Pár set metrů od Kubánského náměstí v Praze svítí z bílo-hnědé betonové kostky nápis SK Slavia Praha. Za tramvajovou točnou se u malého parkoviště srocují auta všech značek, vyniká mezi nimi nejnovější Mercedes S 350. V nablýskané limuzíně, která stojí pomalu totéž co nový dům, sedí pětatřicátník, nepochybně úspěšný podnikatel či manažer. Jen co vůz postaví do řady, sundá sako, povolí kravatu a jde si stoupnout do fronty. Před ním přešlapují dva maníci v maskáčích, s vytahanými černými tričky a okopanými martenskami. Všichni v ruce svírají lístek s nápisem Nine Inch Nails, 13.8.2007, Zimní stadion Eden.

Do haly vedou dva vchody, před nimi se vzpínají oprýskané schody a po nich se plazí dav těl. Barvy různé, převládají ale temné odstíny, spoustu svršků zdobí zkratky NIN. Vajgly a plastové kelímky od piva vypadávají z křovisek, u dveří se hromadí PET láhve. Náhle se oplechovaná střecha někdejšího domova slávistických hokejistů rozduní. Pláty rezonují, úzkými okny ven proudí změť basů a náznaků zpěvu. Začínají hrát Dandy Warhols, předkapela. Na první pohled možná volba poněkud zapadlých kytarovkářů z 90. let překvapí, ale kupodivu to funguje.

Uvnitř stadionu se tou dobou tísní nějakých pět tisíc lidí, nikde žádné proužky cigaretového dýmu, ale rovnou jeden obří oblak. Stačí sejít z ochozu k ploše a člověka pohltí smrad čtvrté cenové. Dandy Warhols chvíli dráždí publikum elektro-kytarovou směsí, jako by se připodobňovali hlavním hvězdám, ale v závěru své čtyřicetiminutové show vystřihnou poctivou rock’n‘rollovou hopsandu. Samozřejmě nemůže chybět největší hit "Bohemian Like You".

Teplota stoupá, u někoho roste také hladina alkoholu, oči pálí. "Tohle jsem si nemohl nechat ujít," svěřuje se sportovně vyhlížející fanoušek, jemuž se na rameni pohupuje taška s notebookem. Naslouchá mu kamarád - mikina Ministry, skejťácké kalhoty. Není pochyb o tom, že Nine Inch Nails přitáhli hodně barevnou návštěvu; od jejich poslední zastávky v Praze uteklo příliš mnoho času.

Zpočátku vypadá koncert party Trenta Reznora střídmě. Tedy co se pódia týče. Do hustého mraku z cigaret a scénického kouře vbíhá skupina za zvuků intra "Hyperpower!", jež vzápětí střídá "The Beginning Of The End" - tedy úvod jako na "Year Zero". "Come On, Come On, Come On!" hecuje lidi Reznor od prvních minut a jako správný elitář vědomý si kvalit vlastní muziky nijak nekomunikuje. Není toho třeba. Fandové reagují skvěle, hned od začátku vibruje Eden nadšením, salvy paroháčů vítají každou píseň, pogování huntuje podlahu. Metal střídá dancemusic a naopak, občas to je punk a hardcore...

Nine Inch Nails koncert staví na průřezu kariérou, nenechávají dav vydechnout. Jediné klidnější místo představuje pasáž zhruba uprostřed show, kdy se na jeviště snese speciální projekční plátno, či spíše cosi jako ohromná diodová obrazovka. Kapela nejdříve exhibuje před ní (temné, elektronické kousky z "Year Zero"), pak se přemísti za ni. Na desce tečou barvy, problikávají nekoordinované obrazce a Reznor mlátí do kytary spoře osvícen narůžovělým reflektorem v pozadí. A probleskuje.

Jak vystoupení graduje, roste také spontaneita lidí. Nine Inch Nails kašlou na přídavky, dvouhodinovou jízdu ale končí monstrózně: "The Hand That Feeds", "Head Like A Hole" a "Hurt". Zpěv Reznora při nich už ani není slyšet, tisíce hlasivek řvou jako o život. Po sto dvaceti minutách je konec. Propocená trička, lepkavé paže, potůčky potu ve výstřizích, slepené vlasy. A zase cigára. To všechno se štosuje před uzoučkou brankou, jež pouští návštěvníky z plochy směrem k východu. Hnus. Poprvé za celý večer.

Když Trent Reznor jedinkrát pořádně promluvil k Praze, udělal si legraci sám ze sebe i svých kolegů: "Já vím, že vám každý říká, jak jste skvělí. Jenže fanoušci Nine Inch Nails prostě nejlepší jsou." Klišé, ano, ale s grácií. A kdo byl v Edenu, musí mu dát za pravdu. Takhle nadupanou show, naplněnou pulzující energií mezi pódiem a prostorem pod ním, aby jeden pohledal.

Nine Inch Nails, Dandy Warhols, Zimní stadion Eden, Praha, 13.8.2007

Fotogalerie