12.09.2000 05:00, Antonín Kocábek
Dnes vám přinášíme první díl čtrnáctidenníku o "hudbě mimo mainstream". Dočtete se v něm o minifestivalu u příležitosti narozenin Jakuba Nohy, novinkách labelu Silver Rocket, nové kapele Václava Koubka a spoustu dalších novinek.
počínaje dneškem se k vám dostává poprvé na MusicServeru nový seriál s názvem Podzem. Měl by vycházet jako pravidelný čtrnáctideník, vždy každé druhé úterý. Slovo "Podzem" pro mě vyjadřuje jakýsi stav "před", stav, kdy se ten, kdo se chystá ponořit pod hladinu běžnosti (což mi – ehm – evokuje jistou scénu z filmu "Trainspotting"…), teprve na to připravuje. A také se tak jmenovala jedna moc pěkná divadelní hra režisérky Marky Míkové s hudbou skupin Už jsme doma a Zuby nehty. Podzem bude věnována všem druhům hudby mimo hlavní mainstream, tak, aby ti, které to zajímá, se mohli vyhnout článkům o spotřební muzice a pochopitelně naopak. Já tedy doufám, že se občas najdou lidé, kteří si přečtou obojí, ale snažíme se vám to trochu ulehčit.
Samozřejmě, jako každé jiné psaní, je i Podzem závislá na tom, jestli vás bude zajímat. Takže pište! A pokud máte kapelu a děje se s ní něco, o čem si myslíte, že by se to měli dozvědět i ostatní (nová deska, změny v sestavě, zajímavý projekt atd. = nemyslím tím to, kde hrajete příští týden, tyto informace zadávejte do Kalendáře akcí…), napište na adresu kocabek@musicserver.cz - nejsmutnější jsou totiž ti, kteří si jedním dechem stěžují, že o nich nikde nikdo nepíše, ale zároveň když se jich zeptáte, co je u nich nového, nejsou si schopni na nic vzpomenout... Příjemné Podzemní čtení! - Tonda Kocábek
Rád bych se krátkým úvodním slovem připojil i já. MusicServer jsme už od počátku zamýšleli jako informační zdroj o co nejvíce různých druzích hudby a postupně se to snažíme realizovat. Podzem je určena všem těm, komu se dělá špatně při pohledu na Britney Spears a naopak pookřejí při Už jsme doma (řečeno samozřejmě jen velmi zhruba...). Každých čtrnáct dnů se tedy můžete těšit na nové informace o kapelách podobného, ale i zcela jiného ražení. Doufám, že se vám Podzem bude líbit. - Honza Balušek - šéfredaktor MusicServer.cz
Jakub Noha slavil padesátiny
Všichni stárneme, ale ne každý své kulatiny dovede oslavit tak velkolepě. Jsou i tací, kteří svůj věk raději tají. Původem písničkář, v posledních letech hlava svého elektrifikovaného bandu však rozhodně na svůj věk nevypadá. Přečtěte si, kdo všechno mu přišel pogratulovat.
Celá akce se konala v pátek 8. září v příjemném sále pražské Baráčnické rychty, který byl, jak už je téměř místním zvykem, docela dost zaplněn. Jakub Noha je na domácí scéně mezi lidmi, kteří neřeší "…zda-li folk nebo rock" docela pojmem, a akce s takovýmto obsazení se také nekoná každý den. Začínalo se už v 18:00, takže jsem pochopitelně propásl začátek. Jakub sezval spousty přátel a hlavně spřátelených kapel, které mu přišly zahrát, takže se to celé zvrhlo v docela pěkný malý festiválek.
Nejprve hráli ti méně hluční – nestihl jsem třeba vystoupení písničkáře Pepy Lábuse, průkopníka východních filosofií i hudby Vlasty Marka nebo třeba skupin Jarret či Harmasan. Zato Šarközi už ano a byli skvělí. Pár dnů po vydání svého debutového alba se představili v pětičlenné sestavě s oběma stálými hosty v podobě kytaristy Rendy Pařeza a flétnisty P.Křížovenského. Jejich akustické a přemýšlivé skladby se sice moc do hospodského prostředí nehodily, ale ohlas sklidili zasloužený. Strašidelný electric band je "vedlejšák" členů Jakub Noha Bandu pod vedením zde i zpívajícího kytaristy Petra Bubláka. Výborně zahraný a vcelku i nápaditý blues-rock byl milým překvapením. Původní Bureš, ochuzení protentokrát o violistku Pavlu Kruckou, ale obohaceni o hostujícího houslistu Slávka Formana, sáhli po písničkách ze svého repertoáru, včetně skladby z právě připravovaného třetího alba, i k jedné převzaté - "Couldn´t Get High" z repertoáru psychedeliků The Fugs. Skladba plná nervózních psycho-houslí a několika minut vazbících nástrojů slavila u publika velký ohlas a v závěru i pobavené úsměvy nad řáděním muzikantů, kteří již přece jen odrostli teenagerskému věku, kdy o podobné vyvádění na pódiu nebývá nouze.
V momentu, kdy se další gratulanti nějak neměli k přesunu na pódium, nastoupil sám oslavenec, kterého hbitě následovali členové jeho bandu, a zahráli jednu z hitovek "Valčík s Matyldou". Jakub Noha band se představil v nadstandardní sestavě – hráli jak oba normálně alternující bubeníci (Jakubův syn Vojta za bicími a bratr Honza tentokrát za perkusemi), tak i oba alternující baskytaristé (buď hráli oba nebo se o pasáže svědomitě střídali), a již zmiňovaný sólový kytarista Petr Bublák, jehož technika hry je skutečně hodně nadprůměrná.
Tolik potřebný humor vnesl do sálu Jiří Konvrzek & Třetí zuby. Jeho mordýřsky podané songy o zubních vrtačkách či o tom jak "…jsme tu všichni, holdujem alkoholu, jsme tu všichni, sedíme tu u stolu, jsme tu všichni pěkně pohromadě…" nemohly neslavit úspěch a nadšení nejen u publika, ale i u kolegů-muzikantů. Trochu krokem stranou se zdálo být vystoupení Luboše Nohavici, kdysi klávesisty Abraxasu, dnes sólového pianisty, jehož příliš komorní písně za doprovodu klavíru prostě mezi cinkáním půllitrů zanikly. Zato však dokonalým šokem bylo vystoupení Oldřicha Janoty. Jindy zamlklý a vážný, tentokrát hýřil humorem a zahrál několik starších (##!!!###) písní ze svého ranného repertoáru, který hrávali s Jakubem Nohou při společném účinkování se skupinou Pentagram. Zazněly tak letité "Speedy Gonzales", "Ztracený ve světě" a další. Jindy velice technický kytarista je zahrál drsným, hospodsky odrhovačkovým stylem, a oslavenec Jakub si s ním zazpíval.
Naprostým vrcholem večera však bylo následující vystoupení Teatru Nov.o.go fronta, který bezpochyby patří k nejlepším alternativním divadelním spolkům operujícím v domácích krajích. Jejich strhující fraška sklidila nadšený aplaus. Vladimír Merta zahrál vcelku standardně a závěr večera pak patřil opět Jakub Noha bandu. Že došlo i na legendární "Motýlí hru" (která se dostala do pozice, že si ji hrají i lidé, kteří Jakuba Nohu nikdy neslyšeli), i na několik přídavků, snad nemusím ani dodávat. Moc povedený večírek.
Surová porce pro milovníky extrémností
Malé, ale aktivní vydavatelství Silver Rocket, známé tím, že krom cédéček často vydává i na jinde už zapomínaných vinylových deskách, hlásí další titul na pultech. Je jím osmiskladbové minialbum skupiny Esgmeq snázvem "Devil´s Servant". Samotní vydavatelé charakterizují hudbu této kapely slovy: "Je to takový, jak si asi představujete – hóóódně divoký. Představte si tu nejdivočejší směs Nation Of Ulysses, Cows, Rye Coalition, AC/DC a The Yah - Mos. A pořád je to jen velmi přibližný určení - ta syrovost, to jsou prostě Esgmeq. "Devil´s Servant" je první SKUTEČNĚ punková deska v Česku." A nelžou – hudba téhle party skutečně není pro jemná stvoření. Zvukově a producentsky se pod nahrávku podepsal Ondřej Ježek.
Moc pěkné cédéčko, opatřené navíc krásným bleděmodrým digipackem, které Silver Rocket vydali ve spolupráci s Minority Records, je dílkem táborských experimentátorů Waawe. Deska nese název "Timestorm Was The Signal". Waawe jsou jasnou domácí odpovědí na hlukaře Sonic Youth, ale nemají zas tak daleko ani k Low-Fi partám jako třeba Pavement nebo surovcům Jon Spencer Blues Explosion. Pomalé melodické a posmutnělé vyhrávky střídají hlukové stěny. Rozhodně stojí za pozornost.
A do třetice pozornost upřete do Aše, odkud své opusy vysílá vydavatelství Day After Rec. Pražská pětice Lvmen (nebojte se a čtěte Lumen) zde vydala svou další, tentokrát dlouhohrající, nahrávku. Deska, nesoucí název "Raison d´Etre", není sice stravitelná na první poslech, ale naléhavost s jakou chlapci svou hudbu p(r)odávají, se prostě nedá přeslechnout. Zajímavé je využití sampleru a především u podobných nářezů nezvykle vysoká stopáž jednotlivých skladeb, která nezřídka přesahuje desetiminutovou hranici. Vzhledem k tomu, že Lvmen patří ke skupinám, které koncertují častěji v zahraničí než v Čechách, je tahle deska rozhodně dobrým startovacím impulsem se s nimi seznámit.
Václav Koubek má nové spoluhráče
Legendární osoba naší hudební scény, harmonikář Vašek Koubek, občas činný i jako divadelník, filmař, cestovatel, moderátor a herec (připomeňme, že krom spousty drobných roliček má za sebou i hlavní role ve filmech "Cesta pustým lesem" a "Zvířata ve městě") v průběhu léta ukončil svou několikaletou spolupráci s bubeníkem Martinem Rychtou (Českomoravská hudební společnost, J. Nohavica) a saxofonistou Jardou Jeřábkem (Garage) a spojil své síly s členy skupiny Traband, která se v kompletní sestavě, tj. Jarda Svoboda – klarinet, kytara, Jana Modráčková – trubka, Robert Škarda – tuba, Evžen Kredenc – banjo a Petr Vizina – bicí, stala jeho novou doprovodnou skupinou. Koubek bude ale i nadále vystupovat občas i sólo, stejně tak jako i Traband tímto jako samostatná skupina nezanikne. Jak spojení Koubek plus Traband, tak i Traband bez Koubka budou k vidění na letošním ročníku festivalu Bohnice 2000 aneb Babí léto v psychiatrické léčebně.
Ve zkratce...
Praha má nový klubThe Fugs (Margita Semecká, 18.04.2001 00:06) Reagovat
Prosim, pisu seminarni praci o Williamu Blakeovi, a potrebovala bych blizsi informace o hud. skup. The Fugs.
Pokud je to jen trochu mozne, abyste mi nejake poskytli (historie skup. apod.), byla bych Vam moc vdecna.
Predem dik
Margit
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...So 26.05. Mezi ploty 2012 (Bohnice, Praha)
Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)