíte
- Re: Vysvětlí mi někdo smysl... (Honza Balušek, 10.09.2007 16:29) Reagovat - e
  
  Na začátku každé makrorecenze máte odkaz na článek, kde je smysl maker vysvětlen. A na http://musicserver.cz/makrorecenze/ najdete i makra, kde je výsledné hodnocení přes osm, což dává tušit, že se jedná o mimořádné nahrávky.
  - Re: Vysvětlí mi někdo smysl... (Arbiter, 10.09.2007 16:59) Reagovat - e
    
    přečetl jsem... A v určitém směru to asi má smysl.. Stále si ale myslím, že realita nejde ruku v ruce s myšlenkou a že to škodí čistě žánrovým kapelám a nejlépe dopadne mainstream... Dik ale za reakci
    - Re: Vysvětlí mi někdo smysl... (Honza Balušek, 10.09.2007 17:10) Reagovat - e
      
      Jak kdy. Třeba jedno z nejvyšších hodnocení v makrech mají System Of A Down.
      - Re: Vysvětlí mi někdo smysl... (Arbiter, 10.09.2007 17:41) Reagovat - e
        
        ...Ale s albem, které se jejich "kořenovému" žánru docela oddaluje...

zobrazit všechny názory (12 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »